Předseda Sněmovny a šéf hnutí SPD Tomio Okamura ostře odmítl poslední úpravy evropského systému emisních povolenek ETS2. Podle něj nejde o skutečnou změnu, ale pouze o technickou úpravu mechanismu, která může krátkodobě zmírnit prudké cenové výkyvy. Samotná podstata systému však podle něj zůstává beze změny. SPD proto nadále odmítá zavedení ETS2 a současně požaduje otevření debaty o revizi stávajícího systému ETS1.

Okamura na sociálních sítích upozorňuje, že Brusel sice oznámil posílení rezervy emisních povolenek z 20 na 40 milionů kusů, nejde ale o cenový strop ani o krok, který by zabránil dalšímu zdražování. Podle něj pouze vzniká silnější mechanismus pro tlumení mimořádných cenových výkyvů v případě, že se nabídka a poptávka na trhu výrazně rozcházejí. Směr celého systému se tím ale podle něj nemění.

Ve své argumentaci přitom nevychází pouze z politického stanoviska SPD. Opírá se o veřejná vyjádření hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy a ekonoma společnosti XTB Pavla Peterky, kteří dlouhodobě upozorňují na ekonomické dopady nových emisních povolenek na domácnosti i firmy.

Právě Pavel Peterka se pokusil převést celý systém do konkrétních čísel. Podle jeho propočtů může při ceně emisní povolenky 55 eur zdražit litr benzínu přibližně o 3,8 koruny, litr nafty o 4,3 koruny, jedna megawatthodina plynu o 326 korun a tuna uhlí o 2 292 korun. Pokud by cena povolenky vzrostla na 65 eur, počítá už se zdražením benzínu přibližně o 4,5 koruny za litr, nafty o 5,1 koruny, plynu o 386 korun za megawatthodinu a uhlí o 2 708 korun za tunu.

Peterka zároveň ukazuje, jak se tyto změny promítnou do běžného života. Domácnost žijící v bytě, která vytápí plynem a využívá jeden osobní automobil, může při ceně povolenky 55 eur zaplatit ročně přibližně o 6 280 korun více. Pokud by cena vzrostla na 65 eur, zvýšily by se dodatečné náklady přibližně na 7 422 korun ročně.


Právě podobné propočty podle Okamury ukazují, proč SPD systém ETS2 dlouhodobě odmítá. Nejde podle něj o technickou změnu evropské legislativy, ale o opatření, které může přímo zasáhnout rodinné rozpočty prostřednictvím vyšších cen pohonných hmot, plynu i vytápění.

Stejným směrem podle něj míří také argumentace hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy. Ten upozorňuje, že současná cena emisní povolenky okolo 45 eur nepředstavuje cílový stav, ale pouze počáteční úroveň. Posílení rezervy povolenek sice může mezi lety 2028 až 2030 omezit prudké cenové výkyvy, neznamená to ale, že by se dlouhodobý růst cen zastavil.

Kovanda připomíná, že cíl Evropské unie dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 zůstává beze změny. Pokud má být tohoto cíle skutečně dosaženo, nemůže podle něj cena povolenky dlouhodobě zůstat kolem 45 eur. Odkazuje na ekonomické studie, podle nichž taková úroveň sama o sobě domácnosti ani firmy dostatečně nemotivuje k přechodu na nízkoemisní technologie.

Současnou cenu je proto podle něj třeba chápat jako zaváděcí. Má veřejnost postupně motivovat ke změně, nikoli ji odradit okamžitým skokovým zdražením. Právě proto Kovanda upozorňuje, že informovat veřejnost tak, jako by dnešní cena měla být dlouhodobá, je zavádějící. Pokud bude Evropská unie pokračovat v naplňování svých klimatických cílů, bude se podle něj cena emisních povolenek muset v budoucnu pohybovat ve trojciferných hodnotách přibližně mezi 150 až 200 eury za povolenku.

S tím podle Kovandy souvisí i samotná filozofie systému ETS2. Vyšší ceny nejsou podle něj vedlejším důsledkem ani chybou nastavení. Představují jeden z hlavních nástrojů, kterým chce Evropská unie přimět domácnosti a firmy investovat do zateplení budov, výměny kotlů, úspornějších technologií nebo k omezení využívání automobilů se spalovacími motory. Jinými slovy, ekonomický tlak prostřednictvím vyšších cen je součástí konstrukce celého systému.

Kovanda zároveň připomíná, že největšími producenty emisí nejsou evropské domácnosti, ale průmysl a energetika. V celosvětovém měřítku pak produkují nejvíce emisí především Čína, Indie a Spojené státy. Současně ale uznává, že Evropská unie od 90. let emise výrazně snížila a v klimatické politice postupuje razantněji než většina ostatních velkých ekonomik.

Podle Okamury právě zde leží podstata celé debaty. Poslední dohoda v Bruselu podle něj nemění směr evropské klimatické politiky, ale pouze upravuje technické parametry systému. Může zmírnit prudké cenové výkyvy, nemění však ekonomickou logiku emisních povolenek ani jejich dopady na domácnosti.
Předseda SPD proto trvá na tom, že jeho hnutí odmítá nejen zavedení systému ETS2, ale požaduje také revizi systému ETS1. Pokud totiž Evropská unie podle něj setrvá na současném kurzu a bude i nadále prosazovat dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, pak budou podle ekonomických propočtů Lukáše Kovandy i Pavla Peterky vyšší ceny pohonných hmot, plynu a vytápění pokračovat. Poslední změny schválené v Bruselu podle Okamury tento vývoj nezastavují. Mohou jej pouze na určitou dobu zpomalit.