Debata o dopadech umělé inteligence se v České republice zatím často vede v obecné rovině. Hovoří se o technologickém pokroku, digitální transformaci nebo zvyšování produktivity. Méně se však diskutuje o tom, jak konkrétně se tato změna promítne do českého pracovního trhu, který má svá specifika. Právě ta mohou způsobit, že dopady budou v některých oblastech výraznější než v západní Evropě.

Pokud se podíváme na strukturu české ekonomiky, vidíme dvě výrazné skupiny zaměstnání. Na jedné straně stojí průmyslová výroba, která prošla automatizací již během posledních dvou desetiletí. Na straně druhé jsou rozsáhlé administrativní, kancelářské a úřednické profese, které dosud zůstávaly relativně chráněné. Právě tam však dnes umělá inteligence vstupuje s největší silou.

Podle analýz OECD i Světového ekonomického fóra patří mezi nejohroženější pozice administrativní pracovníci, pracovníci zpracování dat, bankovní přepážkoví zaměstnanci, účetní asistenti, pracovníci zákaznických center a další profese založené na rutinním zpracování informací. Právě tyto činnosti dnes generativní AI zvládá stále lépe a levněji.  

V českém prostředí přitom nejde o okrajovou skupinu zaměstnanců. Jde o statisíce lidí zaměstnaných v administrativě soukromých firem, bank, pojišťoven, telekomunikací i státní správy.

První vlna zasáhne kanceláře a úřady

Nejbližších pět let pravděpodobně nepřinese masové propouštění. Mnohem pravděpodobnější bude scénář postupného nenahrazování odcházejících zaměstnanců. Firmy zjistí, že práci tří lidí zvládnou dva pracovníci vybavení moderními AI nástroji.


Zvláštní kapitolou je státní správa. Zde může být dopad dokonce výraznější než v soukromém sektoru. Český stát zaměstnává stovky tisíc lidí a značná část jejich práce spočívá ve zpracování dokumentů, formulářů, žádostí, rozhodnutí a kontrolních výstupů.

Právě tyto činnosti jsou ideálním prostředím pro nasazení umělé inteligence. OECD již dnes uvádí, že AI se v zemích OECD nejrychleji prosazuje právě v interních procesech veřejné správy a při poskytování veřejných služeb.  

Je proto pravděpodobné, že mezi roky 2028 až 2035 vznikne v České republice silný tlak na snižování počtu administrativních míst ve státním sektoru. Nepůjde nutně o politické rozhodnutí. Půjde o ekonomickou realitu. Pokud bude možné stejnou agendu vyřídit s polovičním počtem zaměstnanců, tlak na efektivitu bude sílit bez ohledu na složení vlády.

To ovšem otevírá nepříjemnou otázku. Je český stát připraven nabídnout těmto lidem rekvalifikaci a nové pracovní uplatnění? Dosavadní zkušenosti s digitalizací příliš optimismu nevzbuzují.

Ženy, muži a budoucnost kanceláří

Právě zde se vrací téma žen, které otevřela německá studie. V České republice pracují ženy nadprůměrně často v administrativě, zákaznickém servisu, účetnictví, personalistice a dalších kancelářských profesích. Proto lze očekávat, že první vlna transformace dopadne více na ženy než na muže. Současně však nejde o čistě ženský problém.

Druhá vlna změn totiž zasáhne i tradičně mužské profese. Umělá inteligence proniká do programování, finančních analýz, právních služeb, projektového řízení i technických profesí. Některé odhady dokonce naznačují, že největší tlak nemusí být dlouhodobě na nejméně kvalifikované pracovníky, ale na střední kancelářský management a odborné analytické pozice.  

Právě zde může být česká debata zavádějící. Nejde pouze o náhradu žen. Jde o zásadní proměnu celé skupiny takzvaných bílých límečků.


Zajímavé dopady lze očekávat také na trhu komerčních nemovitostí. Pokud jeden zaměstnanec vybavený AI zvládne práci, kterou dnes vykonávají dva nebo tři lidé, začne klesat potřeba kancelářských prostor. Tento trend navíc zesiluje práce na dálku.

Není pravděpodobné, že by kancelářské budovy ze dne na den osiřely. Realističtější je postupný pokles poptávky po velkých administrativních centrech. Část budov bude muset změnit využití a některé projekty se mohou dostat pod ekonomický tlak. Podobný vývoj již dnes sledujeme v řadě západních měst.  

Největší otázkou však zůstává zaměstnanost. Dosavadní zkušenosti z technologických revolucí ukazují, že nové technologie většinou vytvářejí nová pracovní místa. Současně ale platí, že mezi zánikem starých a vznikem nových profesí často existuje několikaleté období nejistoty. Světové ekonomické fórum sice očekává, že do roku 2030 vznikne globálně více pracovních míst, než kolik jich zanikne, zároveň však připouští rozsáhlou proměnu profesní struktury.  

Pro Českou republiku proto nebude rozhodující samotná umělá inteligence. Rozhodující bude rychlost rekvalifikací, kvalita vzdělávacího systému a schopnost státu reagovat na změny. Pokud se to podaří, může AI zvýšit produktivitu a životní úroveň. Pokud ne, může vzniknout nová skupina lidí, jejichž dosavadní kvalifikace přestane mít na trhu práce hodnotu.

A právě to je riziko, které by česká politická reprezentace neměla podceňovat. Technologická revoluce totiž nezačne někdy v budoucnosti. Už začala.



Zdroje: 1. OECD – Job Creation and Local Economic Development: Czechia⁠; 2. World Economic Forum – Future of Jobs Report 2025⁠; 3. OECD – Digital Government Outlook 2026