Když se řekne bezpečnost státu, většina lidí si představí vojáky, tanky, stíhací letouny nebo protivzdušnou obranu. Tyto schopnosti jsou nepochybně důležité a zůstávají základním pilířem obrany každé země.

Současné konflikty však ukazují, že bezpečnost ve 21. století získává nový rozměr. Moderní stát může disponovat jednou z nejlépe vybavených armád na světě, a přesto může být velmi zranitelný. Stačí, aby přestal fungovat energetický systém, došlo k rozsáhlému kybernetickému útoku, byly přerušeny dodávky vody nebo se zastavila doprava a logistika. Právě zde se objevuje pojem, který bude podle mnoha odborníků stále důležitější – odolnost státu.

Odolnost není schopnost zabránit krizi

Při pohledu na současné konflikty se často soustředíme na samotný okamžik útoku. Ve skutečnosti je však stejně důležité to, co následuje potom.

Jak rychle se podaří obnovit dodávky elektřiny? Za jak dlouho začnou znovu fungovat nemocnice? Jak rychle se podaří opravit mosty, železnice nebo letiště? Jak dlouho vydrží zásoby pohonných hmot, vody nebo základních potravin? Dokáže stát zachovat fungování škol, úřadů, zdravotnictví a základních služeb?


Armáda jako součást systému

Dlouhá desetiletí byla obrana chápána především jako úkol armády. Dnes se stále více ukazuje, že armáda představuje jednu, byť velmi důležitou část mnohem rozsáhlejšího systému.

Stejný význam mají energetické společnosti, vodárny, dopravní infrastruktura, zdravotnictví, hasiči, policie, záchranné služby, průmyslové podniky, telekomunikační operátoři i kybernetická bezpečnost. Pokud některá z těchto částí selže, dopady mohou být srovnatelné s přímým vojenským útokem.

Stačí si představit několikadenní výpadek elektrické energie ve velkém městě. Přestanou fungovat nemocnice, semafory, čerpací stanice, platební systémy, mobilní sítě i zásobování. Armáda může pomoci, ale sama elektřinu nevyrobí ani neobnoví provoz celé společnosti.

Stejně důležitá je schopnost státu zajistit zásobování obyvatel potravinami, léky a pitnou vodou nebo udržet důvěru veřejnosti v to, že krizová situace je zvládnutelná.

Odolnost se nedá postavit přes noc

Jednou z největších změn současného bezpečnostního prostředí je skutečnost, že odolnost nelze vytvořit během několika dnů ani měsíců. Vzniká dlouhodobě. Buduje se kvalitou infrastruktury, připraveností institucí, pravidelným výcvikem záchranných složek, spoluprací mezi státem, kraji, obcemi a soukromým sektorem i schopností občanů reagovat na mimořádné situace. Stejně důležitá je důvěra.


Moderní konflikty ukazují, že bezpečnost již nelze měřit pouze počtem vojáků nebo techniky. Stále více rozhoduje schopnost státu zachovat fungování společnosti i ve chvíli, kdy čelí dlouhodobému tlaku.

Silná armáda zůstává nezbytnou podmínkou obrany. Sama o sobě však nestačí. Skutečně odolný stát potřebuje spolehlivou energetiku, funkční dopravu, zdravotnictví, průmysl, bezpečné informační systémy i občany, kteří vědí, jak se v krizových situacích zachovat.

Možná právě proto se pojem odolnost dostává v posledních letech do popředí bezpečnostních strategií mnoha demokratických zemí. Nejde o módní výraz. Je to reakce na svět, ve kterém mohou mít stejné důsledky raketový útok, rozsáhlý kybernetický incident, přerušení dodavatelských řetězců nebo dlouhodobý výpadek energií.

A právě zde se otevírá další otázka. Jestliže je odolnost státu tvořena lidmi a institucemi, co potom vytváří odolnost samotného národa? Odpověď na tuto otázku může být jedním z nejdůležitějších témat bezpečnosti ve 21. století.