Svátek má: Filip

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Militarizace pro kšeft nebo pro co?

Do českého povědomí se pomalu ale jistě vkrádá něco odpudivého – militarismus. Za slovy o obraně ušlechtilých hodnot – svobody, demokracie, se až příliš často skrývá něco temného.


Pokud jsme schopni ještě, v balastu ideologického pepře v očích, vnímat českou realitu, tak je třeba posoudit jak potřeby obrany země, tak potřeby občanů na vybalancované úměrnosti.

Jenže jsme svědky snahy o rychlou militarizaci na úkor potřeb občanů. Aby to obyvatelstvo skouslo se ale nejdříve musí spustit ideologická a emotivně zabarvená kampaň, k níž nyní slouží ukrajinská krize.

Dnešní hýkání, které zaplavilo současnou vládu poté, co si dovolil ministr obrany Martin Stropnický zpochybnit potřebu stálé vojenské základny NATO (rozuměno americké) s odkazem na neblahé společenské vnímání „pobytu cizích vojsk“ na našem území, začalo ovládat politický a mediální prostor.

Nově se k problému posílení americké vojenské přítomnosti vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka s tím, že ČR nebude patřit mezi takové země, které by volaly po posílení vojenských jednotek NATO v Evropě”.  A tak se hned vyrojila parta jestřábů z ODS, TOP 09 ale třeba i ve vlastní vládě Pavel Bělobrádek. Čekám, kdy bude premiér označen za agenta Moskvy. Zavanula tak, jak říká Petr Schnur, "fosilní ideologická schémata studenoválečných myšlenkových stereotypů".

Hitler je všude

Aby se oslabily negativní resentimenty obyvatelstva je třeba vytvořit strach. Okupace je na spadnutí a Hitler je tady!

Tereza Spencerová v Literárkách jen namátkou vyjmenovala, kdo všechno byl či je Západem onálepkován za Hitlera: egyptský Násir, Chomejní, Ahmadinežád, Kaddáfí, Raúl Castro, Bašár Assad, Saddám Husajn (ovšem tomuto nálepkování se v americké politice nevyhnul ani Barack Obama od křesťanské pravice, či G. W. Bush u amerických intelektuálů).

Nu a nyní je Hitler odhalen princem Charlesem, Hillary Clintonovou a radnicí v Liberci v podobě ruského prezidenta Putina.

Zbrojit se musí i kdyby na chleba nebylo

V roce, kdy si připomínáme vypuknutí prvního globálního vraždění, a jemuž předcházelo šílené zbrojení, máme nastartovat novou etapu obrovských investic do zbrojení a armády.

Místně probuzení militaristi spustili jekot, když – no fuj, opět Stropnický – předložil návrh podle nějž by výdaje na obranu měly stoupnout ve střednědobém horizontu na 1,4 procenta hrubého domácího produktu. A na hlavu ministra obrany a vlády se spustila traverza, kterak zrazují naše spojence v NATO (Karel Schwarzenberg), protože je nutné výdaje zvednout na dvě procenta HDP. V bažině emocí o údajných zradách zanikají slova o tom, že armáda není schopna racionálně vstřebat miliardy navíc, což nám aféry s hospodařením dokazují dodnes. A hlavně, že šiřitelé militaristického šílenství, byli sami těmi, kteří rozpočet armády snížili z 55 miliard (2006) na současných 43 miliard korun. Byl to rozpočet Miroslava Kalouska, který dostal obranu na 1,08 procenta HDP!

Za osm let zkracovaly kontinuálně pravicové vlády peníze na obranu z roku 2006 a snížily tak podíl obrany na státním rozpočtu ze 5, 4 procenta na 3,6 procenta!

„TOP 09 pokládá takový návrh za cynický výsměch našim spojeneckým závazkům v rámci NATO a za naprosto neodpovědný hazard vůči bezpečnosti ČR. Plynulé navyšování na dvě procenta HDP během deseti let má TOP 09 za minimální povinnou výdajovou strategii vůči české armádě,“ prohlásil v reakci na Stropnického návrh Karel Schwarzenberg. Je-li to tak, musí pan předseda přiznat, že ve vládě v níž seděl, prováděl „cynický výsměch našim spojeneckým závazkům v rámci NATO a naprosto neodpovědný hazard vůči bezpečnosti ČR“. Pokud by to doplnil slovy o vlastní zradě před nastoupenou jednotkou, dalo by se to ocenit uznalým zavrněním.

Jednolitá řada skandálů spojená s nákupy a hospodařením v české armádě, vyvolává mnohé otazníky nad nutností dalších a dalších financí. Znepokojivá je představa, kdo všechno se na armádních miliardách přiživí. Třeba kamarádi Kalouska z Omnipolu, kteří si přišli jen za zprostředkování zbrojních obchodů miliardy korun ze státního? Proč to mají občané ze svých daní živit? V této souvislosti mne napadá, proč nikdo nevznáší otazníky nad šílenou militarizací Řecka a podílu zbrojních nákupů na zadlužení balkánské země k astronomickým hodnotám? Protože z toho profitují západoevropské a americké zbrojní konglomeráty?

Stejně tak není jasná otázka, k čemu a pro co má sloužit česká armáda. Na výjezdech do podivných válek v cizině, za zájmy koho? Ostatně výsledky či lépe důsledky těchto „misí“, kde teče krev a peníze, si lze ověřit odpovědí, zda je svět bezpečnější a snížila se hrozba terorismu. A také odpovědi, kdo na tom vydělal (jen namátkově třeba takto - Irák, ropa, Halliburton, Dick Cheney).

Ale je tu ještě jeden varovný fakt.

Militarizace společnosti a role armády v ní, je to, čeho bychom se měli obávat. Když už se tedy předkládá jako odstrašující příklad Ukrajina a Rusko, nelze pominout, kterak Karel Schwarzenberg v únoru varoval Janukovyčův režim před zneužitím armády vůči občanům Ukrajiny. A dnes je Porošenkovo tažení co?

„V současné době lze rozlišit na jedné straně hlavní velmoci, které věnují velké prostředky na budování armád pro použití v mezinárodní politice, a na druhé straně spíše chudší země, kde je armáda hlavním nástrojem vnitřní politické moci diktátorů,“ definuje militarizaci wikipedie.

Kam patří Česká republika?

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda