Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa ukazuje, že její zahraniční politika stojí na síle, ekonomickém nátlaku a demonstraci vojenské převahy. Tentokrát se pozornost Bílého domu stále více přesouvá na Kubu. Americký tlak začíná podle mnoha analytiků připomínat strategii, která letos vedla k dramatickému pádu režimu ve Venezuele a k zajetí prezidenta Nicoláse Madura. Jenže právě zde začíná problém. Kuba totiž není Venezuela a historie ukazuje, že pokusy zlomit Havanu silou nebo izolací často vedly spíše k opačnému výsledku.

Podle agentury AP Washington kombinuje několik nástrojů najednou. Jde o omezení dodávek ropy, demonstrativní vojenskou přítomnost v Karibiku, nové právní kroky proti bývalému kubánskému vedení a stále tvrdší rétoriku o možné změně režimu.  


Kuba není Venezuela, Washington to ví

Americká administrativa zároveň stupňuje psychologický tlak. Objevují se zprávy o zvýšené aktivitě amerických průzkumných letadel a dronů v oblasti Karibiku. Média připomínají i výroky Trumpa, který opakovaně tvrdil, že „Kuba je další na řadě“.  

Situace však není jednoduchá ani pro samotné Spojené státy. Kuba nemá strategické ropné bohatství jako Venezuela a případná destabilizace země by mohla vyvolat obrovskou migrační vlnu směrem k Floridě. To je scénář, kterého se část amerických bezpečnostních expertů obává více než samotného kubánského režimu.

Dalším rozdílem je struktura kubánské moci. Zatímco venezuelský systém byl v posledních letech rozdělen mezi armádu, oligarchy, regionální skupiny a zahraniční zájmy, kubánský stát zůstává mnohem centralizovanější. Armáda, bezpečnostní služby i komunistická strana fungují jako pevně propojený celek. To výrazně komplikuje možnost rychlého převratu nebo „řízené tranzice“.  

Trumpova administrativa navíc podle některých komentátorů používá vůči Kubě velmi podobnou logiku jako vůči Íránu. Tedy kombinaci ekonomického tlaku, vojenských hrozeb a pokusů přimět režim ke kapitulaci bez otevřené invaze. Jenže právě tento model může být riskantní. Pokud režim necítí možnost bezpečného kompromisu, bývá často ještě tvrdší a více uzavřený.

Hra o Karibik může změnit celou oblast


Situace se navíc odehrává v době, kdy Kuba čelí těžké energetické krizi, výpadkům elektřiny a rostoucí sociální nespokojenosti. Washington zjevně věří, že ekonomické oslabení může vytvořit prostor pro zásadní politickou změnu. Jenže právě zde mnozí analytici varují před historickou slepotou. Kubánský režim totiž přežil studenou válku, kolaps Sovětského svazu i desítky let embarga.

A právě to je možná největší paradox současné americké strategie. Čím více Washington mluví o změně režimu, tím více může posilovat nacionalistickou obranu uvnitř samotné Kuby. V zemi, která si svou identitu postavila na odporu proti americkému tlaku, mohou podobné hrozby fungovat přesně opačně, než si Bílý dům představuje.



Zdroje: 1. https://apnews.com/article/cuba-strategy-venezuela-trump-pressure-campaign-a7555abe7f38de0e94129ca6abc3afcf; 2. https://www.reuters.com/world/americas/despite-trumps-pressure-cuba-may-not-turn-out-like-venezuela-2026-05-23/; 3.https://www.cbsnews.com/news/trump-cuba-action-regime-change; 4. El País; 5. Financial Times