Praha se pod vedením současné koalice mění v laboratoř dopravních experimentů, jejichž důsledky denně pociťují statisíce řidičů. Město, které už roky trápí permanentní uzavírky, rozkopané komunikace a zhoršující se průjezdnost, dostává další ránu v podobě stále agresivnější politiky omezování individuální dopravy. 

Symbolickým obrazem dnešní Prahy jsou žluté pruhy, plastové zábrany, dočasné semafory a nekonečné kolony. Magistrát přitom dál opakuje mantru o vyvážené dopravě a preferenci veřejné dopravy, jenže realita na silnicích mluví úplně jinak.

Snad nikde není tento rozpor viditelnější než v Praze 8. Oblast, která dlouhodobě patří k nejzatíženějším dopravním uzlům v metropoli, se stává učebnicovým příkladem politického odtržení od reality. Prosecká a navazující tah směrem na Kobylisy a Kbely patří mezi klíčové tepny severní části Prahy. Jsou to komunikace, které denně obsluhují obrovské množství aut, zásobování, firemní dopravu i obyvatele celých sídlišť. 

Právě zde však magistrát přišel s dalším experimentem. Tam, kde ještě nedávno dva pruhy alespoň částečně absorbovaly provoz, nyní mizí kapacita ve prospěch autobusů a vyhrazených režimů. Výsledek je předvídatelný. Vzniká dokonale připravená past, v níž budou řidiči stát v kolonách ještě déle než dosud.


Místo investic do skutečného rozšiřování kapacity a inteligentního řízení dopravy přišla série opatření, jejichž společným jmenovatelem bylo jediné: ubrat prostor automobilům a doufat, že se problém nějak vyřeší sám.

Po nástupu koalice vedené primátorem Bohuslav Svoboda mnozí očekávali obrat. ODS se dlouhodobě profilovala jako strana, která deklarovala větší pochopení pro potřeby motoristů i ekonomické reality města. Jenže očekávaná změna nepřišla. Naopak. Doprava zůstala v rukou Pirátů a první náměstek Zdeněk Hřib si klíčovou oblast udržel i v novém vedení magistrátu. 

Výsledek? Pokračování stejného kurzu, stejných zásahů a stejné ideologie, jen pod jiným politickým krytím. ODS tak dnes nese plnou spoluzodpovědnost. Už se nemůže tvářit, že za chaos mohou výhradně Piráti. Vládne společně s nimi a dopravní paralýza Prahy je vizitkou celé koalice.

Největší problém přitom neleží jen v samotných omezeních, ale v naprosté absenci koordinace. V jeden okamžik se opravují hlavní tahy, zavádějí se nové buspruhy, zužují se komunikace a současně se řidičům slibuje, že doprava bude plynulejší. Taková logika ale neobstojí ani při základním testu reality. Nelze dlouhodobě ubírat kapacitu ve městě, kde každodenně probíhají miliony přepravních pohybů, a současně očekávat menší zácpy. Fyzika dopravy je neúprosná. Když vezmete dvěma proudům prostor a necháte jeden, nevznikne zázrak. Vznikne kolona.


Největší ironie celé situace spočívá v tom, že omezení často nepoškozují pouze řidiče. Zpomalená doprava komplikuje logistiku, prodražuje služby, zvyšuje emise v kolonách a nakonec dopadá na všechny obyvatele města. Auto stojící dvacet minut v koloně rozhodně nevytváří ekologičtější prostředí než plynule jedoucí provoz. Přesto se Praha dál vydává cestou, která působí spíše jako politický aktivismus než racionální správa města.

Praha tak dnes symbolicky žloutne. Žluté pruhy se staly znakem politické éry, v níž dopravní realitu nahradily powerpointové vize a ideologické prezentace. Ať už nesou hlavní odpovědnost Piráti, ODS nebo oba společně, výsledek vidí každý den statisíce lidí za volantem. Město, které mělo být moderní, funkční a průjezdné, se mění v labyrint uzavírek, omezení a improvizací.

Volební účet za tuto politiku se blíží. A pokud mají Piráti i ODS hledat symbol svého pražského působení, nemusí chodit daleko. Stačí se podívat na silnici před sebou. Je žlutá. A stojí.