Po letošním summitu NATO se veřejná debata soustředila především na zvyšování obranných výdajů, modernizaci armád nebo posilování obranného průmyslu. Přijaté závěry však ukazují ještě jeden významný trend. Bezpečnost členských států je stále více spojována nejen s vojenskými schopnostmi, ale také s odolností společnosti, ochranou kritické infrastruktury, připraveností veřejné správy a schopností občanů zvládat mimořádné situace.

Právě v této souvislosti získává nový význam také český program Přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Ve stejné době, kdy Ministerstvo obrany rozhodlo o jeho organizačním přesunu pod Generální štáb Armády České republiky, se nabízí širší otázka: odpovídá současný systém přípravy občanů tomu, jak se dnes mění pojetí bezpečnosti v Evropě?

POKOS jako součást systému obrany

Program Přípravy občanů k obraně státu vznikl jako nástroj naplňování zákonné povinnosti státu připravovat občany k obraně České republiky po přechodu na plně profesionální armádu. Jeho cílem je seznamovat veřejnost se základními principy obrany státu, fungováním bezpečnostního systému, krizovým řízením, první pomocí nebo reakcemi na mimořádné události. Program je realizován prostřednictvím škol, krajských vojenských velitelství, vojenských útvarů i osvětových akcí pro veřejnost.

Od 1. července letošního roku však došlo k významné organizační změně. Agenda POKOS byla převedena z Ministerstva obrany pod Generální štáb Armády České republiky. Ministerstvo obrany tento krok vysvětluje snahou sjednotit odborné a metodické řízení programu s útvary, které jej v praxi zabezpečují prostřednictvím krajských vojenských velitelství. Podle resortu má změna přispět ke zjednodušení řízení i vyšší efektivitě.


Odolnost společnosti není jen úkolem armády

Právě zde se ukazuje největší změna současného bezpečnostního prostředí. Bezpečnostní strategie většiny evropských států dnes vycházejí z předpokladu, že při rozsáhlých krizích nebude rozhodovat pouze připravenost bezpečnostních složek, ale také schopnost celé společnosti pokračovat ve svém fungování. Odolnost se týká veřejné správy, zdravotnictví, školství, dopravy, energetiky, digitální infrastruktury i připravenosti samotných občanů.

Program POKOS je v tomto systému důležitým nástrojem. Nabízí se však otázka, zda může jeden program Ministerstva obrany sám naplnit všechny cíle, které jsou dnes s budováním odolné společnosti spojovány.

Zkušenosti některých evropských zemí ukazují, že podobné systémy jsou založeny na mnohem širší spolupráci. Například Finsko dlouhodobě rozvíjí koncept komplexní bezpečnosti, do něhož jsou zapojeny státní instituce, samosprávy, školy, podniky i občanská společnost. Švédsko v posledních letech obnovilo koncept totální obrany, který propojuje vojenskou i civilní připravenost. Armáda zde představuje významnou součást systému, nikoliv však jeho jediného nositele.

Česko má vlastní potenciál

Také v České republice působí řada organizací, které dlouhodobě rozvíjejí dovednosti využitelné při mimořádných událostech. Dobrovolní hasiči, organizace zaměřené na první pomoc, sportovní svazy s branným zaměřením, kynologické organizace, radioamatéři i další spolky vedou své členy k odpovědnosti, disciplíně, týmové spolupráci, orientaci v terénu nebo práci se spojovací technikou.


Podpůrná data reprezentativního červnového průzkumu SANEP ukazují, že více než polovina respondentů hodnotí připravenost České republiky na krizové situace jako špatnou nebo velmi špatnou. Současně pouze necelá desetina dotázaných uvedla, že by se v případě krizové situace dokázala aktivně zapojit, zatímco další významná část respondentů deklarovala ochotu pomoci, ale současně přiznala, že neví, jakým způsobem by to mohla udělat. Výsledky naznačují, že vedle organizačních změn uvnitř státní správy bude stále důležitější také dlouhodobá práce s veřejností.

Otázka přesahující jeden program

Přesun programu POKOS pod Generální štáb může přinést lepší propojení s vojenskými strukturami i efektivnější každodenní řízení programu. Současně však otevírá strategickou otázku, která přesahuje organizační změny uvnitř jednoho resortu.

Budování odolnosti společnosti se totiž dotýká nejen Ministerstva obrany a Armády České republiky, ale také ministerstev vnitra, školství, zdravotnictví, dopravy či průmyslu. Stejně důležitou roli mohou sehrát kraje, obce, školy, zaměstnavatelé i občanská společnost. Právě koordinace těchto aktérů může rozhodovat o tom, jak bude stát schopen reagovat na přírodní katastrofy, rozsáhlé výpadky infrastruktury, hybridní hrozby nebo jiné krizové situace.

Skutečnou otázkou proto není pouze budoucnost programu POKOS. Mnohem podstatnější bude, zda Česká republika dokáže vytvořit dlouhodobou strategii, která propojí armádu, státní správu, samosprávy, vzdělávací systém i občanskou společnost do funkčního systému občanské odolnosti. Právě tato debata může být jedním z nejdůležitějších bezpečnostních témat příštích let a jedním z praktických důsledků změn, které po summitu NATO postupně ovlivňují bezpečnostní politiku evropských států.



Zdroje: 1. https://pokos.mo.gov.cz; 2. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/chveni-na-obrane-zuna-se-zbavil-oddeleni-pro-pripravu-obcanu-na-krizi-rozpada-se_2607230620_hrk