Konflikt mezi Íránem a Spojenými státy se dostal do fáze, kterou již nelze jednoduše označit ani za cestu k míru, ani za nekontrolovanou válku. Obě strany pokračují ve vojenském nátlaku, současně však úplně nezavírají dveře diplomatickým jednáním.

Ještě v pátek 10. července americký prezident Donald Trump připustil pokračování rozhovorů s Teheránem. O víkendu si však americké a íránské síly znovu vyměnily rozsáhlé útoky.

Íránské revoluční gardy uvedly, že zasáhly americká vojenská zařízení v Bahrajnu a Kuvajtu, radarové systémy v Ománu a sklady pohonných hmot a munice na základně v Jordánsku. Spojené státy oznámily údery proti íránské protivzdušné obraně, pobřežním radarům, raketovým a bezpilotním prostředkům i menším plavidlům.

Předchozí prozatímní dohoda, která měla otevřít cestu k obnovení bezpečné plavby Hormuzským průlivem a následnému ukončení války, se tím znovu ocitla na hranici rozpadu.

Írán tvrdí, že průliv uzavřel. Spojené státy naopak uvádějí, že zůstává otevřený a že jejich síly jsou připraveny chránit svobodu plavby. Skutečnost je někde mezi těmito dvěma tvrzeními. Některá plavidla průlivem nadále procházejí, běžná obchodní doprava je však výrazně omezená a bezpečnostní riziko zůstává mimořádně vysoké.

Podle údajů společnosti Kpler proplulo v neděli 12. července Hormuzským průlivem pouze šest plavidel, což představovalo nejnižší provoz za posledních pět týdnů. Američtí představitelé současně tvrdili, že během předchozích 24 hodin bylo průlivem eskortováno přibližně dvacet lodí. Rozdíl může souviset také s tím, že některá plavidla v nebezpečné oblasti vypínají své identifikační systémy.

Právě tato nejednoznačnost charakterizuje současnou podobu konfliktu. Vojenské útoky mají protivníkovi způsobovat škody, ale současně slouží jako prostředek vyjednávání. Každá strana se snaží ukázat, že dokáže pokračovat, aniž by sama učinila první zásadní ústupek.

Írán utrpěl těžké vojenské, hospodářské i lidské ztráty. Dosavadní tlak jej však nedonutil ke kapitulaci ani k jednoznačnému vzdání se jeho strategických požadavků. Íránské státní struktury nadále fungují, ozbrojené síly pokračují v operacích a vedení země si zachovává schopnost ovlivňovat dopravu v jednom z nejdůležitějších míst světového obchodu. To neznamená, že Írán konflikt vyhrává. Znamená to však, že se jej nepodařilo rychle zlomit.

Hormuz není jen námořní průliv

Hormuzský průliv je nejdůležitějším ropným dopravním uzlem světa. Před válkou jím procházela přibližně pětina světových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu. Podle amerického Úřadu pro energetické informace proudilo průlivem v roce 2024 v průměru přibližně 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Podobné objemy byly zaznamenány také v prvním čtvrtletí roku 2025.


Írán přitom nemusí Hormuz zcela a dlouhodobě zablokovat, aby způsobil světové ekonomice vážné problémy. Stačí, když plavbu učiní nebezpečnější, pomalejší, méně předvídatelnou a dražší.

Lodní společnosti potom platí vyšší pojistné, tankery čekají na vojenský doprovod a obchodníci započítávají riziko dalších útoků do cen ropy. Vzniká tak neviditelné mýtné, které sice nevybírá žádný stát přímo, ale které nakonec zaplatí spotřebitelé.

Po poslední výměně útoků vzrostla v pondělí cena ropy Brent o více než dvě procenta a pohybovala se kolem 78 dolarů za barel. Trh zatím nereagoval panikou, protože část dopravy pokračuje a producenti mají k dispozici omezené náhradní trasy. Nejistota však znovu zvýšila rizikovou přirážku v cenách energií, pojištění a námořní přepravy.

Dražší ropa znamená dražší pohonné hmoty, leteckou dopravu, zemědělskou výrobu, výrobu plastů i přepravu téměř veškerého zboží. Zvýšení cen energií zároveň komplikuje boj centrálních bank s inflací a může oddalovat snižování úrokových sazeb.

Světová banka ve své dubnové prognóze předpokládala, že průměrná cena ropy Brent dosáhne v roce 2026 přibližně 86 dolarů za barel. Tento základní scénář ale počítal s tím, že nejvážnější narušení skončí během května a provoz v Hormuzském průlivu se bude postupně obnovovat.

Pokud by konflikt pokračoval déle nebo byla poškozena další energetická infrastruktura, mohla by podle rizikového scénáře Světové banky průměrná cena ropy Brent vystoupat až na 115 dolarů za barel.

Od ropy přes hnojiva až k cenám potravin

Důsledky konfliktu se neomezují pouze na pohonné hmoty. Hormuz je také významnou cestou pro vývoz zkapalněného zemního plynu, síry, amoniaku a průmyslových hnojiv.

Dusíkatá hnojiva se nevyrábějí především z ropy, jak se někdy zjednodušeně uvádí. Klíčovou surovinou pro výrobu amoniaku a močoviny je zemní plyn. Ropa však ovlivňuje náklady na zemědělskou techniku, dopravu, zpracování i distribuci potravin.

Konflikt tak zasahuje světové zemědělství několika cestami současně. Zdražuje energii potřebnou k výrobě potravin, komplikuje přepravu surovin a omezuje dodávky hnojiv, bez nichž mohou klesnout výnosy příštích sklizní.

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství prochází Hormuzským průlivem až 30 procent mezinárodně obchodovaných hnojiv. Omezení dopravy zdrželo každý měsíc přepravu přibližně 1,5 až tří milionů tun hnojiv.

Nedostatek se přitom nemusí okamžitě projevit na pultech obchodů. Nejprve zasáhne zemědělce při nákupu vstupů, následně ovlivní množství použitých hnojiv a osevní plány a teprve později se projeví na velikosti a ceně sklizně.

FAO upozorňuje, že největší následky se mohou projevit až po několika měsících, kdy zemědělci sklidí méně, protože méně zaseli, méně hnojili nebo si již nemohli dovolit potřebné výrobní vstupy.

Světová banka očekává, že světový index cen hnojiv v roce 2026 vzroste o více než 30 procent. Cena močoviny, jednoho z nejpoužívanějších dusíkatých hnojiv, by se mohla zvýšit téměř o 60 procent. V dubnu přesáhla cena močoviny 850 dolarů za tunu. Proti únoru tak vzrostla přibližně o 80 procent a dostala se na nejvyšší úroveň od dubna 2022.

Zdražení hnojiv nutí některé zemědělce omezovat jejich používání. To může snížit výnosy obilí, kukuřice, rýže a dalších základních plodin. Vyšší náklady se následně přenášejí do cen krmiv, masa, mléka i pečiva.


Odolnější jsou státy, které mají strategické zásoby, více dodavatelů, alternativní dopravní cesty, vlastní energetické a zemědělské kapacity a dostatek finančních prostředků na zvládnutí krátkodobého cenového šoku.

Bohaté země pocítí krizi především prostřednictvím inflace, dražších energií a pomalejšího hospodářského růstu. Mnohem hůře na tom mohou být chudší státy, jejichž obyvatelé již dnes vydávají velkou část příjmů za potraviny a energie. Tam může zdražování vést nejen ke zhoršení životní úrovně, ale také k růstu hladu, sociálním nepokojům a další politické nestabilitě.

Současný konflikt tak neprověřuje pouze sílu íránské a americké armády. Prověřuje schopnost jednotlivých zemí a celého světového hospodářství fungovat v prostředí dlouhodobé nejistoty.

Írán se pod dosavadním tlakem nezhroutil a nebyl donucen k jednoznačné kapitulaci. Spojené státy zároveň prokázaly schopnost zasahovat íránskou vojenskou infrastrukturu a chránit alespoň část lodní dopravy. Ani jedna strana však zatím nedokázala vytvořit stabilní řešení.

Otázka proto již nezní jen tak, kdo má více letadel, raket a lodí. Stále více jde o to, která společnost a který hospodářský systém déle vydrží nejistotu, ztráty, dražší energii a tlak na životní úroveň.

Hormuzský průliv se stal zrcadlem globalizovaného světa. Ukazuje jeho mimořádnou výkonnost, ale také jeho křehkost. Lidstvo dokázalo propojit výrobu, obchod a dopravu do mimořádně účinného systému. Současně však vytvořilo několik kritických míst, jejichž narušení může zasáhnout miliardy lidí.

Odolnost proto neznamená pouze silnou armádu. Znamená také zásoby, náhradní dopravní cesty, rozmanité zdroje energie, fungující zemědělství, důvěryhodné instituce a společnost schopnou přijmout obtížná opatření bez paniky a vnitřního rozvratu.

Konflikt mezi Íránem a Spojenými státy tak může být předobrazem válek 21. století. O jejich výsledku nemusí rozhodnout jediná bitva. Rozhodující může být schopnost států, ekonomik a společností vydržet déle než jejich protivník.



Zdroje: 1. https://www.reuters.com/world/middle-east/iran-escalates-attacks-us-bases-gulf-states-warns-more-incidents-strait-2026-07-13/; 2. https://www.reuters.com/world/middle-east/hormuz-traffic-slows-multi-week-low-renewed-us-iran-strikes-raise-safety-risk-2026-07-13/; 3. https://www.eia.gov/international/analysis/special-topics/world_oil_transit_Chokepoints; 4. https://www.fao.org/newsroom/detail/strait-of-hormuz–time-running-out-to-avert-global-food-security-crisis–fao-warns/en