Před pár dny přicestoval do Kyjeva na údajně překvapivou návštěvu německý kancléř Friedrich Merz. Asi nemyslel příliš vážně svůj vzkaz ruskému prezidentovi: „Pane Putine, zastavte tuhle nesmyslnou válku“, neboť přilil další olej do válečného ohně a slíbil navíc Ukrajině jednu miliardu eur na zbraně, které „by měly umožnit útoky na ruské zásobovací linie za frontou“, i tři sta milionů eur na opravy a rekonstrukce ukrajinských elektráren. Merz byl doprovázen velkou skupinou německých zbrojařů a firem podnikajících v energetice, což by snad stačilo na pochopení jeho motivací, přesto je na místě se ptát, proč to dělá „ausgerechnet“ v době, kdy Američané (doufejme ještě prý v tomto měsíci) vážně připravují mírová jednání ve formátu Rusko – USA – Ukrajina.

Merz slibuje Kyjevu další významnou finanční pomoc v době, kdy ve třech německých spolkových zemích proběhly volby. Výrazně v nich uspěla AfD, jejíž politické postoje k válce na Ukrajině se od Merzovy CDU významně liší a voliči tento politický postoj – podle jejich preferencí – vítají.

Je proto nepochopitelné, proč Merz tak přepíná strunu, když podpora jeho lidovců se propadá na historická poválečná minima a on sám je na tom ještě hůř.


Je to taktika v historii mnohokrát opakovaná: máš-li velké problémy doma (politické, hospodářské), vytvoř nepřítele za hranicemi své země. To zažene lidi zpátky do houfu a umlčí křiklouny.

Taková strategie snad může krátkodobě zafungovat, ač průzkumy veřejných nálad v Německu tomu nenasvědčují. Spíše než nalévání nekonečných miliard eur do bezedné ukrajinské válečné i politické studny, bylo by pro Merze lepší, kdyby se zamyslel nad tím, co jsou pravé příčiny propadu jeho CDU v očích voličů. A tou je zjevně jejich nedůvěra v CDU a její schopnost sestavovat funkční smysluplné vlády, a tedy schopnost vládnout a skrze svoji vládu řešit nejvážnější problémy své země.

Hlavní německé politické strany si vše dramaticky zkomplikovaly onou „protipožární zdí“, kterou se pokusily izolovat AfD od jakéhokoli podílu na politické moci. Fundamentalistické lpění na tomto politickém instrumentu, který dlouhodobě ignoroval vůli části voličů, zahnalo politické strany s přirozeně rozdílnými programy do zcela nesourodých koalic jen proto, aby byla AfD vytlačena na okraj politiky bez možnosti cokoli ovlivnit. Výsledkem strategie „bez AfD za každou cenu“ byl programový a politický posun CDU doleva – jiní partneři pro vládnutí nebyli k dispozici.


Pokud tedy odejel kancléř Merz do Kyjeva najít způsob, jak zachránit CDU a vlastně i sám sebe, politicky riskuje. Ukrajina není Merzův „Rhodos“, kde by měl skákat. Ten je v Německu. Do Německa by měl Merz, i v našem zájmu, nasměrovat své veškeré úsilí. Dostředivý politický magnetismus Německa je ohromný a má schopnost zavléci nás i zbytek Evropy do obtížně řešitelných problémů. Slíbené Merzovy německé miliardy do ukrajinského vyzbrojování jsou k tomu přímou cestou.

Dnešním největším německým problémem tedy není dominantně Rusko, jak Němcům i nám ostatním tvrdí Friedrich Merz, ale jeho Německo samo.