Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem nepřineslo podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy žádný zásadní průlom. Navenek sice oba státníci oznámili nové obchody a mluvili o stabilitě vzájemných vztahů, pod povrchem však podle Kovandy zůstává vše při starém. Napětí, nedůvěra i geopolitická rivalita mezi dvěma největšími ekonomikami světa podle něj dál sílí.

Kovanda upozorňuje, že pokud by se naplnilo vše, co Trump po jednáních oznámil, snížil by se americký obchodní deficit vůči Číně přibližně o 14 miliard dolarů. Jenže loňský deficit činil zhruba 280 miliard dolarů. Výsledek summitu tak podle něj odpovídá asi pěti procentům loňského schodku. Žádný historický obrat v obchodních vztazích se tedy nekoná.

Ekonom připomíná, že oba prezidenti podle něj pouze „sklidili nízko visící ovoce“. Jinými slovy sáhli po rychle dosažitelných dohodách, které dobře vypadají před kamerami, avšak nijak neřeší podstatu konfliktu mezi Washingtonem a Pekingem.

Tou podle Kovandy nejsou jen cla nebo obchodní bilance. Ve skutečnosti jde o mnohem hlubší střet dvou velmocí, které soupeří o geopolitický vliv a budoucí podobu světového řádu. Právě proto zůstávají vztahy mezi Spojenými státy a Čínou i po summitu napjaté.


Dopady jsou podle něj viditelné i na samotném obchodě. Loni čínský vývoz do USA klesl o pětinu a americký export do Číny se propadl o 15 procent. Trumpova cla a čínská odveta podle Kovandy zůstávají hlavním důvodem tohoto vývoje.

Přesto si podle něj čínský prezident Si Ťin-pching odnesl ze summitu významnou výhodu. Před zraky světa totiž přiměl Trumpa mluvit o „strategické stabilitě“. Právě to považuje Kovanda za jeden z nejdůležitějších momentů celé návštěvy.

Pokud by totiž Washington později zavedl další cla nebo přitvrdil vůči Pekingu, mohla by Čína ukázat na Trumpa jako na politika, který nedrží slovo a destabilizuje světové poměry. Peking by tím podle Kovandy získal silnou propagandistickou zbraň.

Velkou pozornost věnuje ekonom také tomu, jak Si Ťin-pching během jednání otevřeně varoval Ameriku před zasahováním do otázky Tchaj-wanu. Právě zde podle něj zazněl nejtvrdší vzkaz celého summitu.

Čínský prezident navíc Trumpovi připomněl takzvanou Thúkýdidovu past. Tedy teorii vycházející z antických dějin, podle níž často dochází ke konfliktu mezi nastupující mocností a dosavadním hegemonem. Podle Kovandy tím Si Ťin-pching mezi řádky naznačil, že Peking už dnes vnímá Čínu jako sílu na vzestupu, zatímco Spojené státy podle něj postupně ztrácejí postavení jednoznačné světové dominantní mocnosti.


Trump sice po jednáních oznámil velké obchody včetně nákupu 200 boeingů, obnovení licencí pro americké závody zpracovávající hovězí maso a pokračujícího dovozu amerických sójových bobů do Číny v objemu 25 milionů tun ročně, podle Kovandy však jde z pohledu dlouhodobého střetu obou mocností jen o relativně malé ústupky.

Ekonom na síti X připomíná, že při rozpočtení dodávek boeingů do několika let a započítání ostatních kontraktů se americký deficit vůči Číně sníží jen minimálně. Makroekonomický efekt těchto dohod tak zůstává podle něj omezený.

Daleko podstatnější podle Kovandy je, že Čína dnes vůči Spojeným státům vystupuje sebevědoměji než dřív. Peking podle něj ukazuje, že je připraven hrát s Washingtonem stále vyrovnanější partii a v případě potřeby se Americe otevřeně postavit.

Také proto podle něj Trump reagoval na novou čínskou asertivitu poměrně zdrženlivě. Místo tvrdé konfrontace si podle Kovandy vystačil s oznámením obchodních úspěchů, které dobře vypadají v domácí politice, avšak na skutečné mocenské rovnováze mezi oběma státy nic zásadního nemění.

Právě v tom ekonom vidí hlavní poselství celé návštěvy. Amerika si z Pekingu odváží boeingy, bifteky a sóju. Čína si odnáší potvrzení, že už dnes dokáže Spojeným státům stále otevřeněji diktovat podmínky hry.