Evropská unie v posledních letech ráda hovoří o digitální transformaci, technologické budoucnosti a umělé inteligenci. Současně přijímá stále nové regulace, vytváří strategie a organizuje konference o digitální suverenitě. Události posledních dnů však ukázaly, jak vzdálená je evropská realita od evropských ambicí.

Americká vláda totiž nařídila společnosti Anthropic omezit přístup k nejvýkonnějším modelům umělé inteligence pro zahraniční uživatele. Firma nebyla schopna opatření okamžitě technicky realizovat, a proto dočasně omezila přístup širšímu okruhu uživatelů. Samotný incident možná nebude mít dlouhodobé důsledky. Mnohem důležitější je však jeho symbolický význam. Ukázal totiž, že jedno rozhodnutí ve Washingtonu může zásadně ovlivnit přístup evropských firem, výzkumných institucí i státní správy k nejmodernějším technologiím. 

Ještě před několika lety se podobné varování týkalo především energetiky. Evropa si tehdy dlouho odmítala připustit rizika jednostranné závislosti. Dnes se podobná debata otevírá v oblasti umělé inteligence, která se postupně stává stejně strategickou jako energie, telekomunikace nebo obranný průmysl. 

Kontinent zákazníků místo kontinentu tvůrců

Podle údajů citovaných ekonomem Clemensem Fuestem se přibližně tři čtvrtiny světové vysokovýkonné výpočetní kapacity pro moderní systémy umělé inteligence nacházejí ve Spojených státech. Čína disponuje zhruba patnácti procenty. Evropská unie má méně než pět procent. Tato čísla nejsou pouze statistikou. Jsou obrazem skutečného rozložení moci v digitálním světě. 


Největší investice, nejvýkonnější datová centra, největší cloudové platformy i dominantní AI modely dnes vznikají převážně ve Spojených státech nebo v Číně. Evropa se stále častěji ocitá v roli zákazníka, nikoliv vlastníka technologií.

Právě zde leží podstata současného problému. Pokud kontinent nevlastní infrastrukturu, nevlastní ani skutečnou kontrolu nad budoucím vývojem. Může využívat služby, ale nemůže rozhodovat o jejich dostupnosti.

Události kolem společnosti Anthropic proto působí jako budíček. Najednou se ukázalo, že technologická závislost není teoretická debata akademiků, ale konkrétní politická a ekonomická realita.

Regulace sama Evropu nezachrání

Evropská odpověď bývá často stejná. Další pravidla, další směrnice a další kontrolní mechanismy. Jenže regulace sama nevytváří technologické lídry.

Zatímco Spojené státy financují masivní rozvoj výpočetní infrastruktury a Čína investuje miliardy do vlastních modelů a polovodičů, Evropa často vede diskuse o tom, jak nové technologie omezovat nebo administrativně řídit.

To samozřejmě neznamená, že pravidla nejsou potřebná. Umělá inteligence přináší bezpečnostní i etické otázky, které nelze ignorovat. Samotná regulace však nedokáže nahradit investice, podnikatelské prostředí ani schopnost vytvářet globálně konkurenceschopné firmy.


Nejde přitom o snahu stát se technologicky soběstačnými ve všem. To by bylo nereálné. Jde o schopnost zajistit, aby Evropa nebyla v klíčových oblastech vydána na milost rozhodnutím jiných mocností.

Případ Anthropic totiž ukazuje jednu důležitou skutečnost. Umělá inteligence už není běžným softwarem. Stává se strategickou infrastrukturou. A kdo nevlastní infrastrukturu, ten v krizové situaci ztrácí možnost rozhodovat o vlastní budoucnosti.

Právě proto může být současný spor o přístup k AI modelům jednou hodnocen stejně významně jako evropské debaty o energetické bezpečnosti po roce 2022. Rozdíl je pouze v tom, že tentokrát nejde o plyn nebo ropu. Jde o technologii, která bude určovat ekonomickou sílu států v příštích desetiletích.



Zdroje: 1. Handelsblatt – Anthropic: Europas Abhängigkeit bedroht die Existenz⁠; 2. Handelsblatt – Anthropics Mythos Sperre ist Europas digitale Demütigung⁠; 3. WirtschaftsWoche – Wie tief Europas KI Abhängigkeit wirklich reicht