Svátek má: Bartoloměj

Komentáře

Petr Štrompf

publicista

Nastalo nejdepresivnější období roku? Jak pro koho

Třetí lednový týden, brána do depresivních stavů.

To říkají odborníci, všímajíce si absence slunečního svitu a řady dalších atributů, kdy by se člověk nejraději neviděl. Taky říkají, jak z té duševní šlamastyky ven. Slunce se dá přece nahradit jiným světlem.

Prozářená místnost pořádně silnou lampou je prý pro fototerapii nejvhodnější. Výkon aspoň deset tisíc luxů. Možná to zvedne někomu náladu. Musí ale zapomenout, že má doma elektroměr. Když k terapii přidá infrazářič, měřidlo se promění ve vrtuli. Že pak ten pomyslný fukejř provětrá i peněženku, o tom není sporu.

A škarohlíd může mít zase po náladě. Protože relax duše navíc prováděl coby kutil v garáži, žhavý infrazářič zapálil mastný hadr a ten pak celou garáž. Fototerapie v podobě zářivého požáru pomohla jen závistivému sousedovi, který garáž ani auto neměl a s jeho příjmy jen tak mít nebude. Tomu se nálada v zamračených dnech zvedla asi přímo raketově.

Nejnebezpečnější vůbec je prý první den nového roku. Lidé, kteří řeší nějaké problémy a řeší je ještě ve starém roce, se můžou dostat do situace, že rok opravdu uzavřou a ten další nebudou začínat, míní někteří psychiatři. Pravda to samozřejmě je, statistiky dobrovolných odchodů ze života z těchto období hovoří jasně. Dochází ale někdy i k neuvěřitelným situacím. Například sebevrah stojící v okně několikapatrového domu se právě chystal skočit. Měl už ve všem jasno. V jeho úmyslu skoncovat se životem mu zabránil soused – nikoliv fyzickým pohotovým zásahem, ale urážkou. Po dopadu mu prý nepochybně zdeformuje střechu auta. A protože se jako starý smolař určitě nezabije, bude ho muset dorazit montážním klíčem. A že prý si dá pořádně na čas.

Sebevrah si podobné invektivy zničehož nic nenechal líbit a začal mu z okna nadávat. Prý si to s ním půjde štandopéde vyřídit. Před domem byl už ale jako beránek. Možná kvůli policistům a zdravotníkům, které ten duchaplný soused mezitím rychle zavolal. Otázka je, kdo se ten den radoval nejvíc. Možná, že nakonec úplně všichni.

Deprese se dá léčit i příslušnými medikamenty. Nic nového pod zalezlým lednovým sluncem. Někdo do sebe láduje prášky po lopatách, aby mu pak bylo ještě hůř. Žádný lék totiž neúčinkuje věčně. Začarovaný kruh ale věčně netrvá. Ke skutečným tragédiím pak skutečně dochází. Ambulantně léčených pacientů je podle dostupných informací v Česku už více, jak sto tisíc. Což je údajně vůbec nejvíc za uplynulých deset let. Ambulance praskají ve švech a lékařům hlava, kde na to množství pacientů brát čas. Deprimováni jsou tak i oni. Jen to na sobě nesmějí nechat znát. Protože až někdy bude pacient utěšovat svého ošetřujícího lékaře, lze v daném oboru směle hovořit o vítězství moderní medicíny bez zdlouhavých výzkumných procedur.

Třeba je to špatně, ale svůj díl na změně psychiky mají i meteorologové. Televizní rosničky, chcete-li. S úsměvem neviňátek z obrazovky sdělují, že zítra si tedy fakt užijete. Bude mrznout, sněžit a smradlavého smogu, kolik jen chcete. Hle, jaké na horách panuje slunečno! Až srdce dojetím usedá...Pak následuje odhlédnutí od fotografií a zpátky do reality. Váš problém, že nežijete na Luční boudě, nebo přímo ve Špindlu. Teď byste se měli! Jenomže do března na slunce zapomeňte! Tak to i bylo, je a bude! Tak zůstaňte s námi! Nebo aspoň ti, co zrovna v zoufalství nelezou do otevřeného okna...

Jestli primárně na pacienty působí právě zimní období, už prameny neuvádějí. Na jednu stranu je to i dobře, protože jiní deprivanti by se mohli cítit upozadění. Jsou tu totiž ještě zbývající tři roční období. Je taky lidi vnímají rozdílně. Na jaře se řekne, že je jarní únava, v létě deprese z horka, podzimní deprese z blížící se zimy a Vánoc. Kdo depresemi vůbec netrpí, si po těch všech postescích může jednu malou přivodit. A to z lítosti, proč nešel studovat psychologii. Cvokaři se po celý rok asi fakt nenudí...

Petr Štrompf