Svátek má: Simona

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Z Ruska s láskou

Příspěvek budou pravděpodobně číst první čtenáři v den 66. narozenin prezidenta Putina (7.10.1952).

Dovoluji si připomenout jedno z mnoha přání: www.artemijbozhiy.ru, K němu nemám co dodat, kromě poznámky, že popřát odletěl osobně ex-premiér Berlusconi a, že narozeniny prezident Putin oslavuje každý rok jinak.

Mé přání k narozeninám je na konci krátkého popisu několika událostí:  1) V(d)ěčný příběh Skripal & Co. 2) Následky regionálních voleb v RF. 3) Výzva prezidenta na mezinárodním fóru k urychlení sankcí proti RF.

V(d)ěčný příběh Skripal & Co má ve své podstatě za úkol vychovávat a připravovat západní veřejnost k životu ve strachu z Rusů a ruských bezpečnostních služeb v době zostřující se konfrontace mezi USA – ČLR – RF, jejíž konec je v nedohlednu. Jinými slovy: Až skončí válka. Ta běží a zatahuje do svých sítí EU a NATO. Mimo jiné i doposud ještě nezapočatou výstavbou amerických vojenských infrastruktur v pěti zemích EU, včetně ČR. Jedná se o projekt, o kterém se dnes nepíše, o kterém široká česká veřejnost nic neví, nebo ji projekt nezajímá. Realizace projektu, nebude, podle mého hodnocení podléhat diskuzi v PS ČR a zcela jistě potvrdí mýtus o suverenitě ČR a české zahraniční politiky.

Dalším z prostředků výchovy veřejnosti je bezbřehé zesměšňování ruských bezpečnostních služeb, včetně vojenské rozvědky, na Západě označované jako GRU. Širší západní veřejnost si neuvědomuje, že i ruské bezpečnostní služby mají problémy mezi sebou podobně jako je tomu i jinde ve světě, USA a českou kotlinu nevyjímaje. Málokdo ví, jaký je mezi nimi historický rozdíl v kvalitě disciplíny, trestů, vzdělání a působení. Jenom někteří pozorovatelé si uvědomují, že padouch Skripal, prý v minulosti spolupracující mimo jiné i s českými bezpečnostními službami, byl vyměněn za éry současného premiéra Medveděva. Již proto nelze vyloučit, že V(d)ěčný příběh Skripal & Co může mít i komponentu cílící na zesměšňování nejenom ruských bezpečnostních služeb, ale i oslabování prezidenta Putina zkorumpovanými skupinami v bezpečnostních službách a samotné vládě RF. Uvedené s charakterem padoucha se totiž přibližují křižovatce, na které musí ukázat Západu, že žijí a pracují. Na křižovatce bude na dlouhou dobu rozhodnuto, kterým směrem se bude rozvíjet RF. Proto je na místě se pokusit najít krátkou odpověď na otázku: Jak je možné, že dochází k tak rozsáhlému a neobyčejnému zesměšňování ruských bezpečnostních služeb?

Nemohu tvrdit, že znám odpověď. Již proto, že nikdo z nezúčastněných neví, jakou část ve hře představuje úmysl, provokace, frustrace, nebo opravdová znalost faktů, abych jmenoval několik. Vím ale, že ani doba SSSR nebyla pro mnohé rájem. Ne všichni se měli dobře (podle přání), ne všichni (podle svých schopností) se dostali k moci. Existuje ale kvalitativní rozdíl mezi vládami doby SSSR a vládami RF. Jestliže v době SSSR přece jenom byla vláda a její členové blíže k občanům a jejich problémům, a nikdo nemohl beztrestně převádět ukradené do zahraničí, tak dnes je tomu pořád ještě jinak. Rozdíl představuje pro obyčejného Evropana těžko představitelný, přežívající cynismus vládních struktur a členů vyšší úrovně moci.

Nemůže být pochyb, že současná ruská vláda a Duma přijímají mnohé zákony ve smyslu lobbyistů a (tzv.) oligarchů, i když se někteří z nich snaží přesvědčit veřejnost, že oligarchové zmizeli, že vše má stát pod kontrolou, včetně médií. Nic podobného neexistuje. Každý ruský občan ví, že úředníci na sebe nikdy nezapomínají. Jejich oficiální průměrná mzda 338 tisíc rublů (cca 4.500 Euro měsíčně), ministrů 1 – 2 miliony rublů (až cca 26.500 Euro měsíčně), je daleko vzdálena od průměrné mzdy pracujícího Rusa (od 15 do 40 tisíc rublů, tj. cca 200 až 500 Euro). Politici budou dále mluvit, zloději budou dále krást, profesoři budou psát články do Scopus, slouhové zmizelých oligarchů budou dostávat prémie v milionech USD nebo Euro, protože v menších částkách neumí myslet. Takový je život.

Takový život bude trvat ale do té doby, než obyčejný ruský občan vypne TV a vyjde na ulici. TV s ostatními médii ho denně přesvědčují o manažerských schopnostech vlastníků, politických vůdců, ministrů a slouhů, obohacujících se tak zázračně, že ani při zatýkání korupčníků nalezené desítky milionů USD nebo Euro v ruském bytu nikoho neudiví. Na druhé straně je potřeba si uvědomit přesycení (o kterém nebudu psát) a symboliku doprovázející dění v životě. Tu představuje například podepsání důchodové reformy prezidentem Putinem prakticky v den výročí střelby na Bílý dům v roce 1993. V tento den nebožtík Jelcin mj. zničil všechny kořeny možné ruské demokratizace a demokracie ala Západ. Ten, když již ne jásal, tak s údivem a mlčky přihlížel a podporoval mýtus.

25 let později bylo proto možné neukázat TV divákům podpis sporné důchodové reformy. Podpis prezidentem Putinem utajily (podle Západu státní pro) ruské TV kanály. Pro ty bylo v ten den vše výhodnější, než připomenout občanům, že prezident Putin svým podpisem potvrdil neoliberální politiku nehledě na skutečnost, že byl s pravděpodobností hraničící s jistotou oklamán v době mnohem vážnějších krátkodobých výzev s dlouhodobými následky pro celou RF. Proto i petice proti reformě s miliónem podpisů mohla být ignorována.

Ruská moc, podobně jako všechny demokraticky zvolené evropské moci (s výjimkou Švýcarska), má existenciální strach ze všeobecného referenda. To by se mělo konat v RF po sečtení, prověrce a dosažení 100 tisíců hlasů. Tzv. aktivní právo slibované kandidátem na prezidenta Putinem v roce 2012 zůstalo tak slibem. Ministr financí Anton Germanovič Siluanov, který krátce před prezidentským podpisem požadoval od prezidenta dodatečné prostředky pro splnění prezidentem modifikované důchodové reformy, již uslyšel své. Další členové vlády mohou uslyšet podobné a více. Jedná se totiž o kvalitně připravené a načasované vydírání, oslabování vlivu a moci prezidenta v době obkličování RF během tektonických politických, hospodářských a vojenských změn ve světě.



Proto si dovoluji tvrdit, že v(d)ěčný příběh Skripal & Co , v němž hlavní hrdina podle svého přesvědčení, předaného před několika dny veřejnosti britským novinářem Mark Urbanem, nevěří v ruskou stopu při jeho otrávení, bude po koncertu v chrámu Sv. Martina v Salisbury 13.10.2013, s příznačným názvem Z Ruska s láskou (román pro film s agentem MI6 James Bondem), obohacen v představitelné budoucnosti dalším skandálem. Nabízí se Alexander Poteev. Mnou uvedené je i proto částí fenoménu ruské mocenské elity: Neuvěřitelný cynismus a lhostejnost ve vztahu ke státu.  

Ten dovolil vytvořit finanční elitu, nehledě na skutečnost, že žádný stát na světě nepotřebuje ke své existenci finančně bohaté elity bez porozumění pro sociální spravedlnost, odpovědnost a etiku. Potvrzuje se mimo jiné, že základní lidská reakce na potěšení není pocit spokojenosti, ale chtít víc. Získanou moc, člověk neumí transformovat do štěstí. To je další a vážná výzva nejenom pro politiky a vědce, ale i pro mladou konzumní generaci.

Ruská elita má úspěch v diskreditaci slova demokracie, kapitalismus, volby, Jediné Rusko, podobně jako měla sovětská elita úspěch s diskreditací komunismu, spravedlnosti, svobody atd. Úspěch v diskreditaci sovětských elit dovolil nereflektovaný obrat na Západ za cenu zničení SSSR. Úspěch ruských elit může dovolit v případě, že se nechá prezident Putin obelhávat, nebo že zradí jím prohlašované principy rozvoje společnosti, zase k nereflektovanému obratu i za cenu zničení RF. O následcích takového zničení RF pro Evropu a svět nebudu psát. Stačí si připomenout následky a vliv agonie carismu konce 19. a začátku 20. Století, zradu elit, regresivní charakter současných elit, chápajících stát a národ jako instrument zabezpečující svoji homeostázi (samočinné udržování hodnoty nějaké veličiny na přibližně stejné hodnotě) na úkor všeho a všech. A také staré přísloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

První vážnější trhlina v ruském džbánu se již objevila během regionálních voleb. Povrchní analýza jejich výsledků, reakce vedoucí strany Jediné Rusko, reakce Kremlu na výpady proti nesjednoceným opozičním politickým stranám, na druhé straně ochota Gennadije Zjuganova a geniálního oportunisty Vladimíra Žirinovského se začít bavit o politické koalici dokazují, že politika prezidenta Putina nese ovoce: Začala se formovat první nezávislá koalice, KSRF se stala akceptovanou tvořivou silou na politickém bojišti a skončila navždy doba dominance politické strany Jediné Rusko. Připomínám, že za celá léta existence RF se Zjuganov a Žirinovský nesetkávali ve snaze hledat a najít konstruktivní řešení problému rozvoje RF. V následku konce doby dominantní politické strany začala doba nástupce VVP. To indikuje i výzva prezidenta Putina na mezinárodním fóru Ruský energetický týden.

V projevu na zmíněném fóru prezident Putin vyzval všechny státy mající přání nebo potřebu vyhlásit sankce proti RF, aby to udělaly rychle a kompletně. Podle prezidenta Putina by to bylo to nejlepší, co mohou udělat. Udělej to, co říkáš hned, dřív než (na) to zapomeneš, říkám celá desetiletí všem možným mně v minulosti vyhrožujícím, od ex-manželky počínaje, slibotechnami, falešně sebevědomými ex-šéfy, nebo různými provokatéry konče.  

Putinova výzva, to není vtip, ale vážná věc týkající se rozvoje RF. Proč? V kontextu Putinova výroku vyznělo jasně (pro pozorné a vnímavé pozorovatele) podle mého osobního hodnocení, přání: Při plném sankčním útoku na RF mi rozvážete ruce vážení, a po té uvidíte, jakými efektivními prostředky bude RF chránit své národní zájmy a suverenitu. Úmyslně vkládám do textu Putinem vyslovená slova v kurzivě. Obsah výzvy se proto musí interpretovat ne jako vtip, ale jako sdělení všem, včetně USA, EU a lídrům, kteří si myslí, že trpělivost Putina je nekonečná, nebo že se Putin vzdá, aby se vyhnul vojenskému konfliktu. V Putinově sdělení se totiž odráží obraz tektonických změn na geopolitickém poli Planety. Obraz tvoří nově a nenávratně rozdělující se svět: Svět vazalů, satelitů a asymetrických spojenců USA, a svět, který má USA již plné zuby. Plné zuby z ignorování dohod, práva na suverenitu v rozhodování politickém a hospodářském, vnucování principu exteritoriálnosti amerického práva a v neposlední řadě z vydírání.

Krásným příkladem je ČLR. O ní budu psát dnes večer odděleně. Teď se zmíním pouze o předvčerejším přerušení nákupu americké nafty ČLR. Připomínám, že se jedná o produkt, který nepodléhá americkým sankcím v obchodní válce mezi USA a ČLR. Rozhodnutí ČLR ze dne na den zcela zastavit nákup americké nafty je s pravděpodobností hraničící s jistotou neočekávaná rána pro prezidenta Trumpa a jeho politiku, udělat z USA největšího exportéra energetických zdrojů na světě (i pomocí vyhrůžek a vydírání). Pragmatická vláda ČLR si jednoduše uvědomuje, že nemá žádný smysl podporovat nákupem nepřátelskou zemi. To by si měly uvědomit v EU, poučující ČLR o virtuálních hodnotách, nebo plnících přání USA. Nebudu se proto divit, jestliže americké dodávky budou nahrazeny dodávkami z Iránu. Proč?

Na zmíněném fóru dal prezident Putin prostřednictvím ministra Novaka jasně najevo, že RF bude spolupracovat s Iránem bez ohledu na sankce USA. Dalším příkladem je Indie. Tam před několika dny byla v přítomnosti prezidenta Putina a premiéra Narenda Modi podepsaná dohoda o koupi S-400. Co z uvedených dvou příkladů vyplývá? Budou li státy nesouhlasící se sankční politikou USA jednat pragmaticky a koordinovaně transformují se všechna omezení zavedená USA ve fikci a samo-ničení těch, kteří zavádějí sankce. EU, pravděpodobně s výjimkou SRN, bude ve skupině poražených. Do skupiny poražených může patřit proto i ČR se všemi následky. V následku transformace sankčních omezení do fikce a tím i do samo-ničení se automaticky prohloubí a urychlí de-dolarizace platebního systému.

Proto na fóru prezident Putin také neváhal sdělit o typických chybách impérií (типичных имперских ошибках). Je mu divné, jak si USA sami řežou větev, na které sedí (странно и даже удивительно наблюдать за тем, как США «пилят сук на котором сидят», подрывая собственными же санкциями доверие к доллару). Rusofobové by si mohli uvědomit, že Putin nevyhrožuje Západu, naopak: Popisuje zrychlenou tvorbu nového světa pomocí chyb impéria USA. Jak učí historie: Chyby impérií se nedají vzít zpět. Rozpad Britského impéria nechť slouží příkladem všem, včetně věřících ve zprávy typu  Highly likely, nebo že Londýn vypne Moskvě světlo, vypouštěných Londýnem do světa. Doufám, že nový ministr zahraničí ČR bude mít poradce, kteří mu objasní, co to vše znamená, že je schopný a odhodlaný se podívat za okraj české kotliny, a naučí se říkat NE.

V tomto kontextu chci věřit, že poradci ministrů také vysvětlí vládě ČR i americký projekt Insect Allies. Před týdnem jsem ho krátce popsal a zveřejnil. Včera to podrobněji nabídly První zprávy s odvoláním na Independent.co.uk. Program Insect Allies (Hmyz-spojenci) americké vojenské agentury DARPA mimo jiné navrhuje používat hmyz k postřiku na zemědělské plodiny geneticky modifikovanými viry. Taková akce bude mít dalekosáhlé důsledky, protože představuje vážnou hrozbu pro globální biologickou bezpečnost. Tvrdí to dokonce i evropští odborníci. Přitom se nezmiňuji podrobně o dokumentovaných mrtvých lidech po zkouškách (například v Gruzii), o postřiku pomocí dronů a patronách, které po výstřelu nakazí střelce podle přísloví: Pozdě bycha honit.

Abychom nemuseli bycha honit, přeji západním lídrům vyhovět výzvě prezidenta Putina, spustit sankce proti RF na plno, co nejdříve a ze všech možných stran. Prezidentu Putinovi přeji zdraví, volné ruce pro konání a elity a spojence se svědomím. Po té již nebude ani v USA podezírán z organizace kybernetických útoků na celý svět, protože roli převzala podle USA ČLR, zmizení šéfa Interpolu, pana Meng Hongwei, bude připsáno na účet ČLR a zatajování odpovědi prezidenta Putina na otázku německého novináře zadanou během tiskové konference s rakouským kancléřem Kurzem, nebude dělat žádný smysl. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell