Bývalý europoslanec a zahraničněpolitický expert Motoristů sobě Jan Zahradil zveřejnil obsáhlý text bývalého singapurského ministra zahraničí George Yea. Nejde o běžný geopolitický komentář. Yeo ve své přednášce pronesené na konferenci Panmure House při 250. výročí vydání Smithova Bohatství národů předkládá ambiciózní tezi: svět vstupuje do epochy, v níž se přepisují samotné základy moci.

Zahradil text označil za dlouhé, ale mimořádně podnětné čtení. Není těžké pochopit proč. Yeo nenabízí pohled Washingtonu, Bruselu ani Londýna. Nabízí pohled Asie, regionu, který stále méně přijímá západní výklad světa jako jediný legitimní rámec. Tím získává jeho analýza pro evropského čtenáře mimořádnou hodnotu.

První velkou tezi staví na limitech fyzické síly. Neschopnost Spojených států a Izraele dosáhnout rychlého strategického zlomu v Íránu podle něj ukázala, že ani drtivá vojenská převaha už sama o sobě nezaručuje politické vítězství. Podobně interpretuje i válku na Ukrajině. Ani Rusko nedokázalo vojenskou silou vynutit rychlé rozhodnutí. Oba konflikty podle Yea potvrzují, že vojenská dominance přestává být automatickou vstupenkou k vítězství.

Současně se proměňuje samotná podstata války. Drony, chytré rakety a umělá inteligence mění bojiště rychlostí, kterou ještě před několika lety většina stratégů nečekala. Tanky ztrácejí část své někdejší převahy a i americké letadlové lodě přestávají působit jako nedotknutelný symbol globální dominance.

Za těmito konflikty Yeo vidí širší proces, slábnutí Pax Americana. Netvrdí, že Amerika kolabuje. Tvrdí něco jemnějšího, ale možná závažnějšího. Spojené státy vstoupily do fáze strategického ústupu, v níž stále pečlivěji počítají cenu své globální dominance.


Proti americkému zpomalování nestojí pouze silná ekonomika, ale civilizační mocnost jménem Čína. Yeo ji nevnímá jen jako ekonomického rivala Spojených států. Popisuje ji jako stát se schopností organizovat společnost v měřítku, které dnes nemá ve světě obdoby.

Jedna z jeho nejzajímavějších tezí se týká datové intenzity. Podle Yea lze úroveň rozvoje společnosti měřit tím, jak efektivně dokáže shromažďovat, organizovat a využívat data. Čína v tomto nezískala výhodu teprve v digitální éře. Její civilizace byla podle Yea datově intenzivní po tisíce let. Tato výhoda nevyrůstá pouze z moderních technologií, ale z tisícileté tradice centralizované státnosti, administrativního řízení a kulturní kontinuity.

Yeo používá silný obraz společnosti jako operačního systému. Každého člověka přirovnává k čipu propojenému s ostatními lidmi sítí tvořenou právem, politikou, kulturou a hodnotami. Čím vyspělejší společnost je, tím více je zakódovaná a tím efektivněji dokáže koordinovat své zdroje.

Nejsilnější Yeoova teze ale leží jinde. Budoucí moc nebude určována pouze daty. Rozhodne energie.

Pokud byla průmyslová revoluce revolucí uhlí a ropy, revoluce umělé inteligence bude revolucí elektřiny. Yeo přitom nejde k jednoduchému tvrzení, že AI spotřebovává hodně energie. Tvrdí něco mnohem zásadnějšího. Energie představuje finální limit výpočetního výkonu, a tím i budoucí politické, ekonomické a vojenské moci.

Otázkou 21. století proto nebude pouze to, kdo má nejlepší algoritmy nebo nejvýkonnější čipy. Rozhodovat bude schopnost levně a stabilně vyrábět obrovské množství energie pro výpočetní infrastrukturu.

V tomto bodě podle Yea získává Čína zásadní strukturální výhodu. Masivně investuje do solární, větrné i bateriové infrastruktury a současně rychle dohání americký náskok v oblasti umělé inteligence. Symbolickým momentem se stal DeepSeek, jehož nástup podle Yea ukázal, že americký monopol v AI není nedotknutelný. Čínské modely podle jeho odhadu zaostávají za americkými o pouhých šest až devět měsíců.


George Yeo však nekončí u geopolitiky ani ekonomiky. Závěr své přednášky staví na hlubší civilizační otázce. Umělá inteligence podle něj není jen technologický nástroj. Je také morální výzvou. Může posílit lidskou kreativitu a inteligenci, ale stejně tak může člověka učinit pohodlnějším, méně samostatným a méně svobodným.

V závěru se vrací k motivu nového osvícenství. Skotské osvícenství pomohlo Západu vstoupit do průmyslového věku. Dnešní svět podle Yea stojí na prahu podobně zásadní proměny. Nejde už jen o otázku, kdo bude silnější. Mnohem důležitější bude, kdo lépe pochopí novou povahu moci.

Jan Zahradil tento text nesdílel náhodou. Českému publiku nepředložil pouze další analýzu soupeření mezi Amerikou a Čínou. Předložil perspektivu, která může být pro Evropu nepříjemná právě proto, že přichází zvenčí, bez západních jistot a bez předpokladu, že dosavadní mocenské uspořádání je přirozené.

Skutečný zlom naší doby totiž nemusí spočívat v tom, že se centrum moci přesouvá ze Západu na Východ. Může spočívat v něčem hlubším. Svět přestává mít jediné centrum. A to může být změna větší než samotný přesun ekonomické, technologické či vojenské moci.