Návrat kauzy Anthonyho Fauciho připomněl období pandemie covidu-19, kdy patřil k nejvýraznějším tvářím oficiálního postupu proti šíření viru. Publicista a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov však tvrdí, že podstata jeho úvahy neleží ani ve Faucim, ani v covidu.

„Covidový Fauci je znovu na scéně. V době pandemie byl jednou z hlavních tváří oficiálního systému. Nechci ale mluvit o Faucim ani o covidu. Chci mluvit o systému,“ píše v úvodu svého komentáře.

Právě systém je podle něj tématem, které přesahuje pandemii i aktuální politické spory. Připomíná období, kdy se veřejný prostor začal dělit na systémové a antisystémové síly. Podle něj o takovém rozdělení mluvilo Ministerstvo vnitra, Bezpečnostní informační služba i velká část médií včetně veřejnoprávních. Za systémové byly podle něj označovány ODS, TOP 09 nebo STAN, zatímco mezi antisystémové byly řazeny SPD, Stačilo!, Motoristé a další. 

Stejným způsobem se podle něj začalo rozlišovat mezi systémovými médii, alternativními médii, dezinformacemi nebo weby, které měly být zakázány. Na tomto příkladu vysvětluje obecnější princip fungování každého systému.


Současně ale upozorňuje na vlastnost, která je podle něj každému systému vlastní. Tvrdí, že žádný systém nedokáže předem rozpoznat, které nové myšlenky se jednou ukážou jako správné a které povedou do slepé uličky.

„Jenže systém předem nepozná, které myšlenky se časem ukážou jako hloupé nebo chytré, správné nebo nesprávné. Každá nová myšlenka je na začátku odchylkou od toho, co systém považuje za správné. Systém posuzuje nové myšlenky podle pravidel, která vznikla ze starých myšlenek,“ upozorňuje Petrov.

Právě v tom podle Petra spočívá základní paradox každého zavedeného řádu. Nové myšlenky totiž přicházejí z míst, která systém z definice považuje za odchylku.

Stejnou optikou se dívá i na nástup umělé inteligence. Nepovažuje ji za hlavní hrozbu budoucnosti. Naopak tvrdí, že její největší předností bude schopnost dokonale fungovat uvnitř existujících pravidel.

„Největší předností umělé inteligence bude schopnost držet se systému. Bude rychlejší, přesnější a udělá méně chyb než člověk,“ pokračuje Petrov s tím, že právě tady však podle něj vzniká paradox, který bývá přehlížen.


Podle Petrova nevznikala lidská civilizace pouze díky lidem, kteří respektovali zavedená pravidla. Stejně významnou roli podle něj hráli ti, kteří se od nich odchýlili a vydali se jinou cestou.

„Lidská civilizace nevznikla jen díky lidem, kteří pravidla dodržovali. Posouvala se dopředu také díky lidem, kteří z nich vybočili. Ne proto, že byli chytřejší. Ale proto, že se odvážili jít jinudy,“ píše Petrov.

Celou úvahu uzavírá varováním, že debata o umělé inteligenci podle něj často míří jiným směrem, než kde leží skutečný problém.

„Největším rizikem budoucnosti nebude umělá inteligence. Největším rizikem bude svět, ve kterém už nikdo nebude mít odvahu být mimo systém,“ uzavírá Vadim Petrov svůj komentář.