Svátek má: Bernard

Zprávy

Velikost textu:

Hill: Nové „drtivé sankce" proti Moskvě jsou odsouzeny ke krachu!

Hill: Nové „drtivé sankce" proti Moskvě jsou odsouzeny ke krachu!

„Zákon o ochraně americké bezpečnosti před agresí Kremlu“, který zavádí „zdrcující sankce“ proti Rusku, je odsouzen k neúspěchu, stejně jako všichni jeho předchůdci.

Ilustrační foto
9. srpna 2018 - 04:20

Napsal to v článku The Hill ředitel program pro Rusko a Eurasie Carnegieho nadace Eugene Rumer. Navíc koncentrace na Rusko „je zavádějící a může být nebezpečné“, protože hrozba americkým volbám a kybernetické bezpečnosti pochází nejen z Moskvy, ale také zevnitř Spojených států a dalších zemí, poznamenal autor.

Jedná se dnes již o typický materiál amerických autorů, který do polemiky míchá reálná poznání a nekonečně urputný mýtus o ruském vměšování do amerických voleb. A přestože ani po více než roce vyšetřování neexistují důkazy o „ruském vměšování“, které by ovlivnilo výsledek voleb roku 2016 (obvinění z několika postů na sociální síti a vysílání televize RT je prostě bolestivě směšné), je tento mýtus tesán v americkém tisku a ve vyjadřování politiků jako „vytesán do kamene“. Neúspěšnost sankcí, které jsou pro americký establishment patrně základem zahraniční politiky, je jinou otázkou.

„Americká zahraniční politika vůči Rusku se zdá být opakováním stejných kroků s neuspokojivým výsledkem a pokaždé se očekává jiný výsledek,“ uvedl Eugene Rumer. Nejnovější návrh zákona s názvem „Zákon o ochraně bezpečnosti USA před agresí Kremlu“, navržený šesticí amerických senátorů, opakuje tento vzor.

Jeden z jejích autorů, republikánský senátor Lindsey Graham, který připustil, že „současný režim sankcí nedokázal zabránit intervenci Ruska do nadcházejících voleb v roce 2018“. Nicméně, on a pět předních amerických demokratů a republikánů sází na nové sankce, aby „donutili Rusko změnit svoji politiku". Tento akt může být užitečný v tomto volebním období, ale je nepravděpodobné, že k dosáhne svého cíle, stejně jako tomu bylo u jeho předchůdců: s Jackson – Vanikův zákonem, zákonem Magnitského, zákonem „v oblasti boje proti odpůrcům Ameriky prostřednictvím sankcí“ a sankcemi v souvislosti s „anexí Krymu". Všechny tyto legislativní iniciativy byly uplatněny s cílem „zabránit Rusku porušování práv svých občanů, s cílem usnadnit návrat Krymu Ukrajině a aby nedocházelo k narušování amerických voleb“, poukázal Rumer.

„Všechny selhaly. Po přijetí zákona Magnitského v roce 2012 se politické klima v Rusku zhoršilo, Krymu je stále v rukou Ruska, Moskva i nadále porušuje suverenitu Ukrajiny a konec konfliktu na východě Ukrajiny se neočekává,“ poznamenal autor. Graham sám připustil, že zákon „O boji proti americkým odpůrcům prostřednictvím sankcí" selhal. Nový zákon je odsouzen k opakování osudu jeho předchůdců.


„Naše volby budou ohroženy nejen Ruskem, ale také mnoha dalšími aktéry, jak vnějšími, tak vnitřními. Koncentrace na Rusko je zavádějící a může být nebezpečná, protože problém vyžaduje komplexní řešení," tvrdí autor tohoto materiálu. Některé části zákona mají „obdivující smysl pro humor svých autorů". Zvláště když naléhají na rozvědku, aby zveřejnila údaje o „majettu Vladimíra Putina". „A právě v době, kdy náš prezident odmítá zveřejnit informace o svých financích," zdůraznil Rumer.
 
Navíc sankce navržené v návrhu zákona mohou „hrát do rukou Putina". Kreml používá západní sankce pro svoji „propagandu“, aby přesvědčil Rusy, že Západ je jejich nepřítel, a že lid by se by měl semknout kolem svého vůdce. Senátoři vyzývají k zavedení „drtivých sankcí" proti Rusku, které Putin právě potřebuje během poklesu své popularity (Upřimně řečeno, vysvětlení ředitele Carnegieho nadace ohledně selhání sankcí proti Rusku je uboze povrchní – měl by si patrně prostudovat hlubší analýzy západního tisku a nepohybovat se na utkvělé představě „démona Prutina“ – pozn. red.)

 
„Místo nových zákonů o „zdrcujících sankcích“, musíme v blízké budoucnosti musíme pracovat na posílení naší kybernetické bezpečnosti a stability našeho volebního systému na ochranu před vměšováním, a to nejen ruského, ale i vnitřního, ale i z jiných států,“ zdůraznil autor. V dlouhodobém horizontu nepřátelské americké vztahy s Moskvou se nikam nevedou, a proto by se měl Washington zaměřit na pochopení „hnací síly ruské politiky, priority Kremlu, jeho slabých míst a způsobů jeho zadržování,“ doporučil autor v The Hill.

A to je přesně problém americké zahraniční politiky, respektive Západu: Naprosté nepochopení toho, že na děje ve světě mohou být i jiné pohledy, než z Washingtonu či Londýna. A v případě Ruska se pak jedná o totální arogantní nepochopení jeho národních a bezpečnostních zájmů. Je přitom zábavné, že si teprve nyní této arogance světového hegemona začíná všímat i Evropa, ale až tehdy, kdy se to začalo týkat i jí.

(kou, prvnizpravy.cz, thehill.com, foto: arch.)