Když se dnes mluví o nedostupném bydlení, většina politiků okamžitě ukáže na vysoké úrokové sazby, drahé stavební materiály nebo rostoucí ceny pozemků. To všechno jsou reálné problémy. Existuje však ještě jeden faktor, o kterém se mluví podstatně méně. Schopnost státu povolit výstavbu v rozumném čase.

Právě zde totiž začíná příběh, který se následně promítá do cen bytů, nájmů i dostupnosti bydlení. A právě zde Česká republika dlouhodobě zaostává.

Nejde přitom o tvrzení developerů nebo stavebních firem. OECD ve své rozsáhlé analýze českého a polského trhu z roku 2025 upozorňuje, že mezi hlavní překážky rozvoje bydlení v České republice patří složité územní plánování, administrativní bariéry a omezená schopnost trhu reagovat na rostoucí poptávku. OECD současně doporučuje zjednodušit povolovací procesy a odstranit překážky, které brání rychlejší výstavbě. 

Podobně hovoří i Mezinárodní měnový fond. Ve své letošní analýze českého trhu s bydlením konstatuje, že dostupnost bydlení se zhoršuje mimo jiné proto, že nabídka nových bytů nedokáže reagovat na poptávku. Důvodem jsou mimo jiné zdlouhavé povolovací procesy a mimořádná roztříštěnost veřejné správy. IMF dokonce upozorňuje, že právě pomalé povolování staveb patří mezi hlavní strukturální překážky rozvoje bytové výstavby v České republice. 


Častým argumentem bývá, že Česká republika musí chránit životní prostředí, vlastnická práva nebo bezpečnost staveb. Jenže stejné požadavky platí i v ostatních evropských zemích.

Polsko, Rakousko, Německo nebo Dánsko také neposkytují stavebníkům volnou ruku. Také tam existují přísná pravidla a kontrolní mechanismy. Rozdíl spočívá v něčem jiném. V předvídatelnosti systému a schopnosti státu rozhodovat.

Právě to potvrzuje i OECD, která při srovnání České republiky a Polska upozorňuje, že polský trh dokázal v posledních letech reagovat na rostoucí poptávku po bydlení výrazně pružněji. Polsko zvýšilo bytovou výstavbu i počet nově dokončených bytů rychleji než Česká republika a současně přijalo řadu opatření podporujících rozvoj nové výstavby. 

Zajímavé je, že podobný závěr dnes nepřichází pouze od ekonomů. Evropský parlament ve své letošní zprávě o bytové krizi v Evropské unii mezi hlavní příčiny nedostatku bydlení řadí právě zdlouhavé povolovací procesy, právní nejistotu a složitou administrativu. Jinými slovy, problém není pouze český. Rozdíl je v tom, jak rychle a důsledně na něj jednotlivé státy reagují. 


A právě zde se dostáváme k podstatě celé debaty. Česká republika nepotřebuje další tiskové konference o bydlení. Nepotřebuje další sliby o revoluci ve stavebním řízení. Potřebuje stát, který dokáže rozhodnout v rozumném čase.

Protože dokud budou příprava staveb, změny územních plánů a povolovací procesy trvat roky, budou všechny debaty o dostupném bydlení narážet na stejnou překážku. Na stát, který problém popisuje velmi přesně, ale řeší ho podstatně pomaleji, než by si situace zasloužila.



Zdroje: 1. https://www.oecd.org/en/publications/housing-reforms-in-czechia-and-poland_4988c473-en.html; 2. https://www.oecd.org/en/publications/housing-reforms-in-czechia-and-poland_4988c473-en/full-report/housing-market-trends-and-policies-in-czechia-and-poland_a3efa054.html; 3. https://www.imf.org/en/publications/selected-issues-papers/issues/2026/04/23/housing-affordability-in-the-czech-republic-drivers-dynamics-and-policy-option-575614; 4. https://www.elibrary.imf.org/view/journals/002/2026/071/article-A001-en.xml; 5: https://mmr.gov.cz/cs/ostatni/web/novinky/ministerstvo-pro-mistni-rozvoj-a-oecd-predstavily; 6. https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-10-2026-0025_EN.html