Ve svém obsáhlém komentáři se zaměřil na pořad Osobnost Plus Českého rozhlasu a jeho moderátorky Barboru Tachecí a Světlanu Witowskou. Právě na nich podle něj lze ukázat problém, který považuje za jeden z nejviditelnějších projevů současného fungování veřejnoprávních médií.

„Ne, že bych považoval žurnalismus Rozhlasu celkově za vyvážený, ale dámy Tachecí a Witowská jsou prakticky výlohou toho, co Rozhlas považuje za vyváženou žurnalistiku, ale jak by určitě neměla vypadat,“ napsal na Facebooku publicista Pavel Šik.

Tím však jeho kritika nekončí. Za konkrétní ukázku uvádí nedávný rozhovor s analytikem a aktivistou Bohumilem Kartousem. Právě ten podle něj odhaluje způsob, jakým jsou v některých veřejnoprávních pořadech prezentovány politické a společenské otázky.

„Poslední díl s aktivistou Kartouzem, v kterém tvrdí, že ve vládě jsou lidé, kteří ohrožují demokracii nebo že politici nemají rozhodovat podle nálad voličů, by se dal připevnit na nástěnku celé té stávky zaměstnanců veřejnoprávna jako odstrašující příklad,“ uvedl Šik.

Podle něj ale nejde o problém jednoho hosta ani jednoho rozhovoru. Tvrdí, že při pohledu na dlouhodobý seznam hostů pořadu Osobnost Plus vzniká obraz prostředí, které podle něj reprezentuje převážně jeden názorový proud.


Šik přitom zdůrazňuje, že jeho výhrada nesměřuje proti jednotlivým osobnostem. Podstatné je podle něj to, jaký celek z jejich zastoupení vzniká.

„Určitě nedostaneme obraz pořadu, který by systematicky konfrontoval různé školy myšlení. Vzniká obraz uzavřeného intelektuálního okruhu, ve kterém spolu stále dokola diskutují lidé ze stejného společenského a názorového prostředí,“ míní Šik.

Ve své argumentaci jde ještě dál a snaží se popsat společné charakteristiky hostů, kteří se podle něj v pořadu objevují nejčastěji.

„Potkávají se zde novináři Respektu, Seznamu či Forum24, bývalí diplomaté spojení s havlovskou tradicí české zahraniční politiky, experti na dezinformace a aktivisté ze stejného spektra, bezpečnostní analytici orientovaní na NATO, představitelé neziskového sektoru a akademici sdílející velmi podobný pohled na Evropskou unii, Ukrajinu, Rusko, transatlantické vztahy nebo klimatickou politiku,“ napsal Šik.

Právě tato pasáž je klíčem k celé jeho kritice. Šik netvrdí, že mezi hosty neexistují rozdíly. Podle něj však jde převážně o rozdíly uvnitř jednoho ideového rámce.

„Samozřejmě mezi nimi existují dílčí rozdíly. Jenže spor mezi člověkem, který podporuje evropskou integraci, a člověkem, který ji podporuje o něco více, není skutečný názorový střet. Je to debata uvnitř jednoho ideového tábora,“ uvedl Šik.

Veřejnoprávní médium by podle něj mělo fungovat jinak. Nemělo by být místem, kde si lidé s podobnými názory navzájem potvrzují správnost svého pohledu na svět, ale prostorem, kde se střetávají různé legitimní interpretace společenské reality.

„Veřejnoprávní médium přitom nemá být klubem lidí, kteří si navzájem potvrzují správnost svého pohledu na svět. Má být místem, kde se střetávají různé legitimní interpretace reality,“ napsal Šik.


„Pokud se mezi hosty prakticky nevyskytují představitelé realistické školy zahraniční politiky, konzervativní intelektuálové, euroskeptici nebo kritici současného evropského zahraničněpolitického konsenzu, je s ohledem na výsledek voleb a složení vlády zcela zřetelné, že pořad nereprezentuje pluralitu české společnosti, ale především názory uvnitř jedné pražské názorové bubliny,“ tvrdí Šik.

Právě proto podle něj nelze debatu o veřejnoprávních médiích redukovat pouze na otázku financování. Spor o poplatky, státní rozpočet nebo hospodaření považuje za druhotný vůči otázce důvěryhodnosti a obsahu.

„To je zcela v pořádku v privátně financovaném podcastu, ale určitě to není akceptovatelné ve veřejnoprávním Rozhlasu. Zpravodajství a žurnalistika je podle mého i hlavní a zásadní problém v celé diskusi o těchto médiích,“ uvedl Šik.

V závěru pak odmítá představu, že by změna způsobu financování sama o sobě mohla situaci vyřešit.

„Změna financování tomuto všeobecně vnímanému problému nepomůže. Je nutné opravdu diskutovat o relevantnosti a úloze veřejnoprávních médií ve společnosti,“ napsal Šik.

Celý svůj komentář uzavírá výzvou k širší debatě o tom, co mají veřejnoprávní média v současné době představovat a jakou službu mají poskytovat občanům, kteří jejich provoz financují.

„Pořady, jako je třeba zcela vychýlený pořad Osobnost Plus, by občané opravdu neměli povinně platit, a to ani z jejich daní,“ uzavírá Šik.