Svátek má: Šarlota|Zoe

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Na šikmé ploše

Čtvrt miliónu lidí na letenské demonstraci je impozantní číslo a nepochybně silná zpráva o situaci v české politice. Otázkou však je, jaký je skutečný obsah této zprávy.

U většiny komentářů, které se jí zabývají, je přání otcem myšlenky, a tak jásají nad probuzením občanského sektoru a jeho aktivity a nadšeně konstruují paralely s Listopadem 1989. Ignorují však zcela rozdílnou situaci tehdy a nyní.

V roce 1989 existoval ve společnosti jednoznačný konsensus o neudržitelnosti totalitního režimu a sdílela jej i velká většina tehdejších členů KSČ. Masové demonstrace na Letné tuto jednotu manifestovaly. Dnes v české společnosti žádná taková jednota neexistuje. Naopak, společnost je rozdělena hlubokým a rozšiřujícím se názorovým příkopem na dvě přibližně stejné poloviny obdobně, jako je tomu dnes v USA a většině zemí Západní Evropy. Ta konzervativní, spíše starší a spíše venkovská, je u nás o málo silnější a ve volbách i volebních průzkumech v posledních letech pravidelně poráží menší polovinu mladších voličů z větších měst ochotnou přebírat levicovou pokrokářkou ideologii, která je k nám masivně tlačena ze Západu. Tyto poloviny se sobě stále více vzdalují a přestávají se poslouchat a respektovat. Pro jednu polovinu je stále nesnesitelnější způsob, jakým své funkce vykonávají premiér a prezident, kteří disponují silnými mandáty z voleb a podle celostátních průzkumů zaujímají přední místa na žebříčcích popularity politiků, pro druhou, tu pořád ještě větší část občanů je stále nepřijatelnější hysterie pokrokářů a jejich snaha vnucovat své fantasmagorie celé společnosti neustálými zákazy a omezeními.

Nadšení nad údajnou aktivizací občanské společnosti proto není na místě. Nezapomínejme, že se nacházíme měsíc po evropských volbách, které opět s velkou převahou vyhrálo hnutí ANO premiéra Babiše. Skutečnost, že pokrokářská strana se byla nucena uchýlit k organizování masových demonstrací a přestala spoléhat na parlamentní opozici či budoucí volby, není dobrou zprávou. Pokud v politicky rozdělené zemi po volbách jeden tábor začíná rezignovat na standardní politické mechanismy a utíká se k pouličním demonstracím a mimoparlamentnímu nátlaku, je to varující vývoj pro budoucnost naší země. Současně jsou dnešní demonstrace vysvědčením tragické neschopnosti pro současnou parlamentní opozici, která nejen že není schopna v parlamentu nic prosadit, ale přestává voliče vůbec zajímat. Zorganizovat pod jejich hlavičkou podobný protest by bylo beznadějné. Organizátoři demonstrací a jejich nová autorita, kredit a možné politické ambice budou pro současné opoziční strany velkou konkurencí.




Ze všech těchto důvodů se masové demonstrace příznivců jednoho tábora nemohou stát katarzí politické krize, jako tomu bylo v roce 1989. Babišovi a Zemanovi voliči necítí potřebu demonstrovat, ale kampaň proti nim je odpuzuje a sjednocuje. Nahrává tomu i dobrá ekonomická situace naší země a relativní spokojenost lidí. Proto požadavky letenských demonstrantů zůstanou nepochybně oslyšeny.  U některých v to musíme alespoň doufat. Například volání na demonstraci po neomezené moci prokurátorů jako hlavní garanci demokracie patří ke skutečným perlám absurdity a bizarnosti tohoto začínajícího horkého léta.

Obávám se však, že podzim bude daleko horší. Bohužel se ocitáme na šikmé ploše politického napětí a nestability.


Jiří Weigl, dne 24. června 2019

Co se stalo s hnutím ANO?

Co se stalo s hnutím ANO?

Jiří Weigl 

20.říjen 2026
Jestliže po prvním kole senátních voleb se hnutí ANO mohlo utěšovat, že 13 jejich kandidátů postoupilo do druhého kola, což bylo ze všech parlamentních stran nejvíce, a existovala tak šance na posílení jejich senátorského klubu, druhé kolo je zbavilo všech...

Ohlédnutí za proběhlými volbami

Ohlédnutí za proběhlými volbami

Jiří Weigl 

17.říjen 2026
Letošní komunální a senátní volby měly u nás do značné míry charakter jakýchsi předčasných americkou terminologií „midterms“, přestože vládní politici po jejich skončení tvrdí, že o žádné referendum o vládě nešlo a svou podstatou nemohlo jít.

Kam kráčí Německo po letošních zemských volbách?

Kam kráčí Německo po letošních zemských volbách?

Jiří Weigl 

22.září 2026
16. září přednesla předsedkyně Evropské komise a přední politička německé CDU Ursula von der Leyenová v Bruselu svůj projev „o stavu Evropské unie“, který šokoval svou nabubřelou arogancí,...

Opět vážné otazníky kolem korespondenční volby

Opět vážné otazníky kolem korespondenční volby

Jiří Weigl 

15.září 2026
Zemské volby v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, které proběhly první zářijovou neděli, oprávněně vyvolaly nejen zemětřesení na německé politické scéně, ale i bouřlivé diskuse v celé Evropě i u nás.

Bitva u Moháče a historie, jako velká učitelka života

Bitva u Moháče a historie, jako velká učitelka života

Jiří Weigl 

1.září 2026
29.srpna letos uběhlo 500 let od bitvy u Moháče.

Evropská unie nevzkvétá

Evropská unie nevzkvétá

Jiří Weigl 

25.srpen 2026
Je oficiálně přiznávanou skutečností, že Evropská unie neprosperuje, žije z podstaty a v globální konkurenci ztrácí ve všech ohledech za USA, Čínou, ale i dalšími asijskými zeměmi.