Zvláště v šedesátých letech minulého století v éře socializmu, které je zvykem říkat totalita, prožívala kultura nebývalý rozkvět ve všech oborech. Známá je filmová nová česká vlna a celý československý film, který pravidelně vozil ceny ze všech filmových festivalů, včetně dvou Oskarů. Z literatury připomenu jen několik jmen Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Bohumír Hrabal, Ota Pavel, Vladimír Holan. Špičkovou úroveň měl balet a opera. Činohra měla světovou úroveň. Vedle klasických divadelních scén po celém Československu vznikaly malé divadelní formy ve stylu Semaforu. 

Bratislavské Národní divadlo a jeho herci realizovali inscenace s nimiž se současnost nemůže měřit, a dokonce vyhraněně antikomunističtí herci jako Juraj Kukura či Milan Kňažko své nejlepší role ať již ve filmu či na divadelní scéně odehráli za socializmu. 

Chtěla se Zuzana Čaputová vymanit z fanatického antikomunizmu, který nemůže předchozímu socializmu přiznat nic pozitivního? Pokud platí korelace v tezi Zuzany Čaputové, v níž platí souvislost mezi úrovní kultury a svobodou, potom vysoká úroveň kultury, zvláště v šedesátých letech, by dokládal, že tehdy byla výrazně větší svoboda než v současnosti. 

Existuje druhá možnost, že Zuzana Čaputová je historicky nevzdělaná a kulturně negramotná. V tom případě je s Petrem Pavlem ve správné společnosti. Ještě by si mohli přizvat dalšího prezidenta Vladimíra Zelenského, třeba by jim zahrál penisem na klavír. To by byla ta správná kultura a svoboda, končí komentář Petr Sak.