Už před cca. čtvrtstoletím, kdy Ústavnímu soudu předsedal Pavel Rychetský (a pak i v pozdější době) nastaly v činnosti ÚS jisté „anomálie“, které si vysloužily přirovnání k pokusům o politický puč, ústavní převrat, apod. Nic lichotivého pro stát, i pro ÚS a další odpovědné subjekty, a to jak z hlediska institucionálního (tj. objektivně), tak i z hlediska osobního (tj. subjektivně), neboť vždycky jsou v těch vedoucích funkcích konkrétní lidé = politici, soudci, úředníci, aj. funkcionáři, co to dělají, a za co mají tu adekvátní odpovědnost. Režimní politici, ideologové, agitátoři, apod. eskamotéři se tu od počátku snaží lid a národ obalamutit, že ti funkcionáři mají za své omyly, chyby a další excesy při výkonu svých funkcí odpovědnost JEN politickou (jaksi jakoby jenom objektivní, resp. objektivizovanou na nějakou tu partaj a nějaké ty volby), ALE ono je to už z podstaty věci trochu jinak – ti funkcionáři totiž mají odpovědnost osobní, a to i hmotnou (právně např. per analogiam iuris). Jen to tady kdožvíproč po celou tu dobu od převratu 1989 nikdo jaksi nechce přiznat a potažmo nechce aplikovat spravedlivě podle práva, ve prospěch systému, i státu, ve prospěch občanů, voličů a daňových poplatníků, ve prospěch celku – a tedy nás všech. 


Ta politizace (ať už více méně latentní, či už někdy někde ani moc neskrývaná) není jen Achillovou patou tohoto ÚS, ale během těch předchozích 37 let metastázovala do části tuzemské justice všech instancí. A situace podle mnohých ohlasů není lepší ani v jiných orgánech, jako OČTŘ, úřady, apod. Ale ani v médiích, co by měla plnit onu úlohu těch „hlídacích psů demokracie“. Samozřejmě, že ani tam, ale ani v justici (vč. ÚS a na dalších instancích), ani v politice, státních úřadech, státní správě, ani jinde objektivně vzato nelze házet všechny lidi do jednoho pytle. Vždycky všude to záleží na kvalitách jedince. A za tu bezmála už skoro padesátiletou praxi bych mohl uvést dlouhou řadu jmenovitých případů jak těch kladných, tak i těch záporných. Romány a ságy v žánru literatury faktu bych o tom „z voleje“ mohl psát. Z osobní zkušenosti. 

Ale teď napíšu jen stručný a jasný odstavec na téma politizace ÚS a jeho chybného úkonu ad „předběžné opatření“ v kauze dotčené „kompetenční žaloby“ – o čemž tady už pár dní veřejně mluví a píše kdekdo. A samozřejmě – každý občan má právo, aby se k tomu svobodně mohl vyjádřit – už jen proto, že to všechno musí draze přeplácet – nicméně nejen proto – když ústavní pořádek ČR občanům zaručuje mimo jiné např. také svobodu projevu, právo na informace, a další demokratické standardy. Takže: 

Už delší dobu (tj. od první zmínky Hradu, že v tomto jeho sporu podá k ÚS tu jeho tzv. „kompetenční žalobu“) já konzistentně tvrdím, že takový typ žaloby je tu zcela irelevantní a tudíž i nadbytečný, respektive zcela zbytečný. A tvrdím to aktuálně i nyní po jejím podání a následně i poté, co ÚS bleskurychle vydal to své předběžné opatření. Jsem tedy i dnes nucen opakovat, že ani to předběžné opatření nemuselo, resp. nemělo být vydáno, protože ÚS ani celé to řízení neměl zahajovat, protože (už v přípravné fázi) soudce zpravodaj měl tu kompetenční žalobu odmítnout a dál v tom řízení už nepokračovat. Jednak je ta kompetenční žaloba „špatně napsaná“ (jak se říká mezi právníky v praxi) a jednak ÚS k tomu jejímu podání nemá co řešit = není v daném případě věcně příslušný k řešení takového podání za daných okolností. To předběžné opatření se ani nemuselo (třinácti soudci ÚS z patnácti celkem) odkazovat na aplikování PO podle § občanského soudního řádu. Ostatně proč taky? Vždyť tady v tom případě té špatně napsané a bezdůvodně podané kompetenční žaloby vůbec nejde o spor v tom, co tvrdí ta hradní posádka. Stačí se podívat na to, co je naprosto jasně psáno v kompetenčním zákoně, např. o tom, co dělá „zaminir“ (zde Macinka) a jeho ministerstvo – a zejména pak v případě, který chybně a zbytečně zkouší řešit hradní posádka tou svou „kompetenční žalobou“. V tom kompetenčním zákoně je to napsáno zcela jasně a přesně. A dál ani tady prostě a jednoduše už „není o čem“.