Když Filip Turek v roce 2024 vstupoval do evropských voleb jako lídr společné kandidátky Přísahy a Motoristů, měl něco, co malé politické projekty obvykle dlouho a složitě budují: výraznou osobní značku. Automobily, kritika Green Dealu, sociální sítě a způsob komunikace odlišný od tradičních stran mu umožnily oslovit voliče, kteří do té doby Motoristy téměř neznali.
Výsledek byl mimořádný. Turek získal 152 196 preferenčních hlasů, druhý nejvyšší počet ze všech kandidátů v českých evropských volbách. Ještě výmluvnější je, že jej preferenčně označilo 49,96 procenta voličů celé kandidátky Přísahy a Motoristů.

Jeho tehdejší přínos Motoristům je proto obtížné zpochybnit. Turek jim přinesl pozornost, voliče a důležitou část politické identity. Z malého politického projektu postupně vznikla značka schopná nejprve vstoupit do Evropského parlamentu a později také do Poslanecké sněmovny.

Od té doby se však situace zásadně změnila. Motoristé jsou od ledna součástí vlády Andreje Babiše. Turek se ministrem nestal, v lednu ale získal funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal. Po červencové dopravní nehodě oznámil, že ji do vyjasnění případu nebude vykonávat. Současně zůstává poslancem.


Od politické značky k odpovědnosti

Turkův vzestup nelze oddělit od prostředí, ve kterém vznikala jeho veřejná identita. Ještě před vstupem do vysoké politiky byl známý prostřednictvím automobilů, sociálních sítí a veřejných vystoupení. Ve volebních materiálech pro evropské volby byl uváděn jako „bývalý formulový pilot, politický komentátor a mezinárodně uznávaný automobilový expert". Takto jeho povolání zachycují i oficiální volební údaje Českého statistického úřadu.

V automobilovém prostředí se pohyboval také podnikatel a bývalý závodník Richard Chlad, který Motoristy podporoval. Není však doloženo, že by Turkův politický úspěch vznikl tím, že si jej významnější část veřejnosti s Chladem či jiným známějším závodníkem zaměňovala. Výsledek evropských voleb naopak ukázal, že Turek už tehdy vytvořil vlastní, velmi silnou politickou značku.

Podstatnější byl mechanismus, který dokázal využít. Propojil automobilovou kulturu, odpor proti části evropské klimatické regulace a výraznou osobní prezentaci do snadno srozumitelného politického příběhu. Automobil přestal být pouze jeho zálibou a stal se symbolem širšího konfliktu mezi individuální svobodou, evropskou regulací a budoucností průmyslu.

Po vstupu Motoristů do vlády však začala jiná etapa. Turek dostal příležitost působit právě v oblasti, na jejíž kritice vybudoval značnou část své politické kariéry. Jako vládní zmocněnec se účastnil evropských jednání a jedním z jeho hlavních témat se stalo omezení rozsahu akceleračních oblastí pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Už na začátku února veřejně označoval plánovaný rozsah větrných elektráren za problém a požadoval jeho výraznou redukci.

Výsledná vládní politika se skutečně posunula směrem k menšímu rozsahu těchto oblastí. Připsat výsledek pouze Turkovi by však nebylo přesné. Do rozhodování vstupovala ministerstva, vláda, kraje, obce, evropská pravidla i podmínky čerpání evropských prostředků. Lze ale konstatovat, že omezení akceleračních oblastí patřilo od počátku k jeho hlavním prioritám a výsledné řešení se výrazně přiblížilo směru, který prosazoval.

Právě zde se současně ukázal rozdíl mezi protestní a výkonnou politikou. Turek mohl před vstupem do vládní odpovědnosti evropskou klimatickou politiku především kritizovat. Vládní zmocněnec ale musí hledat řešení uvnitř českých a evropských pravidel, vyjednávat s dalšími institucemi a zvažovat ekonomické důsledky jednotlivých rozhodnutí.

To není nutně ústup od programu. Je to zkušenost, kterou procházejí politici při přechodu od opozice k odpovědnosti za stát. Politik stojící mimo vládu může říci, co by zrušil. Politik podílející se na vládnutí musí zároveň vysvětlit, čím to nahradí, kolik změna bude stát a jak ji dokáže prosadit.
Velká mediální stopa, mnohem menší parlamentní

Zajímavé srovnání nabízí Turkova práce v Poslanecké sněmovně. Přestože byl zvolen už na podzim 2025, na plénu poprvé vystoupil až 11. června 2026, tedy více než osm měsíců po volbách. V tento den pak promluvil opakovaně. Jeho první sněmovní vystoupení se přitom týkala přesně oblasti, která pomohla vytvořit jeho politickou značku: Green Dealu, energetiky, průmyslu a větrných elektráren. Také jeho jazyk zůstával výrazně konfrontační vůči evropské klimatické politice.

Samotný počet projevů samozřejmě není měřítkem kvality poslance. Někteří zákonodárci vystupují často, ale jejich legislativní stopa je malá, jiní pracují především ve výborech nebo na konkrétních návrzích. Nebylo by proto korektní z Turkova dlouhého mlčení na plénu dovozovat, že ve Sněmovně nic nedělá. Jeho sněmovní působení zahrnuje pozměňovací návrhy i práci ve výborech.

Přesto je rozdíl mezi jeho mimořádnou veřejnou viditelností a podstatně menší řečnickou stopou na sněmovním plénu nápadný. Právě zde se dostáváme k rozdílu mezi viditelností a výkonem. V evropských volbách byla schopnost získat pozornost jednou z Turkových největších předností. U poslance a člověka zapojeného do výkonu vládní politiky už je ale mediální pozornost pouze jednou částí výsledku.

Turek tak poprvé prochází testem, kterému se při svém rychlém politickém vzestupu mohl z velké části vyhnout. Výsledkem už není počet zhlédnutí, sledujících nebo preferenčních hlasů, ale také konkrétní změna veřejné politiky.
Člověk pro prvních pět procent, ale také pro dalších pět?

Nejdůležitější otázka nakonec neleží ani ve Sněmovně, ani v Bruselu. Leží u voličů. Motoristé po vstupu do vlády zatím nevytvořili jednoznačný dlouhodobý růstový trend. Jednotlivé volební modely se liší a strana se v průběhu roku pohybovala v prostoru kolem hranice, která rozhoduje o vstupu do Poslanecké sněmovny.

U samotného Turka se navíc ukazuje vysoká míra polarizace. V lednovém šetření CVVM mu nedůvěřovalo 70 procent respondentů, což byla nejvyšší nedůvěra ze všech hodnocených vrcholných politiků. Tento údaj neznamená, že 70 procent občanů by Turka za žádných okolností nevolilo. Nedůvěra a volební potenciál jsou dvě rozdílné věci. Ukazuje však, jak výrazně rozdělující politickou osobností se stal.

A právě tady se objevuje paradox Motoristů. Politik může být současně mimořádně účinný při mobilizaci vlastního voličského jádra a obtížně přijatelný pro lidi stojící mimo něj. Intenzita podpory není totéž jako její šířka.

Turek dokázal oslovit voliče hledající výraznější kritiku Green Dealu, evropských regulací a tradičního politického prostředí. Pro Motoristy byl proto mimořádně cenný ve fázi, kdy potřebovali prolomit nezájem veřejnosti a dostat se do vysoké politiky. Další etapa však vyžaduje něco jiného.

Pokud chtějí Motoristé vyrůst z menší parlamentní strany ve stabilnější politickou sílu, nestačí přesvědčovat lidi, kteří už Filipa Turka podporují. Potřebují získat voliče, kteří je dosud nevolí. Vysoká nedůvěra vůči jedné z jejich nejznámějších osobností může takové rozšiřování komplikovat.

Filip Turek tak může být současně jedním z největších historických aktiv Motoristů a jedním z možných limitů jejich budoucího růstu. V tom není rozpor. Politické strany totiž v různých fázích svého vývoje potřebují různé schopnosti. Výrazný a polarizující komunikátor může být velmi účinný při prolomení nezájmu veřejnosti. Vládní strana ale potřebuje také proměnit pozornost v širší důvěru, odbornou autoritu a konkrétní výsledky.

U Filipa Turka proto už není nejzajímavější otázkou, zda Motoristům pomohl. Odpověď je z dosavadního vývoje poměrně jasná. Bez jeho osobní značky a mimořádného volebního výsledku by jejich vzestup pravděpodobně nebyl tak rychlý ani tak výrazný.
Důležitější otázka začíná právě nyní. Turek dostal příležitost ovlivňovat oblast, na jejíž kritice vybudoval svou politickou kariéru. První konkrétní výsledky existují a bylo by chybou je přehlížet. Současně se však ukazují hranice protestní politiky, omezenější parlamentní stopa i vysoká nedůvěra značné části veřejnosti.


Zdroje: 1. ČSÚ – Česko si vybralo nové europoslance⁠; 2. Vláda ČR – Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal⁠; 3. Poslanecká sněmovna – stenozáznam vystoupení Filipa Turka⁠; 4. CVVM – Důvěra českým vrcholným politikům, leden 2026⁠; 5. Hospodářské noviny – Filip Turek a akcelerační zóny pro větrné elektrárny⁠