Politika

Velikost textu:

Štefec: První máj. Den, jemuž předchází filipojakubská noc

První máj. Den, jemuž předchází mystická filipojakubská, nebo také Valpuržina noc, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Jaroslav Štefec, bezpečnostní expert

3. května 2026 - 06:24

Noc, kdy naši předkové zapalovali po setmění na posvátných vrších ohně, symbolizující konec zimy a začátek jara, příchod období plodnosti a vítězství světla nad temnotou. Dnes tento zvyk většinou známe jen v jeho pitoreskní parodii, zvané „pálení čarodějnic“. Jedno z nejostudnějších období historie katolické církve bylo takto účelově zneužito k potlačení naší rodové paměti, uchovávající vzpomínku na tisíce každoročních slavností jara z dob před nástupem křesťanství.

Štefec: Jak je to s „neplněním" závazku ČR vůči NATO

Ve stejně zdeformované podobě dnes bohužel „slavíme“ i samotný první máj. Tento svátek, pro mnoho lidí prostě jen z nebe spadlý den volna, má přitom hluboké historické kořeny. V básnické vizi, ztělesněné v českém prostředí Májem, mistrovským dílem Karla Hynka Máchy, je to svátek lásky a jara, kdy příroda dýchá citem a lidské emoce se zrcadlí v krajině, jež šeptá o touze, naději i bolesti. Je ale také oslavou historického boje za uznání důstojnosti lidské práce.

Romantický obraz prvního máje jako času, kdy „hrdliččin zve ku lásce hlas“ z roku 1836, byl totiž v roce 1889 překryt vyhlášením mezinárodního Svátku práce jako připomínky obětí krvavě potlačené stávky amerických dělníků za osmihodinovou pracovní dobu v Chicagu prvního května roku 1886. A stejně, jako bylo ideologicky zneužito poselství Valpuržiny noci, byl bohužel ideologicky zneužit i první máj. Ve druhé polovině minulého století posloužil svátek práce vládcům tehdejších socialistických zemí k demonstraci formální „jednoty strany a lidu“, prezentovanou bombastickými oslavami a průvody s dobrovolně povinnou účastí.

Jak vidno, prvomájový svátek není, a ani nemůže být jen obyčejným „dnem volna“. Je v něm spojena hluboká tradice předkřesťanských oslav konce temnoty a počátku nového života, intimní citová symbolika milostných vztahů, historická připomínka sociálních zápasů i zkušenost možného politického zneužití. Je nedílnou součástí naší historie, jak té tisíce let staré, tak té moderní. Nezapomínejme na jeho kořeny. Zaslouží si to jak naši dávno mrtví předkové, tak lidé práce, na které současní mocní rádi zapomínají. A zaslouží si to i ti zamilovaní, kteří si dnes, jak věřím, dali ten symbolický polibek pod rozkvetlou třešní.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)