Svátek má:
Otmar
Komentáře
Petr Sak
vědecký pracovníkPrázdnota a člověk
Často sledujeme chování člověka a nechápeme příčinu tohoto chování. Přitom se jedná o příčinu působící napříč státy, společnostmi, kulturami. Důvod je mnohdy tak skrytý, že se o něm vůbec nemluví a většinou ani neví.Je to prázdnota, prázdnota v člověku. Člověku v jeho bytí nestačí pouze potrava a materiální zabezpečení, potřebuje smysl života a naplněnost osobnosti. Tak jako příroda člověk se prázdnoty bojí.
„Příroda se prázdnoty bojí, „Kdo se zbavil žádosti
ale Bůh ji miluje vidí tajuplnou hlubinu
protože ji naplňuje“. kdo se nezbavil žádosti,
B. Pascal vidí omezené věci“
Lao-C
Vnímám dva druhy prázdnoty, profánní prázdnotu, která se míjí se spiritualitou, a vědomou prázdnotu nebo také živé vědomí. Vědomá prázdnota je cílem nejpokročilejších stupňů duchovních nauk. K ní vedou koncentrace, meditace, kontemplace a některé druhy jógy. Naprosto přesně cestu a cíl vyjadřuje Žalm 46:10 „Buď tich a věz, že já jsem Bůh“.
Profánní prázdnota přenáší i na zcela materiálně a ateisticky založeného člověka tíhu existence a latentně obsahuje otázku, proč člověk existuje. Vesmír dovedl bytí až k člověku, aby jeho prostřednictvím hledal odpovědi na otázky po smyslu existence bytí. Neschopnost odpovědět na tyto otázky může navozovat až trýznivé psychické stavy, které jsou však atributem lidství. Trýzeň, a to i z profánní prázdnoty, má potenciál směřování k uvědomění si lidské podstaty.
V životě člověka jsou události a životní fáze, které jsou pro zrod prázdnoty jedince významně rizikovější. Je to rozchod či rozvod, syndrom opuštěného hnízda, výpověď ze zaměstnání, odchod do důchodu.
Fenomén prázdnoty v člověku má i společenskou dimenzi. Společnosti jsou hodnoceny podle DPH a dalších formálních pofidérních kritérií. Pro kvalitu společnosti je však podstatné, jak napomáhá překonání prázdnoty v člověku a jeho naplnění živým vědomím. O kvalitě společnosti rozhoduje, jaké vytváří podmínky pro duchovní rozvoj svých členů.
V lidském bytí jsou způsoby a aktivity, které profánní prázdnotu naplňují. Je to láska, rodičovství, tvořivost, poznávání, sociální sounáležitost, vztahování k duchovní podstatě a k jednotě bytí. Mnoho lidí však není schopno prázdnotu ve svém nitru vyplnit těmito aktivitami.
Trýzeň z prázdnoty v jejich nitru se stává, symbolicky řečeno, prostorem pro dílo Satana, jak ukazuje J. W. Goethe ve Faustovi. Mefisto nabízí Faustovi pozemské statky k zakrytí prázdnoty. Prázdný sex, touha po moci, slávě, po Zlatém teleti a aktivity k jejich získávání jsou projevem duchovně nevyspělých jedinců k zakrytí prázdnoty. Duchovní nevyspělost je dána nepochopením, že toto není cesta k zakrytí prázdnoty a dříve či později se jim prázdnota vyjeví.
Primitivní cestou k popření trýznivé profánní prázdnoty jsou všechny druhy závislosti (drogy, alkohol, kouření, …). Po vytvoření závislosti je prázdnota vytěsněna emocemi tvořícími závislost. Je to odklonění emocí spojené s prázdnotou, nad nimiž nemá člověk moc, na jinou kolej. Trýzeň prázdnoty, po jejím přesměrování na závislost přestane jedince ovládat, a nové emoce ovládá cigaretou, jointem, panákem apod.
Potřeba popřít prázdnotu v sobě je využívána a zneužívána v ovládání těch nejprostších mas mocenskou elitou. „Chléb a hry“ je slogan známý již od římské elity a jeho naplňování pokračuje až do dnešních dnů.
Historií se line chování davů, které lze těžko vysvětlit jakoukoliv racionalitou ze strany příslušníků těchto davů.
Davy ztotožňující se se zrůdnostmi katolické inkvizice, pronásledování příslušníků jiných náboženství či bezvěrců, nacistické davy směřující od pogromu křišťálové noci k holocaustu, dav židovské komunity požadující genocidu Palestinců, běsnící davy s absurdním požadavkem placení mediálních poplatků, včetně vysokoškolských studentů, prokazujících, že na vysokou školu nepatří, protože jejich racionalita je tak nízká, že je neochrání ani od té nejprimitivnější manipulace, segment primitivní české populace, který ani 36 let po 17. 11. 1989 se nedokázal postavit vytvořenému mýtu a přiznat si, že netvořil historii, ale jeho příslušníci byli užitečnými idioty. Hrozbě prázdnoty, která by zničený mýtus „tvořil jsem historii“ představovala, se nedokážou postavit.
Čím je jedinec primitivnější a na nižší duchovní úrovni, tím primitivnější jsou způsoby potírání vlastní prázdnoty. To se týká i kvality emocí, kterými překrývá prázdnotu. Ideální primitivní emocí, kterou lze prázdnotu snadno překrýt, je nenávist. Její efektivita se násobí, pokud je sdílena, nejlépe v davu. Klasik psychologie davu Gustave le Bone říká, že po splynutí s davem, přestává u jedince fungovat inteligence a ten začne myslet a chovat se na úrovni davu (Bone, 2016).
Říká se, že Bůh je láska. Co je potom její opak? Zřejmě Satan. Sycením svého nitra nenávistí se jedinec stává hlavním nepřítelem sebe sama, ovšem snadno tak překoná svou prázdnotu. Místo prázdnoty je naplněn nenávistí. Vládci nad lidstvem tento efektivní mechanizmus získávání vlády nad lidstvem využívají. Davová až národní nenávist k židům a v menší míře ke Slovanům se podílela na zrodu nacistického Německa a moci NSDAP a Hitlera. V současnosti dochází v západní civilizaci k recyklaci tohoto pojetí politiky s posunutím do centra nenávisti Ruska a Rusů. Podíváme-li se na komentáře Novinek či na další sociální sítě, na davy shromážděné pod praporem Milionu chvilek, vidíme zdeformované lidství běsnící v záchvatech zuřivé nenávisti vůči Rusům. Národní tragédií je, že čím mladší populační ročníky, tím snáze se ztrácejí ve víru nenávisti nejen vůči Rusům, ale prakticky vůči komukoliv, kdo je jim předhozen, jak ukázaly obskurní demonstrace za právo platit mediální poplatky. Úpadek mladé generace je důsledkem polistopadové socializace a působení reformovaného školství. Protikladem nenávistného běsnícího davu jsou plameny čistého lidství plného lásky reprezentované lidmi jako je Nicholas Winton a Přemysl Pitter.
Nejnáročnější a nejvýznamnější je cesta od profánní prázdnoty k vědomé prázdnotě, k živému vědomí. Žádné osmitisícovky, polární cesty či cesta kolem světa nejsou tak obtížné jako tato cesta v našem vlastním nitru.
Petr Sak
Literatura
Bone, G. Psychologie davu. Praha: Portál, 2016.
Fromm, E. Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, 1992.
Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha: Petrklíč, 2018.
Sak, P. Člověk a realita. Praha: Zakázané vzdělání. 2025
Bone, G. Psychologie davu. Praha: Portál, 2016.
Fromm, E. Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, 1992.
Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha: Petrklíč, 2018.
Sak, P. Člověk a realita. Praha: Zakázané vzdělání. 2025
|
|
|
|
|












