Svátek má: Kristián

Politika

Velikost textu:

Starmerův pád ukazuje krizi britské levice

Starmerův pád ukazuje krizi britské levice

Keir Starmer po necelých dvou letech rezignoval na funkci premiéra. Jeho odchod vypovídá více o krizi britské politiky než o jedné osobní porážce.

Keir Starmer
25.červen 2026 - 04:59

Britská politika zažila další otřes. Premiér Keir Starmer oznámil rezignaci na funkci předsedy Labour Party i předsedy vlády. Muž, který ještě v roce 2024 dovedl labouristy k drtivému volebnímu vítězství a měl představovat začátek nové éry po letech konzervativní vlády, odchází z čela země po necelých dvou letech. Jeho nástupcem se s největší pravděpodobností stane Andy Burnham, který po návratu do Dolní sněmovny získal podporu významné části labouristických poslanců.  

Samotná rezignace není překvapením. Již několik týdnů bylo zřejmé, že Starmer ztrácí podporu nejen mezi voliči, ale i uvnitř vlastní strany. Labouristé utrpěli citelné ztráty v místních volbách, průzkumy veřejného mínění vykazovaly prudký pokles důvěry a stále více poslanců začalo otevřeně uvažovat o změně vedení. Starmer přitom ještě několik dní před rezignací veřejně tvrdil, že nehodlá odejít a bude bojovat dál. Nakonec však udělal pravý opak.  

To samo o sobě vypovídá o jednom z hlavních problémů jeho premiérství. Starmerova vláda byla často charakterizována výraznými prohlášeními, která nebyla následována stejně přesvědčivými výsledky. Kritici mu vyčítali, že dokázal hovořit o změnách, ale obtížně je prosazoval. Voliči postupně získávali dojem, že mezi slovy a činy vzniká stále větší propast.

Voliči chtěli změnu, dostali pokračování

Když Labour Party vyhrála parlamentní volby, mnoho Britů očekávalo zásadní obrat. Země byla unavená dlouhými lety konzervativní vlády, následky brexitu, vysokými životními náklady, krizí bydlení i problémy ve zdravotnictví. Starmer sliboval stabilitu, kompetentnost a návrat důvěry do politiky.


Právě zde však začal jeho největší problém. Namísto výrazné změny začala značná část veřejnosti vnímat jeho vládu jako technokratické pokračování dosavadního směru. Mnohé strukturální problémy zůstávaly nevyřešené. Náklady na bydlení rostly, veřejné služby se potýkaly s dlouhodobými obtížemi a ekonomický růst zaostával za očekáváními.  

Britská politika se navíc mění. Tradiční rozdělení mezi labouristy a konzervativci již nedokáže vysvětlit nálady společnosti tak jako v minulosti. Rostoucí podporu získávají protestní a populistické síly, zejména kolem strany Reform UK. Mnoho voličů začalo vnímat labouristy jako součást establishmentu, proti kterému původně protestovali.

Starmer se dostal do paradoxní situace. Konzervativci jej považovali za příliš levicového, zatímco část levicových voličů mu vyčítala, že opustil tradiční sociálně demokratické priority. Výsledkem bylo, že postupně ztrácel podporu na obou stranách politického spektra.

Nespokojenost uvnitř Labour Party rostla také kvůli stylu vedení. Starmer byl často obviňován z centralizace moci a potlačování vnitrostranické opozice. Řada osobností spojených s předchozím vedením strany byla odsunuta na okraj nebo zcela vytlačena z rozhodovacích procesů. Kritici tvrdí, že místo široké politické diskuse vznikl systém založený především na loajalitě vůči vedení. Takové prostředí sice může krátkodobě posílit kontrolu předsedy, ale v okamžiku krize se rychle obrací proti němu.  

Burnham může uspět, ale problémy zůstávají

Favoritem na Starmerovo místo je Andy Burnham, dlouholetý starosta oblasti Greater Manchester. Na rozdíl od Starmera je spojován s regionální politikou, větším důrazem na sociální témata a schopností komunikovat s běžnými voliči mimo londýnské prostředí. Právě tato schopnost mu vynesla přezdívku „král severu“.  

Jeho případný nástup však neznamená automatické řešení problémů. Británie se stále potýká s vysokým zadlužením veřejných financí, tlakem na sociální systém, krizí bydlení, otázkami migrace i důsledky proměňující se světové ekonomiky. Žádný nový lídr nebude mít k dispozici jednoduchá řešení.

Starmerův pád je proto zajímavý především jako symbol. Ukazuje, jak rychle se dnes může rozpadnout politický kapitál získaný ve volbách. Vítězství už samo o sobě nestačí. Voliči očekávají viditelné výsledky a stále méně tolerují rozdíl mezi politickými sliby a každodenní realitou.


Z českého pohledu je na celé události pozoruhodné ještě něco jiného. Británie bývala považována za jednu z nejstabilnějších parlamentních demokracií světa. Dnes však směřuje k sedmému premiérovi během přibližně deseti let. To není pouze problém jednotlivých politiků. Je to známka hlubší krize důvěry v tradiční politické instituce.  

Keir Starmer vstupoval do Downing Street jako muž, který měl Labour Party zachránit. Odchází jako premiér, který nedokázal přesvědčit vlastní poslance ani veřejnost, že je schopen dovést zemi k dalšímu volebnímu vítězství. Jeho politický pád tak není jen osobním příběhem. Je především varováním, že moderní demokracie stále častěji odměňuje schopnost přinášet výsledky a stále méně odpouští pouhé sliby.

(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Zdroje: 1. Handelsblatt – Starmer kündigt Rückzug als Premier an⁠; 2. UnHerd – Keir Starmer was deluded until the end⁠; 3. Reuters – Streeting backs Andy Burnham to replace Starmer