Veselý připomíná, že iniciativa vznikla kolem nizozemské právničky Evy Vlaardingerbroek, kterou ve svých předchozích textech představoval už dříve. Letos v dubnu podle něj znovu vystoupila na konferenci CPAC v Budapešti a její přibližně sedmnáctiminutový projev se stal virálním hitem. Krátce nato se svými spolupracovníky z několika evropských zemí spustila celoevropskou iniciativu Save Europe Act.

Jejím cílem je získat jeden milion podpisů a přinutit evropské instituce k reakci na rostoucí problémy spojené s migrací. Veselý přitom podrobně vypisuje, co iniciativa požaduje. Nejde pouze o obecné zpřísnění migrační politiky, ale o celý balík konkrétních kroků.

Save Europe Act žádá zastavení masové imigrace, zabezpečení evropských hranic a ochranu etnokulturní identity evropských národů. Iniciativa požaduje moratorium na vznik nových migračních kanálů pro osoby z neevropských zemí, pozastavení vyřizování žádostí o azyl ekonomických migrantů, zastavení nových studijních a rodinných víz pro neevropské občany a zásadní reformu evropského migračního a azylového systému včetně důsledné ochrany vnější hranice Evropské unie.

Veselý nechává zaznít také další část samotného požadavku iniciativy: „Dále požadujeme systematické a urychlené navracení (remigraci) nelegálně pobývajících migrantů, zamítnutých žadatelů o azyl a osob, které nejsou integrované nebo představují vážnou kulturní nebo finanční zátěž pro členské státy,“ cituje z petice.

Právě rozsah programu je pro jeho komentář důležitý. Save Europe Act podle něj nechce pouze omezit další příliv migrantů, ale změnit pravidla, podle nichž Evropa migraci přijímá, vyřizuje žádosti o azyl, vydává víza a přistupuje k lidem, kteří na evropském území pobývají nelegálně nebo jejichž žádost o azyl byla zamítnuta.

Z 260 tisíc podpisů na více než 600 tisíc

Veselý upozorňuje také na tempo, jakým podpora iniciativy rostla. Během prvních týdnů mělo být shromážděno přes 260 tisíc podpisů. Nyní už jejich počet podle něj překročil hranici 600 tisíc.

Nezůstává přitom jen u samotného čísla. Vypočítává také známá jména, která se k iniciativě připojila. Mezi signatáři zmiňuje řadu europoslanců, bývalého maďarského premiéra Orbána, předsedu francouzské strany Reconquête a bývalého prezidentského kandidáta Érica Zemmoura, viceprezidenta frakce ECR v Evropském parlamentu, prezidenta rumunské strany AUR a někdejšího prezidentského kandidáta George Simiona, předsedu španělské strany VOX Santiaga Abascala, předsedu britské Restore Britain Ruperta Lowea a Jacka Posobiece z Turning Point USA.


Českou stopu spojuje s poslancem Liborem Vondráčkem ze Svobodných, který se k iniciativě přihlásil. Z České republiky mělo podle Veselého přibýt asi 17 tisíc podpisů. Toto číslo má Česko řadit na třinácté místo v Evropě, za Slovensko, Maďarsko, Belgii či Rakousko.

Právě po dosažení více než 600 tisíc podporovatelů však přišel krok Evropské komise, který Veselý popisuje mimořádně ostře.

Komise úrakticky vyhlásila Evropanům „válku“

Veselý tvrdí, že Komise odmítnutím registrace zasáhla proti Evropanům, kteří chtějí zásadní změnu migrační politiky.

„Evropská komise ve středu prakticky vyhlásila válku Evropanům, kteří chtějí zastavení masové migrace a deportaci ilegálů, když protiprávně odmítla zaregistrovat petici se 600 tisíci podpisy ze všech členských zemí s tím, že je to proti ‚evropským‘ hodnotám,“ napsal ve svém komentáři na platformě Za oponou migrace Veselý.

Podle jeho podání Komise uvedla, že požadavky iniciativy jsou „založeny na rasové a etické diskriminaci“ a že jsou „v rozporu s hodnotami zakotvenými ve Smlouvách EU ani v Listině základních práv EU“.

Veselý se s takovým zdůvodněním nesmiřuje a oznamuje, že iniciativu čeká právní obrana. Spor podle něj není jen politický, ale také právní. Tvrdí, že Komise při registraci občanské iniciativy nemá tak široký prostor, jaký si podle něj v tomto případě přisoudila.

„Hnutí Save Europe Act se tak bude bránit právní cestou a není divu,“ uvádí dále Veselý.

Poté přechází přímo k evropskému právu a odkazuje na článek 6 odstavec 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/788 o evropské občanské iniciativě.

Podle Veselého má být registrační proces pouze prvním, omezeným posouzením. Komise podle jeho výkladu nemá při registraci rozhodovat o budoucím politickém osudu návrhu nebo jej odmítat jen proto, že pochybuje o jeho právním základu.

„Povinnost Evropské komise zaregistrovat evropskou občanskou iniciativu upravuje článek 6 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/788 o evropské občanské iniciativě. Soudní dvůr EU ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že při registraci má Komise provádět pouze předběžné posouzení. Nestačí, že má o právním základu pochybnosti; odmítnout registraci může jen tehdy, je-li zjevné, že navrhované opatření leží mimo její pravomoci,“ argumentuje Veselý.

Dodává, že takový výklad podle něj už v minulosti vedl ke zrušení několika rozhodnutí Komise, která registraci jiných evropských občanských iniciativ odmítla.

Právě zde jeho komentář přestává být pouze textem o migraci a přechází k mnohem širší otázce pravomocí evropských institucí. Veselý tvrdí, že odmítnutí Save Europe Act není pouze rozhodnutím o jedné konkrétní iniciativě, ale také příkladem toho, jak Komise podle něj nakládá s občanským nesouhlasem.

DSA, EMFA a svoboda projevu

Když Komise podle Veselého argumentuje evropskými hodnotami, obrací tuto výtku přímo proti ní. „V rozporu s evropskými hodnotami vystupuje spíše sama Evropská komise,“ píše.

Následně rozšiřuje výčet témat, v nichž s evropskou politikou dlouhodobě nesouhlasí. Zmiňuje podle něj omezování svobody projevu a v této souvislosti připomíná evropskou legislativu DSA a EMFA. Právě ty označuje za cenzurní.

K tomu přidává politickou soutěž. Komisi viní z toho, že podle něj ohrožuje demokratickou soutěž politických stran, a zmiňuje snahu zakázat stranu ESN, která podle jeho popisu sdružuje europoslance stejnojmenné frakce.


Komise odhodila „přívětivou masku“

„Evropská komise jako by tím odhodila přívětivou masku a nijak se už netajila svými plány na výměnu obyvatelstva, kontrolu soukromé korespondence, cenzuru, systém emisních povolenek čínského typu a zasahováním do voleb, když hrozí nepohodlný výsledek,“ píše.

V několika větách tak spojuje prakticky všechny linie své dlouhodobé kritiky evropské politiky: migraci, demografické změny, regulaci projevu, kontrolu soukromé komunikace, klimatickou politiku a fungování politické soutěže.

Save Europe Act je pro něj v tomto kontextu především konkrétním případem, na němž se podle jeho názoru ukazuje rozdíl mezi deklarovanou občanskou participací a tím, co se stane, když část evropské veřejnosti začne požadovat směr, který je v přímém konfliktu s politikou evropských institucí.

Iniciativa zatím nedosáhla svého cíle jednoho milionu podpisů, ale podle údajů, které Veselý uvádí, překročila 600tisícovou hranici. Začínala přitom více než 260 tisíci podpisy během prvních týdnů a získala podporu řady známých politických osobností i přibližně 17 tisíc lidí z České republiky.

Evropská komise její registraci odmítla. Autoři iniciativy se podle Veselého chtějí bránit právní cestou. Pro Velelého je však celý případ důležitější ještě z jiného důvodu. Nevidí v něm pouze střet o podobu evropské migrační politiky. Vidí v něm spor o to, zda může silná část veřejnosti prostřednictvím evropských nástrojů prosazovat změnu politiky i v případě, kdy jde proti směru, který zastávají evropské instituce.

A právě proto používá na začátku své kritiky tak ostrou formulaci: rozhodnutí Komise podle něj není jen administrativním odmítnutím jedné iniciativy. Je to podle něj další krok v konfliktu mezi Bruselem a Evropany, kteří chtějí zastavení masové migrace, silnější ochranu hranic a návraty lidí, kteří podle nich nemají v Evropě zůstávat.