V evropské debatě se často opakuje zjednodušená představa, že nepřátelství mezi Spojenými státy a Ruskem začalo až po druhé světové válce. Většina politických komentářů vychází z období studené války a následného rozpadu Sovětského svazu. Takové vysvětlení je však pouze částí mnohem delšího příběhu. Současná krize vztahů mezi Washingtonem a Moskvou totiž stojí na základech, které byly položeny již před více než dvěma stoletími.

Dnešní diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi patří k nejhorším za několik desetiletí. Jednání o Ukrajině stagnují, většina důležitých dohod o kontrole zbrojení se rozpadla a někdejší mechanismy pro předcházení krizím byly postupně opuštěny. Přesto by bylo chybou považovat tuto situaci za historickou výjimku. Dějiny americko ruských vztahů ukazují spíše opakující se cyklus spolupráce, nedůvěry a soupeření.

Od Aljašky po Monroeovu doktrínu

První kontakty mezi oběma mocnostmi vznikaly v době, kdy Spojené státy ještě budovaly svou státnost a Rusko rozšiřovalo své državy na severu Tichého oceánu. Ruští obchodníci, misionáři a kolonisté postupně pronikali na Aljašku i dále na jih. V roce 1812 vznikla ruská osada Fort Ross v Kalifornii a ruský vliv se krátce objevil dokonce na Havaji.


Z dnešního pohledu je pozoruhodné, že Spojené státy a Rusko byly již tehdy považovány za dvě rostoucí kontinentální mocnosti. Francouzský myslitel Alexis de Tocqueville ve svém slavném díle Demokracie v Americe předpověděl, že právě tyto dva státy budou jednou významně ovlivňovat osud světa. Jeden měl stavět na individuální svobodě a druhý na centralizované státní moci. Již tehdy tedy vznikalo geopolitické srovnání, které přežilo až do současnosti.

Přesto se vztahy v devatenáctém století nevyvíjely pouze konfliktně. Rusko podporovalo sever během americké občanské války a část elit obou zemí dokonce uvažovala o dlouhodobějším strategickém partnerství. Problém však spočíval v tom, že obě země expandovaly do stále nových oblastí a jejich zájmy se začaly střetávat v Asii i v Tichomoří.

Prodej Aljašky v roce 1867 bývá často prezentován jako symbol přátelských vztahů. Ve skutečnosti šlo především o pragmatické rozhodnutí Petrohradu. Ruské impérium mělo finanční problémy, obávalo se britského tlaku a vzdálená severoamerická území se stávala stále obtížněji spravovatelnými. Spojené státy získaly strategické území za cenu, která je dnes považována za jednu z nejvýhodnějších transakcí v jejich historii.

Revoluce, intervence a stín studené války

Skutečný zlom přišel po bolševické revoluci roku 1917. Článek australsko-amerického spisovatele a novináře Johna P. Ruehla správně připomíná skutečnost, kterou západní veřejnost často přehlíží. V ruské historické paměti nezačíná vzájemná nedůvěra studenou válkou, ale americkou účastí v ruské občanské válce.

Americké jednotky se po první světové válce objevily v severním Rusku i na Sibiři. Oficiálním cílem bylo chránit sklady zbraní, podpořit evakuaci československých legií a zabránit německému nebo japonskému vlivu. V Moskvě však byla tato operace vnímána jako pokus zahraničních mocností zasáhnout do vnitřních záležitostí země a podpořit protivníky bolševiků.


Následná studená válka pak pouze institucionalizovala soupeření, které mělo hlubší historické kořeny. Přesto je zajímavé, že právě během nejnebezpečnějších období studené války dokázaly obě velmoci vytvořit pravidla vzájemného soužití. Vznikaly smlouvy o kontrole zbrojení, dohody o námořních incidentech a mechanismy krizové komunikace. Paradoxně byla pravidla soupeření jasnější než dnes.

Současný svět se nachází v odlišné situaci. Mnohé dohody byly vypovězeny, sféry vlivu ztratily jasné hranice a geopolitické soupeření se rozšířilo od Ukrajiny přes Kavkaz až po Arktidu. Washington i Moskva se zároveň snaží prosazovat své zájmy v prostředí, kde již neexistuje stabilní mezinárodní řád známý z druhé poloviny dvacátého století.

To je možná největší poučení z dlouhé historie americko ruských vztahů. Rivalita těchto dvou mocností není výsledkem jediné ideologie, jednoho konfliktu ani jednoho historického rozhodnutí. Vznikala postupně během více než dvou set let a byla formována střídáním spolupráce a soupeření. Pokud dnes politici na obou stranách hovoří o novém začátku nebo naopak o nevyhnutelné konfrontaci, přehlížejí podstatnou skutečnost. Historie ukazuje, že ani nepřátelství, ani partnerství mezi Washingtonem a Moskvou nikdy nebyly trvalým stavem.

Největším rizikem současnosti proto nemusí být samotná rivalita. Tím skutečným problémem je ztráta mechanismů, které ji v minulosti dokázaly držet v mezích. Bez nich se může starý spor vracet v nových podobách a s mnohem méně předvídatelnými důsledky pro celý svět.



Zdroj: Naked Capitalism – The Roots of the U.S.-Russia Rivalry