Po několik desetiletí byla odpověď na otázku bezpečnosti států Perského zálivu poměrně jednoznačná. Čím užší spolupráce se Spojenými státy, tím silnější bezpečnostní záruky.

V Bahrajnu sídlí velitelství americké Páté flotily. Katar hostí leteckou základnu Al Udeid, největší americké vojenské zařízení na Blízkém východě. Významné americké základny a logistická centra se nacházejí také v Kuvajtu, Spojených arabských emirátech a dalších zemích regionu.

Tento bezpečnostní systém vznikal v době, kdy se předpokládalo, že případný konflikt bude veden především letectvem, balistickými střelami, námořními silami a rozsáhlými pozemními operacemi. Velké základny představovaly logistická centra, odkud bylo možné rychle podpořit spojence nebo zasáhnout prakticky kdekoliv v oblasti. Současný konflikt mezi Íránem a Spojenými státy však naznačuje, že se způsob vedení války postupně mění.

Levnější technologie mění pravidla

Moderní bojiště již netvoří pouze nejdražší zbraňové systémy. Vedle stíhacích letounů páté generace, balistických střel nebo systémů protivzdušné obrany stále větší význam získávají bezpilotní prostředky, střely s plochou dráhou letu, elektronický boj a kybernetické útoky.


Stejnou proměnou prochází i význam vojenských základen. To, co bylo po desetiletí především symbolem bezpečnostních záruk a schopnosti rychlé vojenské reakce, se současně může stát významným cílem protivníka.

Velké základny však zůstávají nezastupitelné. Jsou centry velení, logistiky, zásobování, zpravodajských operací i podpory spojeneckých armád. Jejich význam se nesnižuje. Mění se však bezpečnostní prostředí, ve kterém působí.

Bezpečnost už není jen otázkou armády

Právě zde se otevírá širší otázka. Lze dnes bezpečnost státu hodnotit pouze podle počtu vojáků, letadel nebo tanků? Současné konflikty stále častěji ukazují, že vedle vojenské síly rozhoduje také schopnost chránit elektrické sítě, komunikační infrastrukturu, energetiku, vodní hospodářství, logistické řetězce nebo kybernetický prostor.

Stejně důležitá je schopnost rychle obnovit provoz letišť, přístavů, nemocnic, energetických sítí či dalších prvků kritické infrastruktury po případném útoku. Bezpečnost se tak postupně stává mnohem širším pojmem než pouze vojenskou obranou. Vedle síly armády stále více rozhoduje také odolnost celého státu.


Nejde už pouze o to, kdo dokáže protivníka zasáhnout. Stále více záleží také na tom, kdo dokáže déle zachovat fungování své společnosti. Státy Perského zálivu dnes možná stojí před stejnou otázkou jako mnoho dalších zemí. Jak doplnit tradiční vojenskou sílu o schopnost dlouhodobě odolávat novým typům hrozeb?

Právě zde se začíná proměňovat samotné chápání bezpečnosti. Vedle armád nabývá na významu odolnost státu – schopnost udržet v provozu energetiku, dopravu, zdravotnictví, průmysl, informační systémy i důvěru občanů ve fungování institucí.

Možná právě tímto směrem se budou ubírat bezpečnostní strategie příštích desetiletí. Ne proto, že by armády ztratily svůj význam, ale proto, že samy o sobě již nemusí stačit.



Zdroje: 1. https://www.reuters.com/world/middle-east/iran-escalates-attacks-us-bases-gulf-states-warns-more-incidents-strait-2026-07-13/; 2. https://www.reuters.com/world/asia-pacific/trump-says-us-iran-agree-continue-talks-ceasefire-over-2026-07-11/; 3. https://www.eia.gov/international/analysis/special-topics/world_oil_transit_Chokepoints; 4. https://www.worldbank.org/en/news/press-release/2026/04/28/commodity-markets-outlook-april-2026-press-release