Svátek má: Martina

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Ve stínu fotbalu, sankcí a nadějí

Slabý déšť zpříjemňuje psaní ochlazením myslí nad komentáři o Marxovi, Kimovi, Trumpovi, Jemenu, Sýrii a v neposlední řade i Ruské federaci.

Ruská federace si 12.06 připomněla Den Ruska. Výnos o tomto státním svátku byl podepsán v roce 1994. Více jak polovina Rusů dnes podle sociologických průzkumů považuje tento svátek za symbol národní jednoty, tři čtvrtiny dotázaných jsou hrdí, že jsou Rusové. Jak dlouho budou Rusové hrdí na konání nové ruské vlády, ukáže čas. Než popíši několik aspektů konání nové ruské vlády a prezidenta Putina, připomínám, že 13. června před 140 roky (1878) začala celý měsíc trvající schůzka, kterou známe pod názvem Berlínský kongres.

Hlavním cílem schůzky byla snaha revidovat Sanstefanskou mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku. Pro osvěžení uvádím, že předsedajícím kongresu byl hostitel Otto von Bismarck. Vedle něho se kongresu zúčastnili, rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy, ruský kancléř Alexandr Gorčakov, britský ministerský předseda Benjamin Disraeli, britský minister zahraničí Robert Salisbury, francouzský ministr zahraničí William Waddington a zástupci Osmanské říše a Itálie.

Jednání byla komplikovaná. Britská diplomacie byla podporována Rakousko-Uherskem na základě tajné bilaterální dohody z 9. června 1878. Idea autonomního Velkého Bulharska po Sanstefanském míru byla znemožněna. Konečná formulace závěrečného protokolu Berlínského kongresu byla považována Rusy za porážku. Mimo jiné proto, že Rusko neobdrželo přístup ke středozemnímu moři, Britové získáním Kypru, ano. Historické hodnocení Berlínského kongresu není jednoznačné. Doporučuji studium A.J.P. Taylor: The Struggle for Mastery in Europe 1848-1918. Oxford University Press, Oxford 1954, S. 253 a také Theodor Schieder: Europa im Zeitalter der Nationalstaaten und europäische Weltpolitik bis zum I. Weltkrieg (1870–1918) a Handbuch der europäischen Geschichte. Union Verlag, Stuttgart 1968, S. 67. Přesto lze hodnit Berlínský kongres stabilizačním momentem evropského kontinentu na více než dalších 30 let.

Budou li Rusové hrdí na novou vládu a prezidenta Putina 30 nebo více let, nevím. Dosavadní konání prezidenta Putina lze však již dnes hodnotit jako stabilizační moment evropského kontinentu, nehledě na oblaka nad Ruskem, která vytváří NATO, nestandartní počasí a nová vláda. V tomto kontextu připomínám, co přednesl na nedávném Ekonomickém kongresu v St. Petersburgu (dnes ještě) poradce prezidenta Putina v hospodářských záležitostech, Kudrinem poražený, Sergej Glazjev: 10 % negativního vlivu na ruské hospodářství způsobuje sankční politika Západu, 90 % negativního vlivu způsobuje vláda. Sergej Glazjev současně připomněl, že vláda koná se souhlasem Centrální banky Ruské federace (CB RF), podléhající kontrole USA. V doplnění Sergej Glazjev označil hospodářské ztráty z nekompetentní makroekonomické politiky vlády a CB RF ve výši 25 triliónů rublů. Svůj argument doplnil ochotou prezentovat důkazy. Podle mého hodnocení k prezentaci důkazů nedojde. Proč?

Nevidím smysl ve zveřejnění všech důvodů osobního názoru, nevidím do karet prezidenta Putina. Ten s pravděpodobností hraničící s jistotou nemá v současnosti dostatečně silné a reálné prostředky na udržení páru Medveděv - Nabiullina na uzdě, a na jím označené cestě. Nehledě na uvedené si dovoluji konstatovat, že přítomní na kongresu nebyli prostí lidé. Věděli dobře koho má Sergej Glazjev na mysli, jak se připravují rozhodnutí v Kremlu, a že přišla doba, kdy patrioti v Kremlu ala Glazjev jako alibi, nikdo neptřebuje. Následující krátká analýza osobností Kudrina a Putina může pootevřít okénko k nahlédnutí do představitelné budoucnosti dění v Ruské federaci s následky pro EU a svět.


Kudrin nebyl navrhnut prezidentem Putinem na pozici premiéra. To by nebylo pro Rusy nejenom stravitelné, ale i pro samotného prezidenta výhodné. Kudrin obdržel pozici státního revizora. Ta představuje více, než si mnozí pozorovatelé uvědomují. Umožňuje totiž jemu (finačníku a účetnímu) i prezidentovi (vůdci přijímajícího rozhodnutí sám) si naslouchat v případě potřeby bez ohledu na vládu či jednotlivé ministry. Ti jsou pro prezidenta Putina figurkami na šachovnici, které se budou hýbat podle plnění květnových úkolů. Plnění bude kontrolovat revizor. Naslouchat bez ohledu na vládu či jednotlivé ministry by nebylo efektivní, kdyby neexistovaly odpovídající a především doplňující se psychotypy. Společným znakem psychotypu Kudrina a prezidenta Putina je pasivní negativita. V reálném životě ji představují ohromná trpělivost, samoovládání a víra v nejhorší. Uvedená trojice téměř vždy vítězí nad aktivní pozitivitou. Lidově se to nazývá: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo: Raději hrát šachy s černými, než býlími figurami. Nebo také: Opravdový bankéř nebo finančník, není nikdy liberálem. Proto si vždy vybírá nejhorší alternativu. V tomto bodu se setkávají rozvědčík-analytik Putin a finančník – analytik (účetní) Kudrin. Jejich světy jsou různé: Putinův svět reprezentuje člověk, suverenita, spravedlnost, Kudrinův svět reprezentují peníze, systém, a zlo jako podstata bytí. Protikladné světy se však téměř vždy přitahují.

Svět a hodnoty v transformaci ve spojení s historickou zkušeností nedovolují radikální řešení, nebo revoluci hodnotit jako progress. Sergej Glazjev vyzívá k řešení problémů Ruské federace radikálním způsobem, prakticky konfliktem. Prezident Putin však nemá dostatek zdrojů, kolik mají jeho protivníci, aby mohl doproučený konflikt vyhrát. Kudrin nabízí alternativy k zakotvení státu ve známém systému bez konfliktu, akcpetujíc zlo jako neměnitelné. Pasivní negativita charakteru Kudrina proto oslovuje prezidenta Putina více, než aktivní pozitivita Glazjeva i proto, že prezident Putin koná podle jednoho z pravidel rozvědčíka - analytika: Bude-li lépe, fajn. Bude-li špatně nebo hůř, jsem připraven. Proto očekávám, že Sergej Glazev se svými radikálními názory a návrhy (ve srovnání s Kudrinem) bude odvolán z funkce poradce prezidenta při nejbliží příležitosti. Tu nabízí stín mistrovtsví světa ve fotbalu. To začíná zítra, 14.6.

Stín mistrovství světa ve fotbalu bude velký a silný. To dokazuje již skutečnost poradce prezidenta v otázkách internetu Hermana Sergejeviče Klimenko. Ten přijal nabídku prezidenta v 2015, aby byl dnes odvolán z funkce. Nemohl se (prý) přizpůsobit práci v Kremlu. Ruský Kommersant napsal, že od nástupu do funkce do dnešního odvolání se poradce setkal s prezidentem jenom jedenkrát. Mezitím státní revizor Kudrin sděluje světu, že květnové příkazy prezidenta Putina se ignorují a většinově neplní. Premiér Medveděv dává k odsouhlasení vlády zvýšení důchodového věku, nehledě na odpor absolutní většiny občanů RF, a pomocníkem prezidenta se dnes stala zkušená šedá emince Kremlu, Vladislav Surkov (1964). Ten je známý nedávno vyslovenou parafrází díla Gabriela Garcíi Márqueze: Od roku 14 (2014) začíná neurčitě dlouhá doba, epocha 14+, v níž nás čeká sto (dvě stě? tři sta?) roků samoty…samota neznamená izolaci. Rusko nepochybně bude obchodovat, přitahovat investice, vyměňovat si znalosti či válčit…válka je také způsob komunikace. Bude konkurovat i spolupracovat, budit strach i nenávist, zvídavost, sympatii i obdiv. Bez falešných cílů a bez sebepopírání. Takže v podstatě nic nového pod sluncem. Přesto budu čas od času informovat o obnově kremelského týmu, který čeká po řadě odvolání, na obsazení volných míst. Souhlasu netřeba.

 Jan Campbell