Jihočeský hejtman a předseda hnutí Naše Česko se ve svém komentáři vrací k nedávnému summitu NATO. Tvrdí, že debata o účasti českých představitelů podle něj odhalila dlouhodobý problém domácí politiky, která místo zásadních témat příliš často řeší osobní konflikty a mediální přestřelky.


Podle hejtmana mohou podobné spory působit v domácím prostředí jako běžná součást politického soupeření. Navenek však podle něj vyvolávají dojem, že Česká republika není schopna vystupovat jednotně ani při jednáních o zásadních bezpečnostních otázkách.

Připomíná také reakci bývalého premiéra Mirka Topolánka, který upozornil, že se summitů NATO v minulosti společně účastnili prezident Václav Klaus, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg i premiér, přestože jejich vzájemné vztahy nebyly ideální.

„Jasně, že prezident měl být součástí delegace. Tohle přeci není spor o ješitnost Petra Pavla nebo Andreje Babiše. Tohle je spor o elementární vážnost a funkčnost státu. A o to, kdy se má politik přestat chovat jen jako zástupce své politické strany a začít se chovat jako státník, který reprezentuje i ty, kteří ho zrovna nevolili," uvádí.

Výrazně kritizuje také ministra zahraničních věcí Petra Macinku. Tvrdí, že zahraniční politika podle něj nemá být prostorem pro osobní střety ani snahu získávat politické body na úkor důstojnosti státu.

„Tuhle hranici zjevně ministr Macinka vůbec nevnímá, což je zrovna u ministra zahraničních věcí trochu problém. Zahraniční politika prostě není prostor pro pubertální pošklebování. Ministr zahraničí má umět tlumit konflikty, hledat dohodu a držet určitou důstojnost země. V žádném případě by vnímání ČR neměl jakkoli ohrožovat svými politickými souboji a zesměšňováním prezidenta s vidinou, že na tom u svých voličů získá politické body," píše.

Ve druhé části komentáře rozšiřuje svou kritiku na celkové fungování české politiky. Podle něj se veřejná debata příliš často soustředí na symbolické spory, zatímco skutečné výzvy zůstávají stranou.

Připomíná například plnění závazků vůči spojencům, hledání nového způsobu financování státu, snižování počtu úředníků, zjednodušování života občanům, podporu nových technologií, získávání investorů s vysokou přidanou hodnotou, udržení českého průmyslu i reformu sociálního a důchodového systému.

„Tohle jsou skutečné úkoly politiky. Ne přetahovaná o židli. Ne vzkazy přes média. Ne snaha ukázat, kdo koho přetlačil," uvádí.
V závěru vyzývá politiky, aby podle něj opustili osobní střety a více se soustředili na správu země a její dlouhodobý rozvoj.