Když se řekne bezpečnost státu, většina lidí si představí vojáky, tanky, stíhací letouny nebo systémy protivzdušné obrany. Tyto schopnosti jsou nepochybně důležité a zůstávají základním pilířem obrany každé země. Současné konflikty však ukazují, že bezpečnost ve 21. století získává mnohem širší rozměr.

Moderní stát může disponovat jednou z nejlépe vybavených armád na světě, a přesto může být velmi zranitelný. Stačí rozsáhlý kybernetický útok, dlouhodobý výpadek elektrické energie, narušení zásobování vodou nebo přerušení dopravy a logistických řetězců. Právě zde se stále častěji objevuje pojem, který bude podle řady bezpečnostních odborníků rozhodovat o budoucnosti států – odolnost.

Odolnost není schopnost zabránit krizi

Při pohledu na války nebo jiné mimořádné události se většinou soustředíme na samotný okamžik útoku. Ve skutečnosti je však stejně důležité to, co následuje potom. Jak rychle se podaří obnovit dodávky elektřiny? Za jak dlouho začnou znovu fungovat nemocnice, školy, doprava nebo komunikační sítě? Dokáže stát zajistit vodu, potraviny a základní služby?


Armáda je součást mnohem většího systému

Dlouhá desetiletí byla obrana chápána především jako úkol armády. Dnes se stále více ukazuje, že armáda představuje jednu, byť velmi důležitou část mnohem širšího systému. Stejný význam mají energetické společnosti, vodárny, dopravní infrastruktura, zdravotnictví, hasiči, policie, záchranné služby, průmyslové podniky, telekomunikační operátoři i kybernetická bezpečnost.

Pokud některá z těchto částí selže, mohou být důsledky srovnatelné s přímým vojenským útokem. Několikadenní výpadek elektrické energie ve velkém městě zastaví nemocnice, čerpací stanice, platební systémy, výrobu i dopravu. Armáda může pomoci při zvládání následků, sama však nedokáže obnovit fungování celé společnosti. Stejně důležitá je schopnost státu zajistit zásobování obyvatel potravinami, léky a pitnou vodou nebo udržet důvěru veřejnosti v to, že krizovou situaci lze zvládnout.

Odolnost se buduje dlouhé roky

Jednou z největších změn současného bezpečnostního prostředí je skutečnost, že odolnost nelze vytvořit během několika dnů ani měsíců. Buduje se dlouhodobě – kvalitou infrastruktury, připraveností institucí, pravidelným výcvikem záchranných složek i spoluprací mezi státem, kraji, obcemi a soukromým sektorem.

Stejně důležitá je důvěra mezi lidmi a institucemi. Společnost, která spolupracuje a nepodléhá panice, zvládá krizové situace zpravidla lépe než společnost rozdělená a nedůvěřivá. Významnou roli hraje také zdravotní stav obyvatel, jejich fyzická zdatnost a duševní odolnost. Lidé, kteří jsou zdravější a lépe připravení, mají větší předpoklady zvládat mimořádné situace.


Odolnost společnosti nevzniká pouze v kasárnách nebo na vojenských cvičištích. Vzniká také ve školách, rodinách, sportovních klubech, dobrovolných spolcích, ve zdravotnictví, ve vědě, ve výzkumu i v každodenním životě lidí. Právě tam se vytvářejí schopnosti, které rozhodují o tom, jak společnost obstojí v době dlouhodobé krize.

Stát může disponovat špičkovou armádou. Pokud však nebude mít důvěru občanů, funkční instituce a připravené lidi schopné převzít odpovědnost v mimořádných situacích, jeho bezpečnost bude vždy neúplná. Možná právě proto se dnes stále častěji hovoří o komplexní odolnosti, jejíž součástí je obrana, ale stejně tak vzdělávání, zdraví, ekonomika, infrastruktura, dobrovolnictví a schopnost společnosti držet při sobě.

A právě zde se otevírá další otázka. Jestliže je odolnost státu tvořena lidmi a institucemi, co potom vytváří odolnost samotného národa? Odpověď na tuto otázku může být jedním z nejdůležitějších témat bezpečnosti ve 21. století.