Publicista a externí poradce ministra zahraničních věcí Pavel Šik se v obsáhlém komentáři zamýšlí nad tím, jak evropské instituce, média i část veřejnosti podle něj posuzují politické zásahy do fungování státu. Svou úvahu staví na hypotetickém scénáři, v němž by Viktor Orbán po volebním vítězství získal dvoutřetinovou většinu a během prvního měsíce začal měnit pravidla pro prezidenta, parlament, Ústavní soud, veřejnoprávní média i prověřování majetku lidí spojených s předchozí vládou.

„Představte si, že ve volbách v Maďarsku zvítězil Orbán. Představte si, že by tam šestnáct let vládla Tisza a nyní by byl zvolen konzervativní Orbán, kterého známe. Orbán s čerstvým mandátem, dvoutřetinovou většinou v parlamentu a slibem, že konečně napraví všechno, co jeho předchůdci pokazili. A teď si představte jeho první měsíc u moci," napsal na Facebooku Pavel Šik.

Jako první příklad uvádí ukončení mandátu úřadující hlavy státu prostřednictvím jediné věty v ústavní novele. Prezident by podle tohoto scénáře dostal pět dní na podpis a v případě odmítnutí by čelil veřejné hrozbě impeachmentem. Šik si následně představuje reakci Evropského parlamentu, Evropské komise, eurokomisařů i médií, pokud by podobný postup zvolil právě Orbán.


Poté obrací pozornost k parlamentu. V jeho hypotetickém scénáři by Orbán s využitím dvoutřetinové většiny retroaktivně zavedl dvanáctiletý limit pro výkon poslaneckého mandátu. Do limitu by se započítávaly také roky odsloužené před přijetím nového pravidla, takže část nejzkušenějších opozičních politiků strany Tisza by už v dalších volbách nemohla kandidovat. Nevyřadili by je voliči, ale pravidla dodatečně změněná vítězem voleb.

„Zkuste si představit Orbána, jak vysvětluje, že tím vlastně ‚obnovuje demokracii'," podotýká Šik.

Podobnou „ozdravnou kúru" by podle jeho úvahy čekal také Ústavní soud. Nově zavedený věkový limit sedmdesáti let by měl odstranit čtyři soudce včetně předsedy, navíc právě ve chvíli, kdy by soud začal posuzovat kroky nové vlády. Šik upozorňuje, že pokud by takovou personální proměnu soudu prosadil Orbán, debata by se podle něj rychle posunula od kontroverzní reformy k otázce, zda Maďarsko ještě splňuje základní podmínky členství v Evropské unii.

„Soud, který má být poslední pojistkou proti zneužití politické moci, by se personálně proměnil právě ve chvíli, kdy by měl začít posuzovat kroky nové vlády Orbána. Kdyby to udělal Orbán, už bychom neposlouchali tichou debatu o ‚kontroverzní ústavní reformě'. Poslouchali bychom hlasité vážné diskuse o tom, zda Maďarsko ještě vůbec splňuje základní podmínky členství v Evropské unii," uvádí Pavel Šik.

Do stejné argumentační řady zařazuje vytvoření Úřadu pro navrácení majetku národa. Instituce by podle něj získala pravomoc prověřovat majetek osob spojených s předchozí vládou a vracet státu údajně rozkradené bohatství. Pokud by takový úřad po svém vítězství vytvořil Orbán a začal zkoumat majetek podnikatelů napojených na jeho politické odpůrce, Šik se ptá, kolikrát by už během prvního týdne zaznělo přirovnání k Vladimiru Putinovi.

Výrazný prostor věnuje také veřejnoprávním médiím. V popisovaném scénáři by televize po schválení nových pravidel přerušila zpravodajské vysílání, obrazovka by ztmavla a divákům by se zobrazila omluva za údajné dlouholeté lhaní. Následovalo by převzetí redakcí lidmi nové moci, výměna vedení a propouštění editorů.

„Kdyby to udělal Orbán, patrně bychom sledovali stávky a živé vstupy reportérů přímo před budovou televize. V pozadí dramaticky nasvícené sídlo stanice, v popředí redaktor vysvětlující, že právě sledujeme poslední hodiny svobodných médií v Maďarsku," píše Šik.

Všechny uvedené zásahy následně spojuje do jednoho celku. Pokud nová moc odstraní prezidenta ústavní změnou, retroaktivně omezí možnost opozičních politiků kandidovat, změní pravidla pro sedící ústavní soudce, vytvoří zvláštní úřad zaměřený na majetek lidí spojených s předchozí garniturou a během několika týdnů provede personální zásahy ve veřejnoprávních médiích, otázky týkající se právního státu jsou podle něj zcela legitimní.

„Jenže to neudělal Orbán. Udělal to Péter Magyar," zdůrazňuje Pavel Šik.

Právě touto větou svou hypotetickou konstrukci obrací k současnému dění. Připouští, že kritika popisovaných změn existuje. Human Rights Watch podle něj mluví o opatřeních podkopávajících právní stát, maďarské lidskoprávní organizace protestují a právníci upozorňují na retroaktivitu některých kroků. Za podstatný však považuje celkový politický a mediální příběh, který je podle něj ve srovnání s přístupem k Orbánovi výrazně odlišný.

„U Orbána by takové nástroje byly důkazem autoritářství. U Magyara jsou stejné nástroje zasazovány do příběhu ‚obnovy demokracie po patnácti letech úpadku'. Jednou je personální výměna soudu jeho ovládnutím, podruhé jeho očištěním. Jednou je zásah do veřejnoprávních médií útokem na jejich nezávislost, podruhé nápravou let propagandy. Jednou je úřad vyšetřující majetek politických protivníků represivním aparátem, podruhé nástrojem spravedlnosti," argumentuje Pavel Šik.

V závěru se vrací k představě, jak by na stejné kroky reagovala Evropská unie, kdyby je během jediného měsíce provedl Viktor Orbán. Připomíná možné titulní stránky evropských i českých médií, demonstrace, otevřené dopisy akademiků, petice umělců, výzvy neziskových organizací a debaty o zastavení evropských fondů.

„Dokážete si představit, jak hlasitě by dnes protestovala Evropská unie, kdyby tyto kroky během jediného měsíce provedl Viktor Orbán? Dokážete si představit titulní stránky evropských médií? Česká mainstreamová média? Ty demonstrace? Otevřené dopisy akademiků? Petice umělců? Výzvy neziskových organizací? Debaty o zastavení evropských fondů? Já docela živě," dodává Šik.


„Právní stát totiž nemůže fungovat podle pravidla ‚záleží, kdo to dělá'. Ústavní princip buď platí pro Orbána i Magyara, nebo to není princip, pak je to politická preference převlečená za právo. Jenže nyní se nezkoumá kladivo, nyní se zkoumá, kdo ho drží. A dokud je to ‚náš člověk', rádi sami sebe přesvědčíme, že tentokrát se jím nerozbíjí demokracie, tentokrát se prý jen opravuje. Jen by bylo dobré si uvědomit, že za pár let budou zase volby a situace se může zase otočit," uzavírá svůj komentář Pavel Šik.