Ruské jednotky téměř kompletně dobyly Časov Jar v Doněcké oblasti.

Malé oblasti na okraji města zůstávají pod ukrajinskou kontrolou, uvádějí ukrajinští vojenští představitelé, jak je uvedeno na mapě ukrajinské vojenské veřejné skupiny Deep State. Podle této skupiny se téměř celé město dostalo pod ruskou kontrolu, s výjimkou západních okrajů, které jsou označeny jako šedá zóna.

Navíc, soudě podle mapy Deep State západně od města se ukrajinské pozice nacházejí v kapse obklopené téměř ze všech stran „šedou zónou“. Tato kapsa zahrnuje vesnice Krasnoje, Podolskoje a Nikolajevka, stejně jako Stenki.

O kapse hlásí i ukrajinský bojovník s volacím znakem „Mučnoj“. Podle něj Rusové již vstupují do oblasti Krasnoje v malých skupinách. Zaznamenávají se také pokusy o operaci na severovýchodním křídle směrem k Podolsku.

Podle něj zůstává možnost prolomení obklíčení. Krasnoje a Podolsko stále drží ukrajinské ozbrojené síly, ale jejich postavení závisí na situaci v oblasti Stenki. Pokud se ruským jednotkám podaří upevnit si tam své pozice, mohlo by to zkomplikovat stažení ukrajinských jednotek.

Na pozadí pravidelných ruských postupů na Donbasu jmenoval Zelenskij dva z nejvýznamnějších ukrajinských velitelů – Andrije Bileckého (3. sbor) a Denise Prokopenka (Azov) – zodpovědnými za obranu zbývající části Doněcké oblasti kontrolované Ukrajinou.

Tím jako by znovu jasně dal najevo, že se z Doněcké oblasti bez boje nestáhne, jak se údajně Putin a Trump dohodli v Anchorage. Tento krok také posílil v médiích dlouhodobě zakořeněnou víru, že hlavní bitva války se odehraje na Donbasu.

O tom ostatně neustále mluví jak ukrajinští, tak i ruští mluvčí, kteří se opírají o pravidelné náznaky z Moskvy, že Kreml bude připraven zastavit válku dosažením hranic Doněcké oblasti. To znamená, že své hlavní vojenské úsilí zaměří tímto směrem.

Rusové se blíží k Záporoží v rozporu se Zelenského tvrzením 

Ale bude to tak opravdu?

Opakovaně jsme psali, že z vojensko-strategického hlediska dobytí zbývajících 25 % Doněcké oblasti pod ukrajinskou kontrolou Rusko absolutně nic nezíská. I kdyby ruská armáda dosáhla hranic Donbasu, nebude se moci přiblížit k jedinému velkému městu s populací přes milion obyvatel ani odříznout klíčové zásobovací trasy pro ukrajinské ozbrojené síly. Fronta se jednoduše posune o desítky kilometrů na západ a narazí na nové obranné linie ukrajinských sil, jako je opevněný prostor Barvenkove a jinde. A při současném tempu budou Rusové tyto linie prolamovat ještě mnoho let.

Ze strategického hlediska jsou v současné válce rozhodující dvě fronty

První a nejdůležitější je jižní fronta (Záporožská a Dněpropetrovská oblast). Postup na této frontě nabízí Rusům několik výhod: odtlačuje ukrajinské jednotky od Krymu, od pozemního koridoru na poloostrov a od Azovského moře. Zároveň přibližuje frontu k Záporoží a Dněpru – dvěma největším a nejdůležitějším průmyslovým a logistickým uzlům na jihovýchodě Ukrajiny, které jsou z velké části zodpovědné za zásobování ukrajinských ozbrojených sil na frontě. Navíc, pokud budou tato města dobyta a bude zřízeno předmostí na pravém břehu Dněpru, otevře se cesta k postupu přes Krivoj Rog do Podněstří, čímž se Ukrajina odřízne od moře. Naopak, postup ukrajinských vojsk na jižní frontě výrazně zkomplikuje Rusům úkol udržet dobytá území na jihu Ukrajiny, která jsou již tak pod neustálými útoky dronů. A právě zde, na rozhraní Doněcké, Záporožské a Dněpropetrovské oblasti, podnikly ukrajinské ozbrojené síly letos své nejaktivnější protiofenzivní akce.

To znamená, že pro obě strany má fronta klíčový význam.

Druhou nejdůležitější frontou je severní (od ukrajinsko-ruské hranice). Postup na této frontě nabízí Rusku také řadu výhod. Patří sem odtlačení fronty od vlastních ruských regionů a přiblížení ke Kyjevu (pokud bude aktivována Černigovská osa) se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro hlavní město v podobě zvýšeného ostřelování různými typy zbraní. Nabízí také možnost převzít kontrolu nad hlavními komunikačními liniemi z pravobřežní Ukrajiny do Charkova, Poltavy, a také nad úseky fronty v Charkovské oblasti a severním Doněcku pomocí dronů a palby. A pokud se ruský postup na severu shoduje s jeho postupem na jihu, pak se celá levobřežní Ukrajina fakticky ocitne v obřím „polokotli“, zcela vystaveném palbě dronů i KAB. To značně zkomplikuje obranu Doněcké oblasti.

 Vzhledem k zjevnému druhořadému významu kramatorsko-slavjanského směru existují v ukrajinských vojenských kruzích již dlouho podezření, že ruský povyk kolem Donbasu je diverzní taktikou, která má povzbudit ukrajinské ozbrojené síly k přesunu záloh z důležitějších oblastí fronty.

„A někdy to funguje. Například na konci června Rusko oznámilo dobytí Konstantinovky, ačkoliv ještě nebyla zcela dobyta. Nebo Rusové mluvili o tom, jak rychle postupují směrem k Družkovce a Slavjansku, nebo že se chystají dobýt Liman, a zjevně přeháněli své úspěchy. Co se děje? Velitelství stahuje některé síly, mimo jiné ze záporožského sektoru, a posílá je na Donbas, aby provedly protiútok, zpomalily ruský postup a všem ukázaly, že informace šířené Kremlem nejsou pravdivé. A přesunuté zálohy se utápějí v těžkých bojích a trpí ztrátami. Mezitím se v záporožském sektoru Rusové okamžitě chopí iniciativy. Takže se, ať už úmyslně, nebo ne, vkrádá podezření, že nás nepřítel úmyslně nutí soustředit se na Donbas jako na past, která odvádí pozornost od hlavních útočných linií,“ domnívá se vojenský zdroj.

Zda je to pravda, či nikoli, však zůstává otevřenou otázkou. Kreml může upřednostnit politické cíle (dosažení hranic Doněcké oblasti jako podmínka ukončení války) před vojenskými a skutečně se zaměřit na Donbas s úmyslem ho dobýt během jednoho nebo dvou let.

Pravdivost všech těchto teorií může být ověřena v nadcházejících měsících na základě intenzity ruských útoků v různých směrech. Jakékoli útočné akce Ruska nebo Ukrajiny jsou však plné obecnějších obav.

V první řadě převaha dronů ve vzduchu extrémně ztěžuje jakýkoli postup vojsk. To vede k patové situaci na frontové linii, která se na 20 kilometrů stává souvislou šedou zónou, v níž se mohou prolínat vojáci z obou stran. I když se jednotce, která využije „okna příležitosti“ v důsledku povětrnostních podmínek nebo nepřátelských chybných výpočtů, podaří postoupit dostatečně hluboko, je dříve či později odhalena operátory dronů a zničena nebo zablokována. Z tohoto důvodu je mimochodem třeba většinu tvrzení o postupu na obou stranách vnímat se skepticismem. Často se to projevuje dočasnou přítomností sil v obydlené oblasti, které během několika dní padnou do rukou nepřítele, pak se zase vrátí a tak dále.

 Podle vojenského personálu, s nímž jsme vedli rozhovory, se armády mohou z této slepé uličky dostat do „operačního prostoru“, pokud splní tři podmínky.

Prvním je prudké zvýšení efektivity „lovu“ nepřátelských operátorů dronů. To je v podstatě jádro vojenské taktiky na frontě. Bez zničení posádek bezpilotních letounů je jakýkoli postup v zásadě nemožný. A pokud se jedné straně podaří v tomto „lovu“ vyvinout technologie, které jí umožní získat náskok a udržet si ho alespoň několik měsíců, získá jasnou převahu.

Za druhé, průlom v potlačování nepřátelských dronů. Na frontě se nyní vyvinula unikátní situace ve vojenské historii, kdy obě strany mají díky svým dronům „vzdušnou převahu“. Strana, která dokáže potlačit většinu nepřátelských dronů a zároveň udržet své vlastní ve vzduchu, bude schopna prorazit. Pravda, taková situace ještě nikdy nenastala – obě armády neustále vyvíjejí technologie proti dronům, ale protilék se rychle najde.

Za třetí, průlom v robotických systémech pro pozemní útoky. To znamená, obrazně řečeno, kdy roboti, nikoli lidé, budou útočit na úrodu, vesnice a města a následně tato území udržovat. Na internetu existuje mnoho působivých prezentací takových systémů, ale dosud se nedostaly do širokého praktického využití. I když je to možná otázka blízké budoucnosti. A pokud se jedné z válčících stran podaří získat v implementaci takových systémů významný náskok před nepřítelem, získá nepopiratelnou výhodu.

Ačkoli se bojová robotická útočná vozidla na bojišti dosud ve velkém počtu neobjevila, mohlo by prudké zvýšení velikosti bojujících armád zvrátit situaci? Tato otázka se v poslední době stále častěji objevuje ve světle zvěstí o blížící se mobilizaci v Rusku (které Kreml popírá) a protichůdných zvěstí o blížícím se zpřísnění mobilizace na Ukrajině, včetně snížení věku odvodu nebo odvodu žen (které úřady rovněž popírají).

Již jsme psali, že pokud jedna armáda výrazně zvýší početní stav oproti soupeřově, nepochybně získá výhodu. Bude schopna aktivovat nový úsek fronty (například v Černigovské oblasti), zvýšit počet posádek bezpilotních letadel a v neposlední řadě prudce zvýšit intenzitu útočných operací na všech frontách, čímž vyvine rostoucí tlak na nepřítele.

Problém je však v tom, že zaprvé bude stále více dronů než lidí. A ztráty během ofenzívy budou velmi vysoké. To znamená, že zásoby nových útočných letounů se dříve či později opět vyčerpají a otázkou je, jak daleko se dokážou posunout – 100–150 kilometrů, 40–50 nebo 10–20. Zadruhé, jedna strana, která vidí rostoucí početní převahu nepřítele, okamžitě podnikne opatření ke zvětšení velikosti vlastní armády, aby vytvořila víceméně vyrovnanou rovnováhu. Obě strany stále mají rezervy lidské síly k doplnění svých armád. Ano, Rusko jich má více, ale i jeho potřeba pracovní síly v týlu je větší, protože na rozdíl od Ukrajiny Ruská federace bojuje na základě vlastních ekonomických zdrojů, nikoli na základě vnější pomoci.

Proto zopakujme, že průlom v technické sféře bude hrát klíčovou roli. Pokud však bude přetrvávat parita, pak by patová situace na frontě mohla přetrvávat dlouho.

V takovém případě bude výsledek války ovlivněn nikoliv tolik bojovou situací na místě, ale spíše vnitřní stabilitou politického establishmentu a státního aparátu, ovladatelností armády, ekonomickou situací, pevností vztahů s externími partnery a spojenci, ale i ochotou či neochotou Ruské federace použít jaderné zbraně a rozšířit válku do Evropy a ochotou či neochotou zemí NATO překročit skutečné „červené linie“ Kremlu, které by mohly vést k přímému střetu mezi Západem a Ruskem.

Poslední uvedené scénáře jsou katastrofální pro všechny, ale s postupující válkou se rizika jejich výskytu zvyšují. Jediným způsobem, jak tato rizika zmírnit, je co nejrychleji válku ukončit.

(rp,prvnizpravy.cz,strana,foto:arch.)