Německý kancléř Friedrich Merz má před sebou nepříjemná čísla. Alternativa pro Německo (AfD) v nejnovějším průzkumu agentury INSA dosáhla 28,5 procenta, zatímco konzervativní unie CDU/CSU, kterou kancléř vede, získala pouhých 19,5 procenta. Ještě hůře vyznívá součet podpory obou vládních stran. Křesťanští demokraté a sociální demokraté z SPD by společně oslovili jen 33,5 procenta voličů. AfD tak má nejen výrazný náskok před samotnou kancléřovou stranickou unií, ale přibližuje se i celkové podpoře vládní koalice. Pro politika, který po nástupu do úřadu sliboval Německu hospodářské oživení, větší stabilitu a obnovu důvěry ve státní instituce, jde o další varovný signál.

Průzkum INSA pro deník Bild, uskutečněný mezi 6. a 9. listopadem na vzorku přibližně dvou tisíc respondentů, ukazuje, jak výrazně se německá politická scéna od posledních parlamentních voleb proměnila. CDU/CSU v únoru 2025 zvítězila se ziskem 28,5 procenta hlasů. Nyní jí stejná agentura přisuzuje o devět procentních bodů méně. AfD se naopak posunula z tehdejších 20,8 procenta na současných 28,5 procenta. Sociální demokraté, kteří s Merzem tvoří vládu, klesli z volebních 16,4 na 14 procent. Náskok AfD zaznamenávají také další výzkumné agentury, byť se jejich konkrétní výsledky liší.

Pro Merze je situace o to složitější, že nespokojenost voličů přichází v době pokračujících hospodářských problémů, sporů o migraci, energetickou politiku a budoucnost německého průmyslu. Kancléř přitom vystupuje jako jeden z nejvýraznějších zastánců tvrdšího evropského postupu při financování Ukrajiny. V posledních dnech vyvolal ostré reakce požadavkem, aby všechny členské státy Evropské unie přispívaly na další finanční pomoc Kyjevu. Souhlas s novým evropským rozpočtem chce podmínit dohodou o společném financování. Proti takovému postupu se postavili zejména představitelé Slovenska a České republiky.

AfD sílí, vládní strany ztrácejí voliče

Německá vládní koalice CDU/CSU a SPD se potýká s problémem, který už nelze vysvětlovat krátkodobým výkyvem veřejného mínění. AfD se v průzkumech drží před konzervativci opakovaně a její podpora se v posledních týdnech pohybuje kolem 27 až 30 procent. Merzova unie naproti tomu zůstává přibližně na dvaceti procentech. Když kancléř vedl CDU/CSU do voleb, prezentoval se jako politik, který dokáže zastavit odliv konzervativních voličů k AfD. Dosavadní vývoj ukazuje, že se mu tento cíl naplnit nepodařilo.


Tato politická izolace komplikuje i Merzovi hledání parlamentní většiny. Pokud by se současné průzkumy promítly do rozdělení mandátů, CDU/CSU a SPD by na společnou většinu nestačily. Konzervativci by museli hledat dalšího partnera, případně zvažovat širší koaliční uspořádání. Do příštích řádných spolkových voleb, které se mají uskutečnit v roce 2029, ovšem zbývá ještě několik let a aktuální preference nelze zaměňovat za volební výsledek. Přesto vypovídají o oslabení kancléře, který se doma stále obtížněji prosazuje jako garant stability.

Německo navíc zůstává největší evropskou ekonomikou a jeho problémy se bezprostředně dotýkají také České republiky. Slabší průmyslová výroba, nejistota automobilového sektoru nebo vysoké náklady na energie mají přímé důsledky pro české dodavatele a zaměstnavatele. Merzova vláda proto není hodnocena pouze podle zahraniční politiky. Němečtí voliči očekávají především výsledky v ekonomice a každodenním životě. Pokles podpory vládních stran naznačuje, že značná část veřejnosti s jejich postupem spokojena není.

Fico mluví o vydírání, Babiš odmítá spojovat rozpočet s Ukrajinou

Zatímco doma Merz čelí sílící AfD, na evropské úrovni přitvrdil při vyjednávání o penězích pro Ukrajinu. V dopise předsedovi Evropské rady Antóniu Costovi z 9. listopadu požadoval, aby se na dalším financování Ukrajiny podílely všechny členské státy Evropské unie. Dohodu o pomoci Kyjevu přitom označil za nezbytnou podmínku pro jednání o dalších finančních otázkách, zejména o víceletém rozpočtu EU na období 2028 až 2034.

Ukrajina podle předložených odhadů potřebuje na rok 2027 pokrýt finanční schodek přibližně 70 miliard eur. Evropská unie by měla zajistit zhruba 45 miliard eur. Merz odmítá, aby se některé členské státy z dalšího společného financování vyvázaly, zatímco budou nadále využívat prostředky z evropského rozpočtu. „Podpora Ukrajiny je otázkou naší nedělitelné evropské bezpečnosti, a proto musí být společně sdíleno i její financování,“ uvedl kancléř v dopise, o němž informovaly agentura Reuters a francouzský deník Le Monde.


Merzův postup však narazil na odpor. Slovenský premiér Robert Fico během setkání s Andrejem Babišem v Bratislavě označil německý požadavek za vydírání. „To, co dělá spolkový kancléř, je učebnicový příklad vydírání a já to odmítám,“ prohlásil Fico. Zdůraznil, že Slovensko je suverénním státem a má při rozhodování o evropském rozpočtu stejné právo veta jako Německo. „Máme stejné veto jako německý spolkový kancléř,“ připomněl.

Podobně odmítavě reagoval český premiér Andrej Babiš. Upozornil, že připravovaný evropský rozpočet už počítá s významnými prostředky pro Ukrajinu, a vyjádřil nepochopení nad tím, proč chce Merz obě otázky spojovat. Podle Babiše by zablokování rozpočtu poškodilo i samotnou Ukrajinu, protože by ohrozilo financování dalších programů, z nichž má těžit. Česká republika, Slovensko a Maďarsko se již dříve vyvázaly z účasti na společné evropské půjčce pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur a nyní odmítají, aby byly automaticky zahrnuty do dalšího úvěrového mechanismu.

Pro Merze je spor o to citlivější, že se netýká pouze států s kritickým postojem k financování Ukrajiny. Výhrady ke spojování dvou samostatných evropských rozhodnutí zazněly také od dalších představitelů členských zemí. Maďarský premiér Péter Magyar například uvedl, že evropský rozpočet a pomoc Ukrajině jsou dvě odlišné otázky a jejich propojení nepovažuje za vhodné. Irský premiér Micheál Martin vyjádřil k tomuto postupu určité obavy.


Další konflikt kvůli emisním povolenkám

Merz se současně dostává do střetu s částí evropských partnerů kvůli systému emisních povolenek ETS2. Ten má od roku 2028 rozšířit zpoplatnění emisí oxidu uhličitého na paliva používaná v silniční dopravě a při vytápění budov. Původně měl začít fungovat už v roce 2027, evropské státy však jeho spuštění odložily o jeden rok kvůli obavám z dopadů na ceny energií a životní náklady domácností.

Česká republika a další země dlouhodobě upozorňují, že zavedení nových povolenek může zvýšit ceny benzinu, nafty, plynu i vytápění. Babišova vláda proto požaduje zásadní změny systému a odmítá jeho zavedení v podobě, která by podle ní představovala další finanční zátěž pro domácnosti. Podobně kritický je také slovenský premiér Robert Fico, který se staví proti klimatickým opatřením s výraznými sociálními a hospodářskými dopady.

Merz však nyní Evropskou komisi vyzval, aby dalším požadavkům na změny ETS2 neustupovala. V dopise předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové odmítl další úpravy dohodnutého systému a zdůraznil potřebu předvídatelných pravidel pro evropské podniky. „Další změny odmítám,“ napsal podle německých médií kancléř. Evropská komise má podle něj dodržet již dosaženou dohodu a zajistit firmám i domácnostem jistotu při plánování budoucích investic.

Merzův postoj přitom není zcela v souladu ani s názory uvnitř jeho vlastní vlády. Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche prosazuje zmírnění některých pravidel emisního obchodování a delší zachování bezplatných povolenek pro průmysl. Kancléř naproti tomu trvá na tom, že evropský systém musí zůstat stabilní a že problémy s vysokými cenami energií mají státy řešit především prostřednictvím kompenzací, nikoli dalším oslabováním emisních pravidel.


Merz v krátké době otevřel dvě citlivá evropská témata, u nichž požaduje pevný společný postup. U financování Ukrajiny chce zapojení všech členských států a nevylučuje blokování evropského rozpočtu. U emisních povolenek odmítá další ústupky vládám, které upozorňují na možné zdražení energií. V obou případech argumentuje dlouhodobou stabilitou a odpovědností. Jeho kritici však upozorňují, že takto tvrdé vyjednávání může prohlubovat rozdíly mezi členskými státy a komplikovat hledání společné dohody.

Německý kancléř má přitom stále slabší domácí politické zázemí. AfD výrazně vede v průzkumech, CDU/CSU ztrácí část někdejších voličů a sociální demokraté rovněž nedosahují podpory, kterou měli při posledních volbách. Merzova schopnost prosazovat evropskou politiku tak stojí vedle jeho dosud nenaplněného úkolu obnovit důvěru německé veřejnosti.

Německo zůstává klíčovým evropským státem, jehož rozhodnutí ovlivňují bezpečnost, průmysl i veřejné finance celé Unie. Velikost jeho ekonomiky však sama o sobě nezaručuje souhlas ostatních vlád. Fico a Babiš dávají jasně najevo, že jsou připraveni německému kancléři odporovat. Merz naopak tvrdí, že společná bezpečnost vyžaduje společné finanční závazky. Do tohoto evropského střetu vstupuje s domácími průzkumy, v nichž jeho strana ztrácí a AfD získává náskok, který ještě před dvěma lety vypadal pro německé konzervativce těžko představitelně.