Ještě před několika týdny zněla rétorika Washingtonu zcela jinak. Administrativa Donalda Trumpa hovořila o tvrdém postupu vůči Íránu, o nutnosti zastavit jeho raketový program a o omezení jeho regionálního vlivu. Dnes se však Spojené státy ocitají v situaci, kdy podepsaly memorandum o porozumění, které podle mnoha analytiků obsahuje ústupky, jež byly ještě nedávno považovány za nepřijatelné.

Podle zveřejněného textu memoranda mají být postupně obnoveny exporty íránské ropy, uvolněna část zmrazených aktiv, zahájen proces rušení sankcí a spuštěna jednání o rozsáhlé ekonomické spolupráci. Součástí dokumentu je také závazek ukončit vojenské operace a respektovat územní integritu Libanonu.

Právě tato část dohody vyvolává největší pozornost. Pokud bude memorandum skutečně naplněno, znamenalo by to mimo jiné tlak na izraelské stažení z části libanonského území. To je scénář, který část izraelské politické reprezentace dlouhodobě odmítá.

Celá dohoda však stojí na velmi křehkých základech. Nejde o konečnou smlouvu, ale o rámec pro další jednání. Obě strany mají šedesát dní na dosažení definitivního ujednání. Historie podobných procesů přitom ukazuje, že právě po uzavření příměří často začíná nejtěžší fáze diplomatického boje.

Ropa opět rozhoduje o světové politice

Přestože se v posledních letech hovoří o zelené transformaci, elektromobilitě a odklonu od fosilních paliv, současná krize připomněla starou geopolitickou realitu. Světová ekonomika zůstává na dodávkách ropy závislá mnohem více, než si řada politiků připouští.


Právě zde podle řady analytiků získal Írán nejsilnější vyjednávací kartu. Zatímco finanční trhy po oznámení dohody reagovaly optimisticky, přepravní společnosti a pojišťovny zůstávají opatrné. Náklady na námořní přepravu v oblasti Perského zálivu jsou stále výrazně vyšší než před vypuknutím konfliktu.

Zprávy z trhu navíc ukazují, že některé velké asijské společnosti měly problém zajistit tankery pro přepravu ropy i po oznámení příměří. To naznačuje, že návrat k normálnímu stavu může trvat mnohem déle, než předpokládají politici.

Sám Donald Trump během summitu G7 připustil, že bez obnovení provozu v Hormuzském průlivu by mohlo dojít k vážným problémům na energetických trzích. Tak otevřené přiznání významu této oblasti zaznívá z úst amerického prezidenta poměrně zřídka.

Konec americké dominance na Blízkém východě?

Ještě důležitější než samotná ropa může být politický dopad celé dohody. Po desetiletí byly Spojené státy považovány za dominantní mocnost Blízkého východu. Současná jednání však ukazují, že Washington již není schopen prosazovat své cíle stejným způsobem jako v minulosti.

Trump během tiskové konference zmírnil své dřívější požadavky týkající se íránského obohacování uranu, raketového programu i přístupu ke zmrazeným finančním prostředkům. Takový posun by byl ještě před několika měsíci těžko představitelný.


Z evropského pohledu je však nejzajímavější jiná skutečnost. Konflikt znovu ukázal, jak úzce jsou propojeny bezpečnost, energetika a ekonomika. Stačilo několik týdnů nejistoty kolem Hormuzského průlivu a světové trhy začaly reagovat nervózně.

Evropa, která se po roce 2022 snažila omezit energetické závislosti a posílit vlastní odolnost, tak dostává další lekci. Energetická bezpečnost není otázkou minulosti. Naopak se stává jedním z hlavních faktorů určujících mezinárodní politiku.

A právě proto bude vývoj kolem íránsko amerických jednání sledován s mimořádnou pozorností. Nejde totiž jen o budoucnost Íránu nebo Izraele. Ve hře je stabilita energetických trhů, postavení Spojených států ve světě a důvěryhodnost celého západního systému.

Pokud se dohoda zhroutí, vrátí se riziko nové eskalace. Pokud uspěje, může znamenat začátek zcela nové kapitoly blízkovýchodní politiky. V obou případech však platí jedno. Svět vstupuje do období, kdy se staré geopolitické jistoty rozpadají rychleji, než si mnozí politici dokázali představit.



Zdroje: 1. Naked Capitalism – Iran War: Trump Capitulates in Deal Signed Thursday⁠; 2. The Hill – Trump says oil reserves would run out in 4 weeks without Iran deal⁠; 3. Bloomberg – Analysis of US Iran Agreement and Energy Markets