Politika

Velikost textu:

Mojmír Grygar: Paradox židovské otázky na Ukrajině

Halič a přilehlé končiny Ukrajiny jsou známé jako kolébka východního antisemitismu proslulého svými pogromy, píše Mojmír Grygar komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Mojmír Grygar

21.červen 2026 - 02:20

Hitlerovo radikální řešení židovské otázky neodpovídalo obecnému předsudku, že největší nebezpečí Židům hrozí z Východu. Proč právě v Německu, v zemi pokročilé západní kultury, vzniklo největší nebezpečí, které kdy evropským Židům hrozilo? Němečtí nacisté zapojili do dva tisíce let staré antisemitské křesťanské pověry sociální zřetel, tvrdili, že v plutokracii, nejbohatší vrstvě vládnoucí třídy, dominantní pozici zaujímají Židé. Tento aspekt antisemitismu byl překryt rasistickými předsudky, které všechny aspekty židovské otázky odsunuly stranou. Přesto došlo k paradoxu, když Hitler v roce 1940 nabízel anglickým plutokratům mír, aby si uvolnil ruce před útokem na Sovětský svaz.

Ani v ideologickém zdůvodnění této války nescházel antisemitský prvek východního ražení. Zprostředkoval jej vůdčí ideolog nacismu Alfred Rosenberg, který viděl v komunistické revoluci ztělesnění škůdcovského působení židovské rasy. Není bez významu, že pocházel z bohaté obchodnické rodiny usazené v Pobaltí, kde se vybíjení Židů stalo projevem rasové nadřazenosti a součástí národního vědomí malých národů na křižovatce slovanského a germánského osídlení.

Holokaust (šoa) objektivní řešení židovské otázky zásadním způsobem zkomplikoval. V diskusi o této otázce v poválečné Francii jeden účastník poznamenal, že by rád odhlédl od holokaustu, který leží na tomto tématu jako absolutní memento. Dostalo se mu odpovědi, že to není možné, a jako argument sloužily pokusy některých extremistů tuto událost zpochybnit. Znamená to však, že šoa již dopředu Židy zbavila jakékoli viny, které se kdy dopustí v historickém měřítku? Musíme všechny hrůzy způsobené dnešní izraelskou armádou v Gaze, Libanonu, Íránu nebo kdekoli jinde omluvit jako spravedlivou obranu národa, proti němuž se po léta spolčují mezinárodní antisemité různého druhu – arabské národy, kolébka islámu, spolu s křesťanským světem včetně mezinárodní levice různých zemí?

Největším paradoxem židovské a národnostní otázky na Ukrajině je fakt, že vrcholným představitelem protiruského odporu je Rus Vladmir Zelenskij, pocházející z židovské rodiny. V našich dějinách máme s touto změnou národnosti a náboženské víry ty nejhorší zkušenosti: dobře známe odpadlictví od husitské víry a lutheránství ke katolicismu a také odrodilectví nové éry, kdy se lidé ze zištných důvodů vzdávali svého českého původu a hlásili se k mocným Němcům.

Vladimir Zelenskij získal v prezidentských volbách prvenství nad Porošenkem, protože slíbil ukončení několik let trvající války mezi vládními jednotkami a ruskými regiony. Na scéně se tehdy objevují dva významní Zelenského přátelé téhož původu: Timur Mindič, podnikatel, který zaměstnával Zelenského jako kabaretiéra, a jeho přítel Ihor Kolomojskyj, majitel televizní stanice a soukromých vojenských oddílů, které po krvavém střetu zabránily ruským obyvatelům Charkova následovat příkladu Donbasu a Luhanska. Bez podpory Kolomojského by se Zelenskému nemohlo podařil získat prezidentský úřad.

Nový prezident zpočátku vzbuzoval na Západě rozpaky, protože neměl sebemenší politické zkušenosti, ale jeho důraz na armádu (ze všech platů se například strhávala částka cca 4 % na obranu) a pokusy omezit politický vliv oligarchů odpovídaly intencím evropských a amerických podporovatelů Majdanské revoluce. Významnou roli v tom sehrál britský premier Johnson, který ve chvíli, kdy se schylovalo k válce, poslal na Ukrajinu speciální jednotky, které prezidenta chránily, ale současně také omezovaly. On to byl, kdo nedlouho po zahájení ruské invaze Zelenskému pod vhodnou záminkou zabránil dojednat s Putinem příměří a Zelenského dokonce přinutil podepsat zákon, který ho plně zapřáhl do dlouhodobě připravovaného střetu Západu s Ruskem. Čteme-li dnes tehdejší komentáře západních politiků a dobře sehraných médiích o tom, že Ukrajina musí vyhrát a Putinovo Rusko musí být rozkotáno, nemůžeme se vyhnout myšlence, že se tu sebevědomá Amerika, NATO a její stoupenci v Evropě přepočítali, nevzali si poučení z války ve Vietnamu, Iráku, Afghánistánu. K výčtu těchto proher bezpochyby jednou přičteme Írán.

Po této odbočce se vraťme k židovské otázce na Ukrajině. Policisté dvou protikorupčních organizací hlásili již loni podezření, že v samém centru moci došlo ke krádeži miliardových rozměrů. Hlavním aktérem aféry byl Timur Mindič. Zatímco jemu a bratřím Cukermanovým se krátce před zatčením podařilo uprchnout do zahraničí (kdo je varoval?), jeho spříseženci z klíčových resortů – Světlana Hrinčuková, ministryně energetiky, Herman Haluščenko, ministr spravedlnosti, a poradci, Ihor Mironjuk, Sergej Puškar a Dmitrij Basov, byli zatčeni.

Prvnizpravy.cz - Mojmír Grygar: Temný rub Uhdeho sudetské medaile

Tato kauza, vedená v policejních spisech pod názvem Midas (mytologický král, kterému se vše pod rukama měnilo ve zlato), má pozoruhodnou zápletku – když se loni v létě začala kolem Mindiče a jeho soukmenovce ministra Alekseje Černyšova zatahovat policejní síť, přispěchal jim na pomoc Zelenskij. V mimořádném termínu v parlamentě hladce prosadil zákon (vrána vráně oči nevyklove), zrušil protikorupční organizace a jejich kompetenci podřídil instanci podléhající vládě. Následoval rychlý protest amerických dohlížitelů, ale také první masivní demonstrace na ulicích ukrajinských měst. Zapamatoval jsem si nápis na jednom z transparentů: Čím vy víc kradete, tím my víc pohřbíváme!

Je trestuhodné, že evropské země na tuto situaci vůbec nereagovaly a spíš zvýšily úsilí někde vyštrachat další miliardy pro Zelenského vládu. Již před několika lety, kdy si západní tisk lhal do kapsy, že stateční ukrajinští vlastenci m u s í vyhrát nad agresorem, kterému již nasadili popravčí kápi (vzpomeňme jen, jak náš ministr Rakušan dal na státní budově vyvěsit Putiovu hlavu v pohřebním pytli), již v té době líbánek se Zelenským, který si málem nestačil jezdit pro medaile do parlamentů evropských zemí, tedy v té době jsem si kladl otázku, jak se budou Zelenského obdivovatelé tvářit, když jim tento idol přestane plnit jejich přání.

Nulinová, členka amerického ministerstva zahraničí, pověřena před revolucí 2014 řízením ukrajinské otázky, tehdy prohlásila, že 50 milionů dolarů vložených do Majdanských demonstrací se musí vrátit. USA se již této hry neúčastní, proto dnes odpovědnost za podporu Západu plně padá na Evropskou unii. Kdo dnes převezme vinu za prodlužování této zbytečné války, která mohla být vyřešena několik měsíců po zahájení? (Vybavuji si v paměti tvrzení Zacharovové, že původně nebyl nastolen požadavek odtržení vzbouřivších se provincií.) Kdo vydá počet ze závratné sumy peněz možňující ještě závratnější počet obětí, materiálních a duchovních škod? Jak se s tím vypořádají všechny ty Leyenové, Kallasové, všichni Macroni, Tuskové, Sikorští? Otázka je o to svízelnější, že za penězi a granáty stojí všechny hrůzy, všechny oběti a katastrofy čtyřleté války. Ponese za ni vinu pouze Putin, kterého Rychetský, předseda Ústavního soudu, již v prvních dnech invaze nazval válečným zločincem? Nebo se vina ztrácí úměrně s počtem zúčastněných aktérů, k nimž je třeba přidat veškerou nabobtnalou válečnou mašinérii včetně zbrojařů a bankéřů, jimž válka otevírá požehnaný zlatý důl?

Někdo se snad může domnívat, že v době, kdy se otevřeně překračují odvěké právní, ideové a morální principy, se již otázky viny a svědomí nekladou. Ale z dějin víme, že nikdy nedochází k trvalé ztrátě paměti a svědomí, že významné události, války a pohromy nikdy navždy nekončí v odpadkové jámě časů.

Buď jak buď, dopovězme případ, nazvaný po Midasovi, králi řeckých bájí. (Poznamenejme, že tento ctitel bohatství byl potrestán tím, že i jídlo,které vzal do rukou, se měnilo ve zlato.) Nevím, jak bude kdo z Mindičovy party potrestán, ale jemu a několika přátelům se podařilo pár hodin před zatčením včas utéct. (Kdo ho varoval?) On sám a někteří izraelští komplici našli zřejmě v druhém domově ochranu. Po jeho krádeži se slehla zem. Divíte se? Ukrajinsko-izraelské dohody o dvojím občanství to zřejmě umožňují. Kdy a kde bude soud? Bude někdo pátrat po ukradených sto tisících dolarech?

Když jsem se ptal umělé inteligence, jaká je účast Židů ve vrcholné politice, dostal jsem odpvěď, že uvádění náboženství je v dokumentech občanů zakázáno. Na druhé straně je prý samo zvolení Žida ukrajinským prezidentem důkazem toho, že Ukrajina se již zbavila prokletí antisemitismu. Byl by to opravdový zázrak, mohli bychom s naším Kollárem řict, že jde o zemi, která byla antisemitismu „druhdy kolébkou“, ale nyní je jeho „rakev“. V takový happy end jednak nevěřím – všeobecně rozšířené předsudky se ukládají v podvědomí a žádný racionální důvod je nevyhubí. Nemyslím, že by kteréhokoli antisemitu aféra Mindiče a jeho pokrevních spříseženců překvapila nebo dokonce utvrdila. On ví své.

Martin Heidegger, jehož antisemitismus leží jako můra na jeho občanském a filosofickém díle, ve svých zápiscích napsal, že Židům je vlastní „Rechenschaft“ (schopnost počítat). Domnívám se, že toto zjištění není ani zřídlem jeho předsudku, ani se nevyskytuje u každého člena židovského národa. V našem případě členové Mindičovy party tuto vlastnost potvrdili. Dovedete si představit, jak obtížné bylo tuto krádež provést, když nešlo o pouhou machinaci s konty? Krádež se musela provádět v hotovosti. Kolik metráků představuje 100 milionů papírových dolarů? Kolik aut nebo vagonů je k tomu zapotřebí? Může se to převážet ve dne?

Když jsem se začínal zabývat osobou Zelenského, domníval jsem se, že židovství v jeho případě nehraje žádnou roli, že není věřícím respektujícím rituály svého kmene. Překvapito mne proto, že se v jedné chvíli dovolal tohoto náboženského pohledu. Troufl si přijít s naprosto smyšleným, paradoxním, ba přímo provokativním tvrzením, které prý spojilo národně osvobozovací boj Ukrajinců s odvěkým zápasem Židů s muslimy, Osmany, Turky. K takovému výroku je třeba mnoho pokrytectví a cynismu, protože nedílnou sučástí banderovského šovinismu byla právě nenávist k Židům. To byl také jeden z ůvodů, který je hnal do náruče nacistů.

Kauza Midas není dosud ukončena. V osidlech policie mezitím uvízl další těžký kádr, Andrej Jermak, bývalý filmový producent, od r. 2010 Zelenského přítel. Od února 2020 do listopadu 2025 stál v čele prezidentovy kanceláře. Jeho pravomoc sahala tak daleko, že někdy sám vedl jednání s představiteli Spojených států. Ti se netajili výhradou, že s Jermakem není kloudná řeč, že je nekompetentní. Když se v souvislosti s korupční aférou objevilo jeho jméno, prohlásil, že se vzdá úřadu a půjde na frontu. To nesplnil, a když byl zatčen, kauce 154 milionů hřiven mu umožnila čekat soud na svobodě.

Ptáte se, proč nebyl dosud Zelenskij zatčen, když přece tolik nitek kriminální aféry vedlo k němu? Jako prezident, i když přesluhující, je za váky chráněn imunitou. Myslíte si, že mu jde o rychlý konec války?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)