Ještě před nedávnem znal jméno Thomas Paukner jen úzký okruh lidí. Během několika měsíců se z anonymního projektu stal jeden z nejdiskutovanějších fenoménů českého mediálního prostoru. Jeho texty začala přebírat další média, komentují je politici a na sociálních sítích vyvolávají rozsáhlé diskuse. Ještě zajímavější než samotný příběh je však otázka, co tento vývoj vypovídá o proměně společnosti.

Před deseti nebo patnácti lety by podobný vývoj byl jen obtížně představitelný. Veřejnou debatu určovalo několik velkých redakcí, televizních stanic a rozhlasových vysílání. Dnes vedle nich vznikají nové digitální projekty, odborné newslettery, podcasty nebo analytické profily na sociálních sítích. Některé během krátké doby získají široké publikum. Nejde přitom jen o český fenomén. Podobný vývoj lze sledovat i v řadě dalších demokratických zemí.

Otázka proto nezní, zda jsou nová média lepší nebo horší než ta tradiční. Mnohem zajímavější je zamyslet se nad tím, proč část společnosti vedle zavedených médií stále častěji využívá také nové informační zdroje.

Nejde o odmítnutí médií, ale o hledání širšího obrazu

Často se objevuje názor, že lidé přestávají tradičním médiím důvěřovat. Výzkumy však ukazují složitější obraz. Mnoho lidí tradiční média nadále sleduje, zároveň však rozšiřuje okruh zdrojů, ze kterých informace čerpá.


Významnou roli v ní sehrála také digitalizace veřejných informací. Registr smluv, obchodní rejstřík, výroční zprávy nebo další otevřené databáze dnes umožňují pracovat s veřejnými dokumenty mnohem širšímu okruhu lidí než dříve. To vytváří prostor pro vznik nových specializovaných projektů zaměřených například na ekonomiku, obranu, zdravotnictví nebo investigativní práci.

Projekt Thomase Pauknera je jedním z příkladů tohoto vývoje. Zaměřuje se především na veřejné zakázky, hospodaření veřejných institucí a vazby mezi politikou a podnikatelským prostředím. Bez ohledu na to, jak budou jednotlivé zveřejněné kauzy v budoucnu hodnoceny, ukazuje jednu důležitou skutečnost. Existuje početná skupina čtenářů, kteří chtějí o podobných tématech získávat podrobnější informace a hledají je i mimo tradiční mediální nabídku.

Proměna společnosti, ne jen médií

Nové mediální projekty nejsou příčinou této změny. Jsou spíše jejím důsledkem. Stejně jako internet změnil způsob nakupování, komunikace nebo vzdělávání, mění také způsob, jakým lidé vyhledávají informace. Moderní čtenář už nechce být pouze pasivním příjemcem zpráv. Stále častěji si informace porovnává, ověřuje z více zdrojů a vytváří si vlastní pohled na události.


Příběh Thomase Pauknera tak není jen příběhem jednoho nového mediálního projektu. Je především ilustrací hlubší společenské změny.

Možná právě v tom spočívá největší proměna současné mediální krajiny. Nemění se jen média. Proměňují se především samotní čtenáři, jejich očekávání i způsob, jakým informace vyhledávají, porovnávají a snaží se porozumět světu kolem sebe. Nová média jsou možná spíše důsledkem této změny než její příčinou.



Zdroje: 1. https://reutersinstitute.politics.ox.ac.uk/digital-news-report/2026; 2. https://reutersinstitute.politics.ox.ac.uk/digital-news-report/2026/czech-republic; 3. https://www.edelman.com/trust/2026/trust-barometer; 4. https://www.echo24.cz/a/HXGcD/zpravy-domov-tajemny-thomas-paukner-upozornuje-strnad-rakusan-a-dalsi-lide-ze-stan