V amerických strategických kruzích se po červnovém konfliktu s Íránem začíná objevovat nový pohled, který by ještě před několika měsíci zněl téměř nemyslitelně. Debata se již nevede pouze o tom, zda bylo správné zahájit vojenskou operaci proti Teheránu. Část bezpečnostních expertů nyní tvrdí, že ještě větší chybou by bylo pokračovat ve válce jen proto, aby Spojené státy nemusely připustit, že původní cíle nebyly splněny.

Tento názor rozvíjí například odborník na mezinárodní vztahy Joshua A. Schwartz v časopise The National Interest. Jeho argumentace představuje kritiku tradičního amerického uvažování o vojenských intervencích a opírá se o zkušenosti z Vietnamu, Afghánistánu i Iráku.

Podle Schwartze Washington opakovaně podléhá takzvanému efektu utopených nákladů. Jinými slovy, čím více životů, finančních prostředků a politického kapitálu již bylo do války investováno, tím obtížnější je pro politické vedení konflikt ukončit, přestože jeho pokračování již nepřináší realistickou šanci na dosažení původních cílů.

Historie ukazuje, že eskalace nemusí přinést vítězství

Schwartz připomíná, že Spojené státy vstupovaly do konfliktu s cílem zastavit íránský jaderný program a omezit schopnost Teheránu ovlivňovat bezpečnostní situaci na Blízkém východě. Podle něj však ani po vojenských úderech nelze tvrdit, že by těchto strategických cílů bylo dosaženo.

Schwartz dále upozorňuje, že Írán si podle dostupných odhadů zachoval podstatnou část svého raketového arzenálu a zároveň získal větší možnost ovlivňovat světové energetické trhy prostřednictvím Hormuzského průlivu. Spojené státy naopak spotřebovaly významnou část zásob přesně naváděné munice, jejíž doplnění bude trvat roky.


Historické zkušenosti podle něj ukazují, že dlouhé války často nevedou k posílení prestiže velmoci. Naopak. Vietnam, Afghánistán ani Irák neposílily důvěru spojenců ani respekt protivníků. Výsledkem byla spíše větší opatrnost Washingtonu při dalších zahraničních intervencích.

Schwartz připomíná také známý koncept historika Lawrence Freedmana označovaný jako „iluze krátké války“ (short-war fallacy). Politická vedení často věří, že technologická převaha umožní rychlé vítězství. Pokud se však konflikt protáhne, začíná hrát hlavní roli nikoli vojenská síla, ale ochota jednotlivých stran dlouhodobě nést náklady války.

Právě v tomto bodě podle Schwartze získává Írán významnou výhodu. Pro teheránský režim jde o otázku vlastního přežití. Pro Spojené státy představuje konflikt důležitý bezpečnostní problém, nikoli však existenční hrozbu. Taková asymetrie podle řady bezpečnostních studií často nahrává slabší straně, která je připravena nést vyšší náklady než její silnější protivník.

Největší zkouškou může být přiznat strategickou realitu

Nejprovokativnější část Schwartzovy analýzy spočívá v tvrzení, že někdy může být strategicky výhodnější konflikt ukončit rychle, i za cenu politicky nepříjemných ústupků.

Schwartz připomíná Vietnam, kde Spojené státy pokračovaly ve válce ještě několik let poté, co bylo zřejmé, že vojenské řešení není realistické. Další tisíce padlých amerických vojáků ani obrovské finanční výdaje podle něj konečný výsledek nezměnily.

Podobnou logiku vidí také v Afghánistánu. Přes další navýšení amerických sil se po dvaceti letech vláda podporovaná Západem během několika dní zhroutila. Dodatečné náklady podle této interpretace pouze oddálily výsledek, který se nakonec stejně dostavil.

Schwartz proto tvrdí, že skutečná strategická odvaha někdy nespočívá v eskalaci, ale naopak v ochotě ukončit konflikt dříve, než začne poškozovat dlouhodobé postavení země.


Právě zde se otevírá širší otázka, která přesahuje samotný Írán. Jak poznat okamžik, kdy další vojenská eskalace již nepřináší strategický zisk, ale pouze zvyšuje náklady? Historie ukazuje, že právě odpověď na tuto otázku často rozhoduje o tom, zda velmoc z konfliktu odchází silnější, nebo naopak oslabená.

Debata, kterou dnes vede část americké bezpečnostní komunity, proto není pouze polemikou o jedné válce. Je především diskusí o tom, zda se Spojené státy dokážou poučit ze svých historických zkušeností při formulování budoucí strategie.



Zdroj: https://nationalinterest.org/feature/is-there-a-right-way-to-lose-the-iran-war