Když bych si ale řeč nechal přepsat do písemné podoby, zjistil bych, že jejich obsah je skoro nulový.

 Ale z dnešního senátorova vyjádření vyplynula jedna velmi závažná věc. Kdyby se jednalo o běžného senátora, neřeknu ani slovo, ať si blábolí a blouzní, co ho napadne. Nemá to žádný velký význam. Ale pan Fischer je předsedou senátního zahraničního výboru. Tedy výboru, který je rozhodující při definování zahraniční politiky českého senátu. To, že je Senát plný reakcionářů, mě nijak neruší. Těch pár tisícovek voličů v každém volebním obvodě prostě rozhodlo...  Ale to, že se pouští do naprosto avanturistických vyjádření, která jsou v rozporu se základní zahraničně-politickou linií vlády, to je zarážející. Dnes jsem slyšel  jeho vyjádření, podle kterého, kromě podpory podle mého názoru zcela neúčelných sankcí proti Rusku, by měly být uvaleny sankce také na Čínu. Prý proto, že podporuje Rusko. Rusko ale nepodporuje jenom Čína, v jejímž životním zájmu je, aby Rusko na Ukrajině neprohrálo, což rádobystratégové typu senátora Fischera pochopitelně nechápou. A tuto jednotu, toto strategické spojenectví mezi Čínou a Ruskem nelze bagatelizovat. Podle Světové banky je Čína nejsilnější ekonomickou mocností světa podle parity kupní síly. Rusko je čtvrtou nejsilnější entitou státu podle téhož žebříčku Světové banky, měřeno hrubým domácím produktem v přepočtu na paritu kupní síly.  Podle tohoto žebříčku je Rusko o něco málo hospodářsky výkonnějším státem nežli Německo a Japonsko. 

 Nebo budeme  vidět stálé házení vidlí ze strany senátu, ať už jeho předsedy anebo předsedy zahraničního výboru, do pragmatické zahraniční politiky vlády.