Veřejné vysoké školy se podle poslance a předsedy Svobodných Libora Vondráčka stále častěji zapojují do politických sporů, přestože samy zdůrazňují svou autonomii a neutralitu. Poslanec se ostře vymezil proti postupu některých univerzit v souvislosti s demonstracemi ze 3. listopadu 2026, které byly namířeny proti zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Kritizuje především omlouvání studentských absencí, udělování volna a podporu protestů ze strany akademických představitelů. Podle Vondráčka jde o selektivní přístup, který zvýhodňuje určité politické postoje.

„Zatímco při debatách o rozpočtu, financování či zákonu o vysokých školách univerzity hystericky křičí o autonomii a politické neutralitě, při protestech proti zrušení televizních a rozhlasových poplatků 3. listopadu 2026 naopak bezostyšně aktivují svůj politický aparát a umožňují účast na konkrétní politické akci, přestože jiné demonstrace za jiné vlády toto privilegium neměly,“ napsal na sociálních sítích Vondráček.

Poslanec následně uvádí konkrétní příklady škol, které podle jeho vyjádření studentům nebo zaměstnancům účast na demonstracích usnadnily. Zmiňuje také doporučení České konference rektorů, aby univerzity při řešení studijních povinností vyšly účastníkům protestů vstříc.


Zvláštní pozornost věnuje Vondráček Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Podle jeho příspěvku se její vedení v souvislosti s protesty vymezilo také vůči ministru kultury Otovi Klempířovi a ředitelce jeho kabinetu.

„Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU) šla ještě dál: v návaznosti na tyto protesty zakázala vstup na svou půdu ministru kultury Otovi Klempířovi (a ředitelce jeho kabinetu) a prohlásila je za persony non grata!“ napsal Vondráček.

Právě rozdílný přístup k jednotlivým demonstracím považuje poslanec za důkaz, že se část akademického prostředí podle něj vzdaluje deklarované politické neutralitě. Svou kritiku přitom rozšiřuje i na zahraniční univerzity, jejichž ideové směřování spojuje s potlačováním odlišných názorů.


Předseda Svobodných zároveň připouští, že jeho výhrady nelze vztahovat na všechny vysoké školy. Podle něj existují také akademická vedení, která se politického aktivismu neúčastní. Za problém však považuje situaci, kdy se podle jeho názoru politické postoje jednotlivých představitelů promítají do fungování veřejně financovaných institucí.

„Čest výjimkám, máme tu i řadu neaktivistických vedení škol, ale obecně bohužel slyšíme jen křik o neutralitě, zatímco v praxi funguje aparát, který je plně politicky aktivistický. Osoby rektorů, děkanů a vedoucích kateder samozřejmě mají právo na politický názor, ale je absolutně nepřípustné, aby si veřejné vysoké školy či jiné instituce placené z peněz všech lidí braly jako rukojmí svých názorů. Od škol se očekává výuka, ne politická agitace a indoktrinace,“ uzavřel Libor Vondráček.