Trasa je součástí čínské „Nové hedvábné stezky“. Spojuje Čínu přes Kazachstán a Turkmenistán s Íránem a pokračuje směrem do Evropy. Pravidelná nákladní doprava funguje od května 2025. Cesta vlakem z Teheránu do Číny trvá pouze asi 12 až 15 dní – místo 30 až 40 dní lodí. Čína, která nakupuje až 80 procent íránské ropy, si tak zajišťuje nezávislé dodávky.

Írán se místo spoléhání na nebezpečné námořní trasy ohrožené americkým námořnictvem aktivoval odvážný plán B: přepravu ropy do Číny po železnici. První dodávky potvrdily deníky Wall Street Journal a Asociace íránských vývozců ropy. Kapacita železnic je samozřejmě ve srovnání s námořními trasami omezená, ale odpovídající zvýšení vlakové dopravy by mohlo problém vyřešit.

Hlavní výhodou je rychlost. Vlak je téměř třikrát rychlejší než tanker. Toto pohodlí však má svou cenu: odborníci odhadují cenu za barel na třikrát až pětkrát vyšší než u námořní dopravy. Zatímco tanker stojí asi jeden dolar za barel, náklady na železniční dopravu jsou čtyři až pět dolarů nebo i více. Při současných cenách je to jen nevýznamný faktor. Není to úplná náhrada námořní dopravy, ale spíše drahé, ale účinné dočasné řešení.

Je docela možné, že jednoho dne americká raketa „zabloudí“ a zasáhne železniční trať, kterou zaplatila Čína. Co by se pak stalo, je téměř nepředstavitelné…