Premiér Andrej Babiš představil další změnu připravovaného financování České televize a Českého rozhlasu. V sobotním pořadu televize Nova Za pět minut dvanáct uvedl, že ministerstvo financí pracuje na modelu dobrovolných poplatků, při němž by stát garantoval příjmy obou institucí, ale peníze by neplynuly přímo ze státního rozpočtu. Dosavadní vládní návrh přitom počítal s rozpočtovým financováním. Premiér zároveň připustil, že zákon nezačne platit od ledna 2027 a jeho druhé čtení se uskuteční až v lednu. Vedle otázky, odkud budou peníze přicházet, se však nabízí další zásadní problém: Proč se politická debata soustředí především na způsob financování, zatímco možnosti snížení nákladů a efektivnějšího řízení obou institucí zůstávají stranou?

Babiš potvrdil, že koalice ANO, SPD a Motoristů nehodlá ustoupit od zrušení povinných televizních a rozhlasových poplatků. Současně však hledá model, který by zachoval stabilní financování obou institucí bez přímé závislosti na každoročním rozhodování o státním rozpočtu. Premiér hovoří o předvídatelném a fakticky mandatorním výdaji. Konkrétní návrh však dosud nebyl zveřejněn. Není proto jasné, zda půjde o účelově vyčleněný daňový výnos, zvláštní veřejný fond nebo jiný mechanismus. Stejně nejasné zůstává, jakou roli budou mít dobrovolné příspěvky občanů.

Podstatné je, že financování mimo přímé rozpočtové příděly automaticky neznamená financování mimo veřejné prostředky. Pokud stát garantuje miliardové příjmy, musí určit jejich zdroj a pravidla přidělování. Dobrovolné platby mohou být doplňkovým příjmem, bez doloženého výnosu však nemohou představovat spolehlivý základ veřejné služby.


ČT a ČRo hospodaří s miliardami. Kde hledat úspory?

Dosavadní veřejná debata se soustředí především na nezávislost médií a zdroje jejich financování. Podstatně méně pozornosti se věnuje otázce, zda současný rozsah provozu odpovídá skutečným potřebám veřejné služby a zda lze některé činnosti zajistit hospodárněji.

Česká televize má na rok 2026 schválené náklady před odpisy a amortizací ve výši 8,079 miliardy korun. Český rozhlas plánuje celkové náklady 2,736 miliardy. Orientačně jde dohromady o 10,8 miliardy korun, přestože obě částky nejsou metodicky zcela srovnatelné. V České televizi představují mzdy a zákonné pojištění přibližně 2,93 miliardy korun, výrobní úkol 2,85 miliardy a provozní a režijní náklady 1,91 miliardy. Český rozhlas plánuje osobní náklady 1,35 miliardy a náklady na služby přibližně 1,05 miliardy korun.


Důležité je také posoudit, zda se některé činnosti nepřekrývají a zda jejich společné zajišťování nemůže snížit náklady. Taková analýza by měla porovnat nejen možné úspory, ale také kvalitu služeb a náklady případných změn. Nejde o požadavek politického zasahování do redakční práce. Jde o standardní otázku hospodárnosti institucí, které plní veřejnou službu a nakládají s prostředky získanými na základě zákona.

Společné řízení televize a rozhlasu stojí za prověření

Česká televize a Český rozhlas dnes fungují jako dvě samostatné instituce s vlastním vedením, radami, ekonomickým řízením, administrativou a technologickým zázemím. Tento model není jediným možným řešením. V řadě evropských zemí jsou televizní, rozhlasové a digitální služby součástí jedné veřejnoprávní organizace. Příkladem je britská BBC, italská RAI nebo irská RTÉ. Tyto modely ukazují, že společné institucionální řízení může existovat při zachování různých programových a redakčních činností.


Případné úspory však dosud nejsou vyčísleny. Je nutné zohlednit také náklady reorganizace, odlišné výrobní technologie a riziko koncentrace rozhodovacích pravomocí. Společné řízení proto nelze automaticky vydávat za levnější nebo efektivnější řešení. Ministr kultury Oto Klempíř již dříve uvedl, že vláda se sloučením obou institucí nepočítá. To však nevylučuje odborné posouzení možností společného provozního zázemí a dlouhodobé organizační reformy.

Taková analýza by měla porovnat současný model s několika alternativami a vyčíslit jejich ekonomické i institucionální důsledky. Současně musí respektovat evropské požadavky na stabilní financování a redakční nezávislost veřejnoprávních médií. Babišova připravovaná změna by neměla být pouze nahrazením jednoho způsobu výběru peněz jiným. Pokud má reforma přinést skutečný přínos občanům, musí se zabývat také rozsahem veřejné služby, hospodárností a možnostmi efektivnějšího řízení.

Stát má právo požadovat odpovědné nakládání s veřejnými prostředky a občané mají právo vědět, za co platí. Stejně důležité je zabránit tomu, aby se financování nebo případná reorganizace staly nástrojem politického ovládání redakcí. Skutečnou reformou proto nebude samotné zrušení povinných poplatků. Bude jí až systém, který dokáže spojit nezávislost médií, transparentní hospodaření, přiměřené náklady a jasně vymezenou službu veřejnosti.



Zdroje: 1. Česká televize – Rozpočet na rok 2026⁠; 2. ČTK – Babiš chce dobrovolné poplatky a financování mimo rozpočet⁠; 3. iROZHLAS – Babiš představil další možnost financování ČT a ČRo⁠; 4. Český rozhlas – Rozpočet na rok 2026⁠; 5. ČT24 – Klempíř odmítl sloučení ČT a ČRo⁠; 6. Evropská unie – Evropský akt o svobodě médií⁠