Ještě před několika lety se zdálo, že Latinská Amerika zůstane baštou levicových a levicově liberálních vlád. Po takzvané růžové vlně, která na začátku tohoto století vynesla k moci řadu socialistických nebo sociálně demokratických politiků, se zdálo, že politická mapa regionu je na dlouhou dobu daná. Dnes však sledujeme zcela opačný vývoj. V jedné zemi za druhou vítězí pravicoví nebo konzervativní kandidáti a voliči stále častěji dávají najevo, že dosavadní experimenty s levicovou politikou považují za zklamání.

Nejnovějším příkladem jsou prezidentské volby v Kolumbii, kde zvítězil Abelardo de la Espriella. Ve své kampani postavil do popředí boj proti drogovým kartelům, guerillovým skupinám a rostoucímu násilí. Podobný vývoj je patrný také v Chile, kde se prezidentem stal José Antonio Kast, nebo v Argentině, kterou už více než dva roky vede Javier Milei se svým radikálním programem snižování státních výdajů a omezování role státu v ekonomice.

Nejde přitom o jednotlivé národní příběhy. Politická mapa Latinské Ameriky se mění téměř jako celek. Většina zemí regionu je dnes vedena konzervativními nebo pravicově orientovanými vládami. Pouze několik států zůstává pod vedením levicových režimů, přičemž i zde se stále častěji objevují známky rostoucí nespokojenosti veřejnosti.

Voliči mění priority a chtějí především bezpečnost

Při pohledu z Evropy bývá tento posun často vysvětlován jako ideologický obrat doprava. Skutečnost je však mnohem složitější. Politologové dlouhodobě upozorňují, že většina voličů v Latinské Americe nehlasuje podle klasického rozdělení na pravici a levici. Rozhoduje především podle toho, kdo nabídne věrohodnější řešení každodenních problémů.


Nejsilnějším tématem se stala bezpečnost. El Salvador prezidenta Nayiba Bukeleho je nejčastěji uváděným příkladem. Jeho tvrdý postup proti gangům vedl k dramatickému poklesu násilné kriminality. Zároveň však vyvolal ostrou kritiku organizací na ochranu lidských práv kvůli rozsáhlému omezování občanských svobod a tisícům zadržení bez standardního soudního procesu.

Přesto právě takzvaný model Bukele získává stále více příznivců. Mnoho voličů totiž dochází k závěru, že stát, který není schopen zajistit základní bezpečnost občanů, přestává plnit svou nejdůležitější funkci. V takové situaci jsou ochotni tolerovat i mnohem tvrdší postup, než jaký by byl za běžných okolností přijatelný.

Tento vývoj je důležitým varováním také pro Evropu. Ukazuje totiž, že pokud demokratické vlády dlouhodobě nedokážou řešit kriminalitu, ekonomickou stagnaci nebo sociální problémy, vzniká prostor pro politiky, kteří slibují rychlá a razantní řešení.

Latinská Amerika vysílá signál i Evropě

Politický obrat v Latinské Americe není izolovaným jevem. Podobné trendy lze pozorovat také v Evropě nebo ve Spojených státech. Tradiční politické strany ztrácejí důvěru, voliči hledají nové osobnosti a stále častěji odmítají zavedené politické elity. Nejde přitom pouze o pravici. V různých částech světa uspívají také populistická hnutí levicového zaměření. Společným jmenovatelem je především rostoucí nedůvěra vůči dosavadnímu establishmentu.

Latinská Amerika dnes představuje jakousi laboratoř tohoto vývoje. V mnoha státech se střídají levicové a pravicové vlády téměř jako kyvadlo. Politologové proto upozorňují, že současný pravicový vzestup nemusí být trvalý. Pokud nové vlády nesplní očekávání voličů, může se politické kyvadlo během několika let opět vrátit opačným směrem.


Právě to je možná nejdůležitější poučení z dnešní Latinské Ameriky. Rozhodující není, zda vláda používá označení pravicová nebo levicová. Skutečným měřítkem jejího úspěchu je schopnost zajistit bezpečnost, hospodářský rozvoj, fungující právní stát a důvěru občanů. Pokud se to nepodaří, voliči téměř vždy hledají alternativu. A právě to dnes sledujeme na celém jihoamerickém kontinentu.

Evropské vlády by tento vývoj neměly přehlížet. Nespokojenost občanů se totiž neprojevuje pouze změnou politických preferencí. Stává se především signálem, že tradiční politické recepty přestávají velké části společnosti stačit. Latinská Amerika dnes možná ukazuje budoucnost, která může během několika let čekat i řadu evropských demokracií.



Zdroje: 1. Deutsche Welle – Lateinamerika: Ist links nicht mehr in?⁠; 2. Reuters – Latin America⁠; 3. Leibniz Institut GIGA – German Institute for Global and Area Studies