Poválečný mezinárodní systém vznikl proto, aby síla sama o sobě nedávala státu právo diktovat slabším. Charta OSN postavila vztahy mezi státy na jejich svrchované rovnosti a zákazu použití síly proti územní celistvosti či politické nezávislosti jiného státu. Obchodní systém GATT a později WTO měl podobnou logiku převést do světové ekonomiky: předvídatelná pravidla měla být důležitější než okamžitá převaha nejsilnějšího.

Tato pravidla nezmizela. Stále však zřetelněji narážejí na realitu, v níž velmoci používají to, čeho mají nejvíc. Rusko vojenskou sílu, Spojené státy velikost svého trhu a sankční systém, Čína kontrolu nad strategickými surovinami a výrobními řetězci. Nejde o návrat do světa bez mezinárodního práva. Jde o svět, v němž samotné právo stále častěji nestačí, pokud za ním nestojí také schopnost prosadit vlastní zájmy.

Velmoci už neskrývají nástroje své moci

Nejtvrdší podobu představuje Rusko. Valné shromáždění OSN v roce 2022 označilo ruský postup proti Ukrajině za agresi v rozporu s Chartou OSN a požadovalo stažení ruských vojsk. Více než čtyři roky války však současně ukázaly zásadní omezení mezinárodního systému: pravidlo může být jasné, ale jeho prosazení proti jaderné velmoci je otázkou politické, ekonomické a vojenské síly ostatních států.


Čína disponuje třetím druhem síly. Podle Reuters kontroluje až 70 procent světové těžby vzácných zemin a přes 85 procent jejich rafinace a výroby. Omezení vývozu těchto materiálů se stalo natolik účinnou pákou, že ovlivňuje americko-čínská obchodní jednání. Bez některých čínských materiálů se obtížně vyrábějí polovodiče, elektromotory, zbraňové systémy nebo komponenty leteckého průmyslu.

Tank, clo a kritická surovina vypadají jako tři zcela odlišné nástroje. Jejich politická logika je ale podobná: stát využívá převahu, kterou protivník nedokáže rychle nahradit.

Globalizace se mění z pojistky v arzenál

Po desetiletí převládal předpoklad, že ekonomická provázanost velmoci spíše uklidní. Když jsou státy závislé jeden na druhém, konflikt se pro všechny stává příliš drahý. Současný vývoj ukazuje i druhou stránku stejného mechanismu. Závislost může válce bránit, ale pokud konflikt vypukne, může se sama změnit ve zbraň.


Přesto není přesné tvrdit, že světový obchodní řád už přestal existovat. WTO má 166 členů představujících přibližně 98 procent světového obchodu a zhruba 72 procent světového obchodu se zbožím stále probíhá podle základních nediskriminačních pravidel WTO. Sama organizace ale letos popsala současný stav jako nejvážnější a nejtrvalejší narušení mnohostranného obchodního systému za osmdesát let jeho existence.

Tento rozpor vystihuje dnešní svět nejlépe. Pravidla fungují každý den při milionech běžných obchodních transakcí. Jakmile však vznikne strategický konflikt, stále častěji nastupuje otázka, kdo kontroluje trh, surovinu, technologii, měnu nebo armádu.

Malé státy mají ve světě síly nejvíc co ztratit

Pro velmoc může oslabení pravidel znamenat větší prostor k prosazování vlastních zájmů. Pro malé a střední státy je situace přesně opačná. Česká republika nemá globální měnu, jaderný arzenál, obrovský domácí trh ani monopol na kritickou surovinu. Její síla vychází především z členství v EU a NATO, otevřeného obchodu a prostředí, v němž platí předvídatelná pravidla také pro státy, které jsou mnohonásobně větší.


Současný vývoj ještě neznamená konec mezinárodního práva ani globálního obchodu. Znamená ale konec pohodlné představy, že pravidla fungují automaticky. Rusko ukazuje význam vojenské síly, Spojené státy hospodářské a finanční síly a Čína průmyslové a surovinové převahy.

Svět se tak nemusí vracet k právu silnějšího jedním dramatickým rozhodnutím. Stačí, když se postupně začne přijímat jako normální, že pravidla platí pouze do okamžiku, kdy některá velmoc zjistí, že má dost prostředků jejich hranice otestovat.



Zdroje: 1. OSN – Charta Organizace spojených národů, článek 2⁠; 2. OSN – rezoluce Valného shromáždění k agresi proti Ukrajině⁠; 3. WTO – World Trade Report 2026⁠