Dnešní rozhodnutí České národní banky patří podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy k nejobtížnějším za poslední měsíce. Bankovní rada se podle něj nerozhoduje pouze mezi ponecháním základní úrokové sazby na 3,50 procenta a jejím zvýšením na 3,75 procenta. Do hry během několika desítek hodin vstoupily tři silné faktory – příměří mezi Spojenými státy a Íránem, jestřábí signál amerického Fedu a politický tlak premiéra Andreje Babiše.

„ČNB dnes rozhoduje mezi ropou, Fedem a politikou. Příměří USA–Írán jí dává důvod vyčkávat, Fed a Babišův tlak naopak přitvrdit,“ uvedl na síti X ekonom Kovanda. 

Právě souběh těchto okolností podle něj činí dnešní výsledek mimořádně nečitelným. Nejde přitom pouze o ekonomické rozhodnutí. Ve hře je také důvěryhodnost a nezávislost centrální banky, tedy něco, na čem podle Kovandy stojí její schopnost držet inflaci pod kontrolou.

Nejnovějším argumentem pro vyčkávání je podle něj předběžná dohoda mezi Washingtonem a Teheránem. Její význam nespočívá ani tak v samotném Íránu, ale především v ceně ropy a bezpečnosti Hormuzského průlivu, jedné z nejdůležitějších dopravních tepen světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem.

Jakmile se zvyšuje riziko omezení dopravy v této oblasti, zdražuje ropa. A s ní postupně i pohonné hmoty, doprava, zemědělská výroba, chemický průmysl nebo část spotřebního zboží. Pokud napětí polevuje, působí celý mechanismus opačným směrem.

Kovanda připomněl, že česká ekonomika patří mezi malé a otevřené ekonomiky závislé na dovážených komoditách. Vyšší cena ropy se proto nepromítá pouze do cen benzinu a nafty. Vstupuje do nákladů dopravců, stavebnictví, zemědělců, průmyslových podniků i obchodních řetězců.


Z akademické literatury podle něj zároveň vyplývá, že centrální banky by neměly reagovat mechanicky na každý pohyb cen ropy. Klíčové je rozlišit, zda jde pouze o krátkodobý šok, nebo o změnu, která se začne promítat do mezd, cen služeb a inflačních očekávání. Právě proto může být podle něj obhajitelné dnešní vyčkávání a případné rozhodnutí odložit až na další zasedání.

Jenže proti tomuto argumentu se podle něj postavil americký Fed. Americká centrální banka sice sazby nezměnila, její nová prognóza i doprovodná komunikace však podle analytika vyzněly výrazně jestřáběji, než finanční trhy očekávaly.

To je důležité hned ze dvou důvodů. Vyšší americké sazby podporují dolar, což zdražuje dolarové komodity včetně ropy a část pozitivního efektu příměří tím maže. Současně zpřísňují globální finanční podmínky.

„Pokud Fed působí jestřábím způsobem, menší centrální banky typu ČNB mají menší prostor být výrazně holubičí, aniž by riskovaly tlak na svoji měnu, dovozní inflaci nebo odliv kapitálu z místních aktiv,“ upozornil Kovanda.

Podle něj tak ČNB nebude rozhodovat ve vzduchoprázdnu. Pokud ponechá sazby beze změny ve chvíli, kdy Fed signalizuje tvrdší postup, bude muset přesvědčivě vysvětlit, proč jsou české podmínky jiné.

Do celé debaty navíc vstupuje domácí politika. Premiér Andrej Babiš opakovaně vyzval guvernéra Aleše Michla ke snížení sazeb nebo alespoň k tomu, aby je centrální banka dále nezvyšovala. Naposledy tak učinil ve svém podcastu SorryJako.

Kovanda upozornil, že problém nespočívá ani tak v samotném výroku premiéra, ale v tom, jak bude dnešní rozhodnutí veřejností interpretováno.

Pokud ČNB sazby nezmění, může se opřít o legitimní ekonomické argumenty v podobě příměří a nižšího rizika ropného šoku. Část trhu i veřejnosti si však podle něj může stabilitu sazeb vyložit jako ústupek vládě. Právě zde přichází nejzajímavější paradox celé situace.

„Babišův tlak může část bankovní rady psychologicky tlačit spíše ke zvýšení sazeb, aby ČNB prokázala nezávislost,“ poznamenal Kovanda.

Jinými slovy, premiér volající po nižších sazbách může nevědomky posílit argumenty těch členů bankovní rady, kteří chtějí postupovat tvrději. Ne kvůli inflaci samotné, ale kvůli reputaci centrální banky.

Právě reputace je podle Kovandy v měnové politice klíčová. Připomněl, že odborná literatura dlouhodobě upozorňuje na rizika politického oslabování centrálních bank. Krátkodobě mohou nižší sazby přinést úlevu dlužníkům i ekonomice, dlouhodobě však hrozí vyšší inflace a ztráta důvěry.

„Pokud zkrátka vznikne dojem, že rozhodnutí ČNB ovlivňuje vláda, může banka později potřebovat přísnější politiku, aby důvěru trhů a veřejnosti obnovila,“ uvedl Kovanda.


Pokud by dnes ČNB zvýšila sazby na 3,75 procenta, vyslala by podle Kovandy signál, že bere vážně domácí inflační tlaky v oblasti mezd, služeb a cen nemovitostí. Současně by podpořila korunu a zmírnila riziko dovozní inflace.

Pro domácnosti by přitom zvýšení o čtvrt procentního bodu nepředstavovalo zásadní okamžitý zásah. Hypoteční sazby se totiž neřídí pouze dvoutýdenní repo sazbou ČNB, ale především delšími tržními sazbami. Dopad by tak byl spíše signálem, jak centrální banka vidí budoucí vývoj inflace.

Na druhé straně by ČNB zpřísňovala měnovou politiku ve chvíli, kdy celková inflace není daleko od cíle a jeden z nejvýznamnějších vnějších inflačních faktorů v podobě ropného rizika právě oslabil.

Ponechání sazeb na 3,50 procenta by naopak odpovídalo argumentu, že centrální banka nemá přehnaně reagovat na šok, který může díky příměří rychle odeznít. Nevýhodou však zůstává otázka, zda by takový krok nepůsobil příliš měkce ve chvíli, kdy Fed i další centrální banky znovu zdůrazňují inflační rizika.

Kovanda proto očekává, že pokud ČNB sazby dnes nezvýší, bude muset přijít s mimořádně tvrdou komunikací. Bude muset vysvětlit, že nejde o ústupek politickému tlaku, ale o reakci na konkrétní ekonomická data a vývoj ve světě.

„Ať už ČNB rozhodne jakkoli, klíčové bude vysvětlení. Příměří může být legitimním důvodem k vyčkávání, ale ne alibi pro podřízení se politice. Fed může být legitimním důvodem k razanci, ale ne automatickým příkazem ke zvýšení sazeb. A Babišův tlak může být mediálně významný, ale měnověpoliticky by neměl hrát roli,“ uzavřel Kovanda.

(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)