Další „ústavní puč“ prezidenta Petra Pavla nesmí projít. Petr Holec tak otevřel svůj pravidelný stream na kanále Xaver Live, jehož hlavním tématem byla reakce vlády Andreje Babiše na prezidentovu kompetenční žalobu. Spor podle něj dávno není jen přetahovanou o jednu zahraniční cestu. Hraje se o to, zda v Česku vedle vlády vznikne druhé mocenské centrum, které nebude odpovědné Poslanecké sněmovně ani voličům.

„Rozkaz zní jasně. Další ústavní puč prezidenta Petra Pavla nesmí projít, protože by se Česko stalo úplně jiným státem s jinou ústavní dělbou moci, jenom bez změny ústavy,“ prohlásil Holec. Prezident se podle něj snaží uzurpovat pravomoci, které mu současný parlamentní systém nedává, zatímco vláda se tomu poprvé postavila otevřeně a srozumitelně.

Kabinet ve svém vyjádření Ústavnímu soudu požaduje vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala pro možnou podjatost a zároveň zamítnutí prezidentovy žaloby. Za vládu v tomto sporu vystupuje ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Holec ocenil především to, že vláda pojmenovala politické důsledky případného vítězství Hradu.

Vláda podle něj konečně řekla nahlas, že Pavel neusiluje pouze o vyjasnění jedné kompetence, ale o nové pravomoci. Právě v tom Holec vidí společného jmenovatele prezidentových sporů s kabinetem, od zasahování do programového prohlášení přes nejmenování Filipa Turka ministrem až po cestu na summit NATO v Ankaře.

„Investoři mu řekli: Vydobyj si nové pravomoci a přenes na Pražský hrad část pravomocí z Podhradí, ze Strakovy akademie. Když už vládne vláda, která podle nás nikdy neměla vyhrát volby a nikdy neměla vládnout,“ vyložil Holec svou představu o motivech prezidentova okolí. Za skutečného politického hybatele Hradu označil Petra Koláře a lidi, kteří podle něj financovali Pavlovu kandidaturu i jeho cestu k druhému funkčnímu období.

Druhé mocenské centrum

Za nejdůležitější část vládního stanoviska považuje Holec varování, že přijetí prezidentova výkladu by zásadně změnilo český ústavní systém. Vedle vlády by vzniklo další mocenské centrum, které by na rozdíl od kabinetu nebylo odpovědné Poslanecké sněmovně.

„Tohle je přesně ono. Vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny nemůže vládnout, nemůže prosazovat zákony ani svůj program. Poslaneckou sněmovnu volíme my. Prezident je ale v našem systému ústavně neodpovědný,“ zdůraznil Holec.

Vláda podle něj zahraniční politiku vytváří, zatímco prezident ji reprezentuje. Pavel se však snaží vystupovat jako její spolutvůrce, „spolupremiér“ nebo stínový předseda vlády. Výsledkem by podle Holce byl poloprezidentský systém bez odpovědnosti, kterou prezidenti v běžných poloprezidentských režimech nesou.

„Petr Pavel chce více pravomocí, ale odpovědnost ne. Tu si nechte v Podhradí,“ ironizoval Holec. Princip demokracie je podle něj opačný: s každou pravomocí musí přicházet také odpovědnost za její výkon.

Do Pavlova dnešního jednání podle Holce promlouvá i jeho minulost. Připomněl prezidentovo členství v KSČ, vojenskou kariéru a tehdejší podporu sovětské okupace Československa. S odkazem na Napoleona uvedl, že kdo chce pochopit současné chování člověka, má se podívat na prostředí, v němž žil ve dvaceti letech.


Ústavní soud jako politický hráč

Holec se neomezil jen na prezidenta. Ostře se pustil také do Ústavního soudu, především do jeho předsedy Josefa Baxy. Pavlův spor s vládou podle něj nelze oddělit od skutečnosti, že současný prezident jmenoval do čela soudu člověka, kterého Holec považuje za politického aktivistu.

Připomněl Baxovy vazby na spolek Milion chvilek pro demokracii, jeho účast na demonstracích a finanční podporu spolku. Za nepřijatelné označil i Baxova předvolební vyjádření o možném zásahu Ústavního soudu, pokud by nastala blíže neurčená mimořádná situace.

„Politický aktivista nemá co dělat v čele Ústavního soudu,“ řekl Holec. Ústavní soudci mají podle něj samozřejmě vlastní politické názory a volební právo, ve své práci by je však měli nechat „pod talárem“ a veřejnosti zachovat alespoň důvěru, že rozhodují podle ústavy, nikoli osobních preferencí.

Pavel následně vládu varoval před podkopáváním důvěry v soudy. Podle Holce tím znovu převrátil příčinu a následek. Kabinet pouze využil svého práva reagovat na žalobu a vznést námitku podjatosti. Důvěru v Ústavní soud podle něj podkopal sám prezident, když do jeho čela dosadil Josefa Baxu.

„Já ho obdivuji za to, jak si myslí, že jsme pitomci,“ glosoval prezidentovo vyjádření Holec. „Vláda udělala jedinou věc, na kterou má v řízení právo. Dala Ústavnímu soudu svoji reakci. Kdo podkopal důvěru jmenováním vlastního politického aktivisty do čela soudu? Petr Pavel.“

Na kritiku vlády reagovala také europoslankyně Danuše Nerudová. Vládní návrh na vyloučení Šámala označila za zásah do nezávislosti soudní moci a za totalitní praktiku. Holec jí věnoval svého pravidelného „lenochoda“ a proti jejímu výkladu postavil vyjádření senátora a právníka Zdeňka Hraby.

Hraba připomněl, že každý účastník soudního řízení má právo namítnout podjatost soudce a že o jeho případném vyloučení nerozhoduje navrhovatel, ale soud. „Je to běžný procesní institut, nikoli útok na justici,“ citoval Holec Hrabovo vysvětlení. Nerudovou následně označil za profesorku, která se vyjadřuje k právu, aniž by právničkou byla.

Verdikt nerespektujte, vyzval vládu

Nejdál Holec zašel ve chvíli, kdy popisoval, co by podle něj měla vláda udělat, pokud Ústavní soud potvrdí předběžný směr rozhodování a vyhoví prezidentovi. Kabinet by podle něj takový verdikt neměl respektovat.

„Přichází čas nerespektovat verdikt Ústavního soudu,“ prohlásil Holec. Tvrdí, že nedodržení jeho rozhodnutí není spojeno s přímou sankcí: vláda by nepadla, nikdo by ji neodvolal a policie by si pro její členy nepřišla.

Takový krok by v jeho pojetí nebyl útokem na ústavní pořádek, ale naopak obranou parlamentní demokracie před politickým aktivismem soudu. Připustil, že by následovala prudká mediální bitva, vláda by však podle něj mohla říct, že chrání systém napsaný v ústavě a fungující posledních 35 let.

„Pokud by Ústavní soud přenesl část moci na Pražský hrad bez změny jediného slova v ústavě, vláda by podle mě chránila parlamentní demokracii tak, jak ji známe. Parlamentní, nikoli poloprezidentskou,“ uvedl Holec.

O konečném hodnocení by podle něj následně rozhodli voliči. Ti by ve volbách posoudili, zda kabinet bránil ústavní systém, nebo pouze odmítl respektovat rozhodnutí soudu. Holec je přesvědčen, že vláda se takového střetu nemusí bát, protože Pavlův tábor se při posouvání hranic své moci také neomezuje.

Současně varoval, že případný verdikt ve prospěch prezidenta by nemusel přinést jasné řešení. Naopak by mohl vytvořit ještě větší chaos, protože prezident, vláda, opozice i jejich voliči by si rozhodnutí vykládali každý po svém.

„Ústavní dělba moci se má měnit změnou ústavy. A ústavu může změnit jenom parlament ústavní většinou. Ne rozsudek, do kterého si každý promítne vlastní představu,“ zdůraznil Holec. Takový výsledek by podle něj přinesl přesný opak Pavlova předvolebního hesla „řád a klid“: neřád a neklid, navíc „asi tak na desátou“.

Pavel jako opoziční lídr

Současný konflikt podle Holce nemá v české polistopadové politice obdoby. Připomněl vztahy dřívějších prezidentů a premiérů, kteří stáli na opačných stranách politického spektra, přesto své spory nehnali k Ústavnímu soudu.

Václav Klaus podle něj dokázal fungovat vedle sociálnědemokratických premiérů Vladimíra Špidly i Jiřího Paroubka. Spory o zahraniční cesty či pravomoci se řešily politicky a neformálně. Podobný mocenský střet podle Holce nenastal ani za Miloše Zemana, přestože také býval výrazným a konfliktním prezidentem.

„Tohle, co rozjel Petr Pavel proti vládě, nepamatujeme,“ prohlásil Holec. „Je první prezident, který si skutečně osvojil roli opozičního lídra.“


Holec to označil za Pavlovo vlastní přiznání. Prezident podle něj před sněmovními volbami sliboval, že nebude kádrovat kandidáty na ministry, případné výhrady sdělí premiérovi neveřejně a navrženého člověka nakonec jmenuje. Po volbách však tento přístup opustil.

„Bingo. Je to venku. Rozvědčík Pavel se napráskal sám,“ komentoval Holec prezidentovu odpověď. Veškeré další spory jsou podle něj už jen reakcí na první porušení ústavních zvyklostí ze strany Hradu.

Sarkasticky se pozastavil i nad Pavlovou někdejší vojenskou přípravou. „Řekněte mi, v čem ho ti komunisté vyškolili? Měli ho vysadit do týlu nepřítele a on se napráská sám, sotva ho tam vysadíte,“ ironizoval Holec.

Politika na hudebním festivalu

Pavlův rozhovor s Liborem Boučkem vznikl na hudebním festivalu Colours of Ostrava a promítal se na velkoplošné obrazovce. Pro Holce šlo o ukázku kultu osobnosti a propojení politické propagace s kulturní akcí.

Připomněl, že Petr Fiala na festivalu v minulosti vystoupil v panelové diskusi. U Pavla však podle něj organizátoři připravili servilní rozhovor, přivezli vstřícného moderátora a prezidentův portrét promítali na obří obrazovku.

„Tohle by si nezpůsobil ani Husák na Festivalu politické písně v Sokolově,“ prohlásil Holec. „S Petrem Pavlem je všechno poprvé.“

Libora Boučka označil za podlézavého moderátora a doufal, že za rozhovor dostal „plnou palbu od Petra Koláře“. Zpochybnil také Pavlova slova, že může Andreji Babišovi kdykoli zavolat. Podle Holce vláda komunikuje spíše s „opravdovým prezidentem Petrem Kolářem“, jemuž chodí zprávy a který následně koriguje veřejná vystoupení hlavy státu.

Kolář podle Holce není jen poradcem, ale politickým mozkem a režisérem celého hradního postupu. Kdykoli se Pavel přeřekne nebo řekne něco nevhodného, Kolář podle něj poskytne rozhovor spřízněnému médiu a prezidentova slova „uvede na pravou míru“.

Veto jako přiznaná zbraň

Prezident v jednom z rozhovorů připustil, že může vládě znepříjemňovat život vetováním zákonů. Holec připomněl, že Pavel následně vetoval novelu rozpočtových pravidel, a jeho výrok tak označil za předem oznámenou politickou strategii.

Ostrý kontrast vidí v Pavlově vztahu k současné a bývalé vládě. Prezident podle něj nevetoval rozpočty kabinetu Petra Fialy, přestože mu takový krok doporučoval i ekonomický poradce David Marek. Tehdy Pavel argumentoval tím, že by jej Sněmovna stejně přehlasovala.

„To byla jeho vláda,“ shrnul Holec. „Teď sám řekne, že může vládě znepříjemnit život vetem, záhy to udělá a zároveň tvrdí, že s vládou nebojuje.“

Sílu prezidentského veta však nepřeceňuje. Vláda jej může při zachování své většiny přehlasovat prostou většinou poslanců. Právě snadnost přehlasování podle Holce potvrzuje, že česká ústava staví do centra politické moci vládu a Poslaneckou sněmovnu, nikoli prezidenta.

„Když se ve Sněmovně sejdou tři borci a dva zvednou ruku pro přehlasování veta, prezident je přehlasován,“ řekl Holec. Pavel podle něj může legislativní proces zdržovat, vyčerpávat vládní poslance a nutit je absolvovat další kola opozičních obstrukcí. Nemůže však kabinet zastavit, dokud drží většinu.

Holec si všiml také postoje předsedy Senátu Miloše Vystrčila, podle něhož by měla opozice postavit vlastního prezidentského kandidáta a Pavla případně podpořit až ve druhém kole. Za možného skrytého zájemce o Hrad označil samotného Vystrčila.

„On je plný skromnosti, ale myslí na sebe. Rád by kandidoval, cestoval po světě a přednášel projevy, které si neumí napsat ani přednést,“ utrousil Holec. Zároveň ODS připomněl, že Pavla podpořila už v prvním kole předchozí prezidentské volby a sama proti němu žádného kandidáta nepostavila.

Praha proti Pražanům

Ještě před hlavním politickým blokem věnoval Holec velký prostor chystaným změnám magistrály u pražského hlavního nádraží. Plán na nové přechody a cyklopruhy označil za další útok sociálních inženýrů na automobilovou dopravu.

Praha podle něj nikdy nebyla, není a kvůli své topografii ani nebude městem cyklistů. Na rozdíl od Amsterdamu či Berlína má kopcovitý terén, odlišnou dopravní infrastrukturu a čtvrti rozdělené způsobem, který nutí velkou část obyvatel používat automobil.

„Tady ti naši debilové z magistrátu pořád po Praze malují další cyklopruhy. Všechny, které namalovali, jsou prázdné, protože tam téměř nikdo nejezdí. Ale oni malují další,“ rozčiloval se Holec.

Představa, že se přes již dnes ucpanou magistrálu budou valit davy cestujících z hlavního nádraží, zatímco některé jízdní pruhy nahradí cyklostezky, mu připadá absurdní. Od magistrátu požadoval jména lidí, kteří projekt navrhli a schválili.

„Nebuďte slušní a dejte nám jméno debila, který tohle vymyslel,“ vyzval Holec. Pražáky současně vyzval, aby v komunálních volbách vymetli z vedení města ODS, TOP 09, lidovce, STAN i Piráty.

Kandidáta ODS na primátora Jana Portlíka zesměšnil kvůli sloganu „Dám Praze tempo“. Současné tempo podle Holce stačilo hlavní město ničit, další zrychlení by znamenalo dokonání zkázy. Primátora Bohuslava Svobodu přirovnal k vycpané matce z filmu Psycho a spekuloval, zda ještě politicky vůbec existuje.

„Moje teorie je, že už nežije a jenom předstírají, že existuje,“ ironizoval Holec. Praha podle něj potřebuje novou reprezentaci, která ji přijme takovou, jaká je, a nebude obyvatele nutit do způsobu života vycházejícího z představ městských aktivistů.

Paukner a miliony pro STAN

Druhým velkým tématem streamu se staly informace o hospodaření hnutí STAN. Holec je spojil s vystoupeními anonymního zdroje vystupujícího pod jménem Paukner, jehož tvrzení se podle něj začala dostávat do mainstreamových médií.

Společnost VSTAN podle článku iDnes vznikla jako servisní organizace hnutí. Měla nakupovat vybavení do poslaneckých kanceláří, zajišťovat pronájmy a poskytovat další služby. Redakce však uvedla, že přes firmu hnutí investovalo stranické miliony do fondu spojeného mimo jiné s akciemi energetických společností.

Holec označil model za „perpetuum mobile“ a za další příběh z „podsvětí Krymistánu Víta Rakušana“. Tvrdí, že politická strana není běžná obchodní společnost a nemůže s penězi zacházet stejným způsobem jako soukromá firma.

„Politická strana není eseróčko ani akciovka. Vztahují se na ni jiná pravidla, protože kromě soukromých darů hospodaří především s velkými veřejnými penězi,“ zdůraznil Holec.

V debatě s divákem upřesnil, že problém podle něj nespočívá v samotném zhodnocování peněz, ale ve způsobu, jakým STAN prostředky přes servisní společnost investoval. Pokud si chce hnutí peníze zhodnocovat, musí to dělat podle pravidel platných pro politické strany.

„Můžou požádat Míšu Redla, ten je dobrý zhodnocovač peněz,“ ironizoval Holec s odkazem na kauzu Dozimetr. Rakušana označil za člověka, který „všechna šméčka“ zakrývá řečmi o hodnotách a bojem proti dezinformacím.

Poukázal rovněž na to, že se podle něj část médií namísto prověřování Pauknerových informací snažila zjistit jeho totožnost a zdroj dehonestovat. Ocenil proto iDnes, Parlamentní listy a další média, která se začala samotnými tvrzeními zabývat.

(Ne)spravedlnost pod Rakušanem

Jeden z diváků se Holce zeptal, zda věří, že by Rakušan a lidé ze STAN mohli za případné podvody skončit ve vězení, když měl ministr vnitra vliv na policejní vedení. Holec odpověděl, že chce principiálně věřit ve spravedlnost, současně ale odmítá představu zcela apolitické a nezkorumpovatelné justice.

„Nejsem tak naivní, abych věřil, že nemáme politicky aktivistické policisty, státní zástupce a soudce. Stejně jako máme zkorumpované policisty, žalobce a soudce,“ uvedl.

Rakušan si podle něj ještě před nástupem do funkce ministra vnitra vybral „svého osobního policejního šéfa“ Martina Vondráška a během čtyř let systém bezprecedentně ohnul. Holec připomněl, že se předseda STAN ve vládě choval jako člověk stojící nad zákonem a jistý si tím, že má své postavení pojištěné.

Nyní u něj Holec pozoruje určitou nervozitu, kterou však mohl potlačit růst preferencí STAN. Ten nevysvětluje pozitivním programem hnutí, ale naprostou slabostí ostatních opozičních stran, především ODS.

„STAN nepřišel s ničím, co by bylo dobrým řešením pro Česko. Jeho růst jen ukazuje, jak zoufalá a marná je zbylá opozice,“ řekl Holec.

Opozice bez jediného lídra

Kritika parlamentní opozice se prolínala celým streamem. Holec ji označil za seskupení „marných nelídrů“, mezi nimiž nevidí jedinou osobnost schopnou převzít vedení politického boje proti vládě.


„Oni jsou přesvědčeni, že to, co jim prohrálo minulé volby, jim vyhraje ty příští,“ glosoval Holec. Pokud kabinet neudělá zásadní chyby, opozice podle něj nemá vlastní cestu k návratu k moci.

Pavlovo prezidentství proto chápe také jako náhradu za nefunkční parlamentní opozici. Hrad převzal její úlohu, prezident se stal opozičním lídrem a Ústavní soud se může proměnit v další politické bojiště vedle Senátu.

Právě proto se podle Holce zvýšil význam senátních voleb. Senát schvaluje prezidentovy kandidáty na ústavní soudce a vláda bude chtít posílit své zastoupení, aby měla na budoucí složení soudu větší vliv.

Turek a řidič převozu krve

V závěru se Holec vrátil k dopravní nehodě Filipa Turka. Zopakoval svůj předchozí postoj, že nehodu nemají rozhodovat politici, média ani internetové davy, ale dopravní policie.

Citoval vyjádření policisty Josefa Ptáčníka z oddělení hlídkové služby, který na základě zveřejněných záběrů vyslovil osobní názor, že hlavní odpovědnost nese řidič vozu převážejícího krev nebo biologický materiál.

„Když už všichni soudí Filipa Turka, tady je stanovisko člověka, který je k tomu přece jen povolanější,“ uvedl Holec. Připomněl, že největší otázka celé nehody zůstává nezodpovězená a konečný verdikt musí vynést policie.

Kritizoval také rozhovor iDnes s prezidentem, v němž se redaktor ptal Pavla, zda se může Turek „ještě nějak dostat“ ze své situace. Takovou otázku označil za profesní hanebnost, protože prezident nemá rozhodovat o vině účastníka dopravní nehody ani předjímat její politické následky.

EU bez svalů

Do streamu se promítla také debata o připravovaném 21. balíku sankcí proti Rusku. Holec odmítl představu, že by Evropská unie měla vůči Moskvě skutečné mocenské svaly.

Předchozí sankce podle něj Rusko ekonomicky nepoložily, zatímco členským státům EU poškodily průmysl a zvýšily ceny energií. Nový balík podle Holce dopadá na některé evropské země už zcela otevřeně a dále oslabuje jejich konkurenceschopnost.

„Rusku to nějak uškodilo, ale na kolena ho to nepoložilo. Mnohé sankce, hlavně ty energetické, poškodily ekonomicky i politicky mnohem víc nás,“ prohlásil Holec. Válka pokračuje, zatímco Evropa se podle něj zadlužuje, ničí vlastní průmysl a ztrácí odstup za Spojenými státy i Čínou.

Za další projev evropského zoufalství označil návrhy rozšířit emisní povolenky na lety mimo Evropskou unii. Bruselský postup přirovnal k Pavlovu chování v českém ústavním systému: Evropská komise si podle něj také postupně přivlastnila pravomoci na úkor Evropské rady, aniž by se formálně změnila pravidla rozdělení moci.

„Ursula von der Leyenová začala vystupovat jako ministryně zahraničí celé Evropské unie. Úplně stejně si teď moc uzurpuje Petr Pavel,“ tvrdil Holec. Právě proto se podle něj česká vláda nesmí v kompetenčním sporu stáhnout.

Neřád a neklid

Holec opakovaně připomínal Pavlovo prezidentské heslo „řád a klid“. Současný prezident podle něj přinesl pravý opak a politický konflikt nadále záměrně stupňuje.

První funkční období přitom ještě zdaleka nekončí. Holec varoval, že případná druhá pětiletka by Pavlovi dala ještě větší odvahu, protože by už nemohl kandidovat potřetí a nemusel by se ohlížet na další volbu.

„Představte si, co všechno stihl Petr Pavel napáchat od sněmovních voleb a kolik času mu ještě zbývá. A teď si představte tu odvahu v druhé pětiletce. Vlastně si to raději nepředstavujte. Je to strašidelné,“ řekl Holec.

Snahu Hradu podle něj není možné chápat jako běžnou politickou neshodu. Jde o pokus přepsat skutečné fungování státu bez změny ústavy, bez ústavní většiny a bez souhlasu voličů.

„Ústavní systém se často skládá i z tradic. Když zrušíte jednu, padne druhá a za ní třetí. Hoďte Petra Pavla do Velké Británie, která stojí na nepsaných pravidlech, a rozloží ji, Další puč prezidenta Pavla nesmí projít,“ uzavřel Holec.