Sportovní historie zná mnoho šampionů, jejichž jména se časem vytratila z paměti. Jen málokterý příběh je však tak neuvěřitelný jako osud amerického žokeje Jimmyho Winkfielda. Muže, který dvakrát ovládl nejslavnější dostih Spojených států, přežil ruskou revoluci, nacistickou okupaci Francie i desetiletí rasové diskriminace. Přesto se po návratu do rodného Kentucky nedokázal dostat ani do hotelové haly.

Jimmy Winkfield se narodil roku 1882 v Kentucky jako sedmnácté dítě chudé rodiny bývalých otroků. V době, kdy americký Jih stále zápasil s důsledky občanské války, představovalo už samotné dětství černošského chlapce téměř nepřekonatelnou překážku. Přesto se ukázalo, že má mimořádný jezdecký talent.

Na přelomu století patřili černošští žokejové k absolutní světové špičce. První vítězové Kentucky Derby byli často Afroameričané a právě Winkfield se stal jednou z jejich největších hvězd. V roce 1901 zvítězil jako devatenáctiletý v Kentucky Derby a o rok později své vítězství zopakoval. Dvě po sobě jdoucí prvenství z něj udělala sportovní senzaci.

Jenže Amerika se rychle měnila. Po skončení období rekonstrukce začaly na Jihu sílit rasové zákony a diskriminace pronikla i do profesionálního sportu. Bílí žokejové černošské soupeře úmyslně blokovali během závodů, podávali proti nim stížnosti a mnozí čelili otevřenému zastrašování i výhrůžkám. Winkfield nebyl výjimkou. Nabídek na angažmá ubývalo a nakonec byl z amerických dostihů prakticky vytlačen.


Pak přišel rok 1917. Bolševická revoluce obrátila život celé země naruby. Winkfield se ocitl uprostřed občanské války, která pohltila celé Rusko. Když se boje přiblížily k jeho stájím, zapojil se do jedné z nejpozoruhodnějších záchranných akcí dostihové historie. Společně s dalšími chovateli vedl stádo přibližně 260 plnokrevných koní na více než osmnáct set kilometrů dlouhé cestě přes rozvrácenou zemi. Výprava trvala zhruba tři měsíce a musela se vyhýbat bojujícím armádám i revolučním oddílům. Přesto během celé cesty přišli o méně než deset koní. Zachráněné chovné linie se později staly základem řady evropských dostihových stájí.

Po útěku z Ruska se usadil ve Francii, kde znovu vyhrával dostihy a vybudoval prosperující stáje v Maisons Laffitte nedaleko Paříže. Ani zde však jeho dramatický život neskončil. Po německé okupaci Francie během druhé světové války mu nacisté majetek zabavili a Winkfield musel znovu prchat, tentokrát zpět do Spojených států.

Amerika, kterou kdysi opustil, se však příliš nezměnila. Na slavného šampiona si téměř nikdo nevzpomínal a černošští žokejové stále neměli v elitních dostizích místo. Muž, který patřil mezi nejúspěšnější jezdce Evropy, pracoval jako obyčejný cvičný jezdec koní.

Po válce se ještě jednou vrátil do Francie a znovu začal budovat svůj život. Teprve v roce 1961, téměř šedesát let po svém prvním triumfu v Kentucky Derby, dostal pozvání na slavnostní předderby večer v Louisville. Když dorazil do hotelu Brown společně se svou dcerou Liliane, personál je odmítl vpustit dovnitř. Až po dlouhém vysvětlování a ověřování jejich totožnosti mohli vstoupit. Bylo mu tehdy sedmdesát devět let.


Jimmy Winkfield zemřel roku 1974 ve Francii ve věku jednadevadesáti let. Skutečné rehabilitace se dočkal až dlouho po smrti. V roce 2004 byl uveden do Národní dostihové síně slávy Spojených států. Jeho jméno se tak po desetiletích konečně vrátilo mezi největší legendy amerických dostihů.

Dnes už historici připomínají, že posledním černošským vítězem Kentucky Derby před novodobou érou nebyl jen výjimečný sportovec. Jimmy Winkfield se stal symbolem odvahy člověka, který dokázal přežít tři z největších katastrof dvacátého století a nikdy nepřestal dělat to, co uměl nejlépe.



Zdroje: 1. https://www.racingmuseum.org/hall-of-fame/jockeys/jimmy-winkfield; 2. https://kentuckyderby.com/history/stories/jimmy-winkfield/; 3. https://www.britannica.com/biography/Jimmy-Winkfield